Po utkání Sigmy v Ďolíčku trenér Sigmy Olomouc Václav Jílek sice litoval, že jeho mužstvo nezopakovalo výkon, kterým před týdnem zdolalo Slavii 2:0, vzhledem ke kvalitám soupeře však bod z Bohemky bral. "Bod z venku je cenný," řekl po utkání. 

Jak zápas hodnotíte takto krátce po jeho konci?

Z celkového pohledu a vývoje utkání musíme výsledek brát. Je to pro nás plusový bod z venku, takže cenný. Soupeř ve druhých polovinách obou poločasů vyvinul velký tlak a vytvořil si brankové příležitosti. Do zápasu jsme vstoupili dobře, což se nám v posledních zápasech nedařilo. Podpořili jsme to vedoucí brankou a pak i slušnou hrou do nějaké dvacáté minuty. Zásadní věc pro mě byla, že jsme pak ztratili sebevědomí a kvalitu. Soupeř se dostával do jednoduše do přechodů, uhrával míče nahoře a byl daleko sebevědomější. Podobné to bylo ve druhém poločase. Změnili jsme tam trochu postavení, chtěli jsme být pevnější, protože Juraj Chvátal měl s Prekopem a Kovaříkem velké problémy. Myslím, že se to podařilo a tlak se rozbil. Byla to vyrovnaná partie, klíčová však byla vyrovnávací branka. Pak je to na Bohemce velmi složité. Mají tady silné fanouškovské prostředí, fanoušci dodali mužstvu obrovskou energii. Byla otázka, jestli to přežijeme, na druhou stranu jsme tam také měli dvě čisté příležitosti a mohli jsme to zvrátit na naši stranu. To by ale pro Bohemku asi bylo kruté.

Proti Slavii jste nastavili určitou laťku. Na Bohemce jste však předvedli slabší výkon. Čím to?

Dnes to bylo výrazně slabší. Musím se vrátit na začátek. Fotbal se rozhoduje v emocionalitě a přístupu hráčů. Vstupují do toho různé faktory. Proti Slavii jsme hráli v domácím prostředí, byli jsme hodně namotivovaní. V uvozovkách jsme neměli co ztratit proti Slavii. Dobře jsme do zápasu vstoupili. Hráči ze sebe dostali síly, o kterých možná ani neví. Pak jedeme ven na soupeře, který disponuje kvalitou, nehraje složitý fotbal, uhrává balóny nahoře, dostává nás pod tlak. A když v takovém utkání nepředvedete kvalitu na to, abyste získávali druhé balóny a abyste si věřili na míči, což si myslím, že největší rozdíl byl v kvalitě a sebevědomí středových hráčů, tak z toho vše pramení. V tomhle jsme byli výrazně slabší, než soupeř. Tu laťku, kterou jsme si nastavili proti Slavii, tak té jsme se zdaleka nedotkli. Nechci to obhajovat tím, že je to jiné. Chci, abychom se prezentovali podobným způsobem a mentalitou, jako v domácím zápase proti Slavii, ale je vidět, že nás v tomhle čeká ještě kus práce a cesty.

Po minulém utkání jste říkal, že když už se míč dostane k Chytilovi a Růskovi, tak je z toho vždy nebezpečí. A bylo to tak i proti Bohemians. Jak ale docílit toho, aby se k nim míč dostal častěji?

To jen rozvinu předchozí odpověď. V momentě, kdy se dostanete do výhodných pozic a nevěříte si, tak je to složité. Chtěli jsme reagovat na to, že malá vápna tady byla ve velice kritickém stavu, takže jsme tam moc nechtěli hrát. Máme teď zakořeněný jiný způsob rozehrávky i přes Kubu Trefila. Dnes jsme si to hodně zjednodušovali. Pak i finální hráči jsou v daleko těžších situacích. Jsou daleko lépe bránění. Myslím, že prvních patnáct dvacet minut s tímhle problém nebyl. To Mojmír opět exceloval, vyvážel balóny, uhrával je. Měli s ním velké problémy. Trenér soupeře na tohle i reagoval přehozením stoperů, protože Hůlka si s ním nevěděl moc rady. Bohužel jsme to moc nevyužili. Pak už jsme byli pod tlakem a neměli jsme schopnost správně vyhodnocovat situace. Vybavuji si situaci, kdy Honza Navrátil měl rozeběhnutého Mojmu Chytila, může mu jen posunout míč a jdeme dva na dva. On místo toho hledal na třicet čtyřicet metrů spoluhráče ve středu pole. My ty pozice máme otevřené, ale místo toho vymýšlíme něco, co nemá šanci na úspěch. V tomhle jsme byli jednoznačně horší, než soupeř. Pro nás je to ponaučení. Nechci se za to schovávat, ale nemohli jsme využít Greššáka, Zorvana a Ventúru. Pro nás jsou to tři hráči, kteří jsou do přechodové fáze a kvality naprosto klíčoví. Bohužel nám chybí, místo nich máme na hřišti bojovníky a s těmito věcmi máme trochu problém.

