Nelehký úkol dostal před zápasem s Jabloncem asistent Jiří Saňák. Musel totiž zaskočit za nemocného Václava Jílka, kterého skolila viróza. „Moc jsem si to užil. Doufám, že i Vencovi Jílkovi jsme udělali radost, že jsme to jako celý realizační tým s hráči v čele zvládli,“ hlásil Saňák po jasném vítězství 3:0.

„Jsme rádi za krásný výsledek, i když tam najdeme chyby. Byla tam pasáž, která se nám nelíbila. Ale v principu jsme spokojení. Do zápasu jsme vstoupili koncentrovaně. Povedlo se nasazení Pavla Zifčáka, který pomohl i při prvním gólu. Dalším stěžejním momentem byla červená karta. V poločase jsme kladli hráčům na srdce, že musíme zůstat v defenzivě poctivější než Jablonec, což není v hlavě jednoduché zvládnout,“ uvedl Saňák. „Jakmile jsme dali gól na 2:0, tak tam byla ta nepovedená pasáž, kdy jsme přežili dvě šance Jablonce. Pokud by snížili, tak by se to určitě zkomplikovalo. Pak jsme se ale uklidnili a přidali třetí gól,“ doplnil.

Byla to pro vás vítězná premiéra v roli hlavního trenéra. Cítíte i osobní spokojenost?

Určitě ano. Upřímně, byl jsem hodně nervózní Není to bez hlavního trenéra jednoduché, ale byli jsme ve spojení. Za zápas jsme měli snad osm telefonátů. Trenér přes Milana Kerbra posílal svoje informace. Já jsem něco podobného zažil loni, když jsem byl nemocný při zápase s Pardubicemi. Myslím, že Venca se doma určitě protrápil daleko víc, než kdyby byl tady s námi. Jak je člověk u lajny a pohltí ho to, tak třeba pro mě je to úžasný zážitek. Můžete se trochu vyřádit a vyřvat. Užil jsem si to, ale není to o mně a o jednotlivcích. Bez těch umělců na hřišti, jak se říká, bez hráčů, ze kterých bylo cítit, že chtějí zápas vyhrát, by to nešlo. To chtění vyhrát jsem cítil opravdu silně. V některých předchozích zápasech jsme třeba polevili, když jsme dali gól. Teď jsme se ale soustředili. Zvládli jsme to a jsme moc rádi.

Od kdy jste věděl, že budete koučovat?

V podstatě až ode dneška od rána, kdy Venca řekl, že to prostě nejde, tak to bylo potvrzené. Po celý týden jsme ale byli v komunikaci.

Oproti zápasu v Teplicích jste vrátili do sestavy Zifčáka a Spáčila. Jak moc vám to pomohlo?

Změny a především to, že se do středu vrátil Jirka Spáčil, byla reakce na analýzu zápasu v Teplicích. Pavel Zifčák je hráč, u kterého když nevidíte, jak pracuje na tréninku, nebo když ho neznáte, tak vám může připadat takový tvrdší. Je to poctivý kluk. Loni, když všichni měli pauzu, tak pomohl béčku do druhé ligy. Když se rozehraje, tak pro tým je strašně silný hráč. Ještě zvýšil naši sílu našich útočníků.

Byl první gól ukázku toho, jak by to mělo fungovat?

Bude to znít, jako že machrujeme. Ale na to jsme se chystali. Když soupeř hraje 3-4-3, tak meziprostory jsou asi nejzranitelnější oblastí toho rozestavení. Ti dva hráči ve středu to nemohou stíhat. Říkali mi, že to bylo asi do devíti vteřin. Vyšlo nám to a tohle je takový ten trenérský orgasmus, když máte nějaký záměr a pak se to povede. Předvedli to ale především hráči.

Je hra v meziprostoru právě Růskova největší síla?

Asi ano, ale povedlo se to hlavně v součinnosti s Mojmírem Chytilem, Honzou Navrátilem a Pavlem Zifčákem. Důležité je nejen to, že si hráč odskočí, ale aby mu to i někdo rozběhl a obránce natáhl, aby nemohli vystupovat.

