Trenér Jiří Saňák přišel k týmu SK Sigma Olomouc U 19 v zimní pauze s jediným cílem, a to bez potíží zachránit účast v nejvyšší soutěži staršího dorostu. Devatenáctka totiž nebyla vzhledem ke zranění několika opor v komfortní situaci. Úkol se nakonec povedlo splnit. „Ten půl rok byl psychicky náročný, ale jsem za něj šťastný. Myslím, že to byl skvělý půlrok,“ řekl Jiří Saňák.

V zimě jste se vrátil do SK Sigma. Nečekal jste, že bude ta jarní část sezony trošku lehčí?
Dorosteneckou ligu dělám už dlouho. Abych řekl pravdu, tak jsem to čekal v uvozovkách lehčí, ale samozřejmě jsem věděl, jaký je los. Z prvních dvanácti zápasů jsme hráli osm venku, což je velká řehole. Jsem rád, že se nám ale venku dařilo, díky zápasům venku jsme to zvládli.

Na podzim jste byl v Jablonci u prvoligového týmu. Bylo pro vás obtížně znovu se přepnout na dorostenecký fotbal?
Pro mě osobně to nebylo přepnutí. Člověk prostě dělá fotbal. Celým životem. Prostě se do toho pustí. A bral jsem to jako pro Sigmu důležitý úkol. Celý realizační tým se semknul, kluci obdivuhodně bojovali. Prohráli jsme prvních pět zápasů, nebylo to vůbec jednoduché. Odehráli jsme dobré zápasy.

Hodně lidí je v Olomouci hodně kritických směrem k mládeži. Jak jste stačil za toho půl roku mládež v Sigmě poznat?
To, že jsou kritičtí … Myslím si, že je to na hodnocení … Každý klub, i Sigma, má svoje věci, které se určitě dají zlepšit. Myslím si, že velice dobrých hráčů má Sigma hodně. Ale musí se s nimi pracovat. Nejsem takový, že bych jenom nadával, jenom kritizoval. Ale samozřejmě si myslím, že fotbal jde dál a my musíme sledovat trendy a tvrdě pracovat. Musel jsem tady do kluků rvát to, že fotbal je vlastně životní styl. Aby prostě makali. A ne jenom na tréninku, ale i sami. To si myslím dnešní mládeži trošku chybí. Taková ta zarputilost, bojovnost. Uvědomění si toho, že to je fotbal.

Tím, že fotbal je životní styl, jistě nemyslíte to, aby byli hráči potetovaní a měli nějaké veselé účesové kreace.
Ne. To je právě to, co se trošku bohužel zvrhlo. V dorostenecké lize už je spousta pokérovaných a skvělých metrosexuálů. Ale takhle bychom potřebovali podchytit i ty sportovní trendy. Tam je nerovnováha. Celkově, řekl bych, v českém fotbale, protože dělám i u reprezentace, vím to. Myslím, že musíme být všichni přísnější. Hráči sami na sebe, na ty běžecké výkony, aby byli poctiví, jedenáct hráčů by mělo útočit, jedenáct bránit. A pak my trenéři jsme mnohdy na ty nejtalentovanější nejhodnější. A to je špatně. Na ty musíme být nejnáročnější. Trenéři mají šikovné hráče, chodí kolem nich často po špičkách, protože jim vyhrávají zápasy. A to potom v devatenáctce a juniorce dobíhá, ti hráči nejsou najednou zvyklí dělat souboje, sprinty dozadu. Chybí nám tam náročnost v pojetí.

Potom je také podstatné, kolik hráčů ze staršího dorostu se prosadí v profifotbale. Podle toho se hodnotí práce s mládeží jestli je úspěšná nebo ne. Jak vidíte šance pro členy z vašeho jarního týmu?
Měli jsme poradu, asi před dvěma měsíci, a po víkendu jsem napočítal, že Sigma měla v áčku a béčku osmnáct odchovanců. Z tohoto pohledu je to skvělé, i to, že si béčko uhrálo druhou ligu. Co by za to jiné kluby daly. Ale znovu říkám, na jednu stranu ano, je to super, ale z mého pohledu se ještě musí víc na ty hráče tlačit. Myslím, že kluci, kteří jsou v Sigmě, mají povinnost se o to porvat. Vždycky hráčům říkám – do třiadvaceti tomu dejte životní styl a uvidíte, co to dá. Vnitřně vím, že v tom jarním týmu jsou nějací hráči, co mají předpoklady. Ale čeká je spousta překážek, spousta přeskoků, spousta ran do tlamy, které prostě budou muset zvládnout. Je to řehole, která se u nás trošku podceňuje. Že jsou fotbalisti jenom pokérovanci a tak. Ale dostat se na špičku, to je skutečně řehole. A přeju klukům, aby se jim to podařilo.

V týmu bude i v příští sezoně pokračovat hodně hráčů. Co myslíte, mělo pro ně to psychicky hodně těžké a nároční jaro nějaký přínos?
Myslím si, že ano. Protože tohle v Sigmě jen tak nezažili. Protože dlouhodobě to tady takto nebývá. Naposledy se zachraňovala dorostenecké liga myslím v ročníku osmdesát šest. A od té doby se furt hraje nahoře. Kluci teď možná trošku poznali ten fotbal, co je čeká za pár let. Některé za pár měsíců. Prostě že to je bitva. A nás to musí bavit. Jestli hraješ o titul nebo o sestup, to je super. Kdo chce hrát v klidu, tak ten nemá ve vrcholovém fotbale co dělat, protože to nikoho jakoby nezajímá. Já jsem si to jaro užíval, v uvozovkách. S Boleslaví jsem udělal titul, to je jiný stres, tento zase odlišný. Ale musím říct, že pro to dělá člověk fotbal. A takhle po sezoně, když se člověk zachrání, tak je to krásné.