Drtivá většina týmů začíná praktikovat rozestavení na tři stopery. Čím to podle vás je?

Fotbal se nějak vyvíjí. Je v určité fázi. Trojková obrana je pro kluby bezpečnější. Někdo říká, že je to defenzivnější, někdo, že ofenzivnější. V tomhle bych nehledal nějaké zásadní faktory. Z mého pohledu existují dva úhly, proč tohle týmy praktikují. Jednak to není špatná reakce na soupeře v momentě, kdy hraje na tři, tak zvolit podobný typ rozestavení. Nám obecně trojková řada vychází. Máme to vyzkoušené proti systému 3-4-3. Praktikovala to Mladá Boleslav, teď Bohemians… Trochu jsme se v tom našli. Předchozí zápasy jsme tak dohrávali a zvládali. Proto jsme u toho zůstali. Pak je tu snaha o to, abychom vytěžili typologii hráčů. Bohemians disponuje velice dobrou trojicí. Má hráče, kteří jí do tohoto herního systému sedí. Řekl bych, že míra jednoduchosti a toho, že máte nahoře neustále relativně velký počet hráčů, je pro český fotbal, kdy praktikujete dlouhé balóny, tak je to pro útočnou fázi jednodušší. Nevím.. Hledám jen možné důvody. Ve čtyřkové řadě je to více o kvalitě, o schopnosti uvolnit se a vytvoření prostoru.

Bylo poločasové střídání Juraje Chvátala reakcí na to, že většina akcí Bohemians šla přes Kovaříka a Prekopa?

Jednoznačně. Juraj měl ve druhé části prvního poločasu na své straně velké problémy. Vybavuji si dvě situace, kdy šla přihrávka vnitřkem a soupeř se dostal za něj z venku, což jsou zásadní chyby. On navíc má trochu problémy v soubojovém chování. Hráči Bohemky tyhle souboje vyhledávají a většinou vyhrávají. Proto jsme chtěli dát do zápase hráče, který sice není half bek, ale má všechny předpoklady pro to, aby to sehrál. A to Vrašťa ve druhém poločase potvrdil. Byla to správná volba.

Opět jste bodovali venku, zatímco Bohemians letos ještě doma nevyhráli. Potvrzuje se, že některým týmům se letos daří více venku. Čím to podle vás je?

Kolem toho se začíná psát už dost analýz. Nevím, jestli nějaká bude taková, která skutečně vystihne ten pravý faktor, proč jsou mužstva letos zatím úspěšnější venku. Jedna věc je určitá uvolněnost. Ztrácíte tu „povinnost“ domácího vítězství. Většina týmů volí venku jednodušší způsob hry. Už to rozebíral i trenér Bohemians Veselý. Doma je to více o výstavbě. České týmy jsou v tomhle malinko pozadu. Dalším faktorem je souboj různých okolností. I když těch týmů je dost, které jsou letos úspěšnější venku. Jsme to my, Bohemka, Budějovice, Mladá Boleslav, Brno… Je jich dost. Z mého pohledu do toho může vstupovat také faktor rozhodčích. Dříve se říkalo, že rozhodčí dává doma pět, deset procent domácím. Mě připadá, že dnes je to fakt rovina. Diskutabilní situace jsou, to ano, ale ne nijak zásadní. Hledám důvody, které by na tohle mohly mít vliv. Jednoznačný faktor však neexistuje. Jde jen o souběh okolností.

Je před vámi série zápasů, v nichž byste, dle vašich slov, měli být mírnými favority. Jak zapracovat na sebevědomí hráčů, aby tyto zápasy zvládli?

Je to náš úkol teď. Práce nás trenérů. Musíme pracovat s hráči tak, abychom v nich mentalitu upevňovali. Tu vítěznou. Sebevědomí, určitou míru vášně z fotbalu a radosti. Za mě dnes byla vidět velká míra stresu u našeho týmu, naopak uvolněnost u hráčů Bohemky. I když jsme vedli. Možná právě toto. Hráči si byli vědomi, že výsledek brání. Musíme pracovat na uvolnění hráčů. Ve středu máme pohárový zápas v Zápech, což nebude jednoduché, ale jednoznačně jej musíme zvládnout a připravit se na Zlín. Hráči, v kontextu toho, že se nám povedly zápasy teď povedly, by se o tohle měli opřít. I dnes ten bod pro nás je dobrý. V utkání jsme měli dobré věci. Je třeba, abychom do zápasu šli s větší mírou uvolněnosti a sebevědomí. Budeme na tomhle s hráči i týmem pracovat.