S dvojicí Růsek Chytil můžete být po zápase asi obzvlášť spokojení, že?

Já tam určitě najdu věci, které se mi nelíbily, protože vím, že jsem na ně několikrát řval. Především šlo o situace bez balonu. Ale jinak směrem dopředu jsou asi pro každého soupeře teď nechutní. Možná je to i tím, že se tito kluci, kterým je pořád okolo 23 let, učí hrát s tím, že se na ně někdo chystá. V Teplicích to třeba tolik nefungovalo, ale tyto zkušenosti jim pomáhají. Uvidíme, jak to půjde zase v Brně. Čím víc budou výkony opakovat, tím to bude lepší. Ale to platí pro všechny.

Po faulu na Růska jste hned u lavičky vyskočil. Věděl jste hned, že by to měla být červená karta?

To ne. To je právě to, že vás to vtáhne a v tu chvíli řvete jako šílenec. Ještě jsem to ani neviděl na videu. Ale přišlo mi to jako nebezpečná hra a dnes se za tohle hodně dávají karty. V tu chvíli jsem na to ale nemyslel. Byl to nepříjemný zákrok a byl jsem trochu ve hře, takový trochu zlý zraněný pes, protože chvíli předtím tam myslím Heidenreich fauloval Mojmíra Chytila. Proto jsem tam asi skákal jako čertík. Pak už jsem to ale nechal na rozhodčích.

Mrzí vás, že přišlo jen něco málo přes 2100 diváků?

To mrzí asi každého. Když tady bylo sedm tisíc na Slavii, tak to by člověk běhal ještě dva dny po stadionu kolečka, zvlášť, když se to povedlo. Neznám odpověď, proč to tak je. My můžeme pracovat na tom, abychom byli schopní výkony opakovat. Aby lidé pochopili, že když přijdou na náš stadion, tak možná neuvidí vždycky vítězství, ale uvidí 15 hráčů, kteří do zápasu nastoupí, nechají na hřišti všechno. Budou jako gladiátoři a lidé budou vědět, že v Olomouci se budou bavit. Myslím, že v tom máme všichni v týmu rezervy. Konstantnost výkonů, nasazení přístup, to jsou věci ,které můžeme ovlivnit. Přál bych si, abychom dnešní výkon zopakovali i v Brně.

V Brně to bude přímý souboj o šestku. Bude se podle toho zápasu hodnotit podzim, nebo jste už teď nějakým způsobem spokojení?

Určitě to pro všechny bude důležité. Poslední mistrák před vánoční pauzou to ovlivní. Na druhou stranu upřímně říkám, že jsme si dali vnitřní cíl mít za 15 zápasů 20 bodů, abychom se pohybovali před jarem ve slušné pozici. To jsme splnili, hráči zaslouží pochvalu. Ale, že bychom byli spokojení, to určitě ne. Brnu máme co vracet za domácí prohru. Pečlivě se nachystáme a věřím, že zase naší hvězdou na hřišti bude tým, což dnes hráči splnili.

Měl jste před časem nabídku z Pardubic. Utvrdil vás dnešek v tom, že byste chtěl být do budoucna hlavním trenérem?

Není potřeba něco utvrzovat. Užil jsem si ten dnešní zápas, stejně jsem si to ale užíval, když jsem koučoval Slovácko B, nebo v tréninku. Tohle moje nastavení, že bych chtěl být hlavní trenérem, trvá už déle. Říkal jsem to Vencovi Jílkovi i Laďovi Minářovi, když jsem sem šel. To ale neznamená, že by se člověk měl hroutit. Pracuji v systému Sigmy jako kolega a asistent Venci Jílka a musím přiložit ruku k dílu jako každý jiný. Miluju trénování, miluju, když můžu něco ovlivňovat a miluju, když můžu pracovat v týmu, kde se cítím dobře. A to se tady cítím. Pardubice byly lákavé, ale myslím, že to všichni chápou.