Šestnáctka má za sebou mimořádně úspěšnou sezónu. Družstvo mladších dorostenců suverénně ovládlo Moravskoslezskou ligu. Hanáci se v soutěži umístili na prvním místě se ziskem 79 bodů, nasbírali jich o osm více než druhá Ostrava. Vstřelili 102 branek, čímž se stali jedním ze čtyř týmů, který hranici sta gólů překonal. Také inkasovali pouze 17x, což je nejméně v soutěži. Trenér Tomáš Vasiljev tedy mohl být s ročníkem nadmíru spokojen.

Trenére, gratulace k vítězství v Moravskoslezské lize mladšího dorostu. Jak se vlastně oslavuje titul v této věkové kategorii?
„Oslava byla umocněna tím, že jsme mohli hrát na Andrově stadionu. Už jsem to říkal hned po zápase, ale rád bych znovu poděkoval trávníkářům za to, že nás na hlavní stadion pustili, a vůbec poděkoval i vedení, že to povolilo a my mohli titul oslavit právě zde. Pro kluky to byla největší odměna. Byli tam i rodiče, kteří společně s fanoušky vytvořili úžasnou atmosféru, byť to bylo utkání dorostu. Byly tam chorea, povzbuzovalo se po celý zápas… Řekl bych, že právě toto byla největší oslava. Večer potom bylo finále Ligy mistrů, takže jsme se rozjeli všichni domů. Během následujícího týdne jsem pak klukům říkal, že pokud to s profesionálním fotbalem myslí vážně, a pokud se do něj dostanou, tak málokdy bude čas si něco užít. Týden před posledním utkáním jsme si ale zpestřili. Zahráli jsme si plážový volejbal, oslavili jsme to vždy během odpoledních tréninků, které byly v příjemné atmosféře.“

Jaký význam má vítězství v Moravskoslezské dorostenecké lize? Sice to je „až“ druhá nejvyšší soutěž pro věkovou kategorii U17, nicméně náš klub do ní vysílá šestnáctku, kde jsou kluci, kteří přecházejí ze starších žáků.
„Je to specifická, ale velmi kvalitní soutěž. Kromě naší šestnáctky mají v Moravskoslezské lize své týmy této věkové kategorie také Baník, Brno a Zlín. Jsou tam ale také sedmnáctky Karviné, Prostějova, Třince, Líšně, kde jsou kluci o rok starší. Pro naše kluky je náročné se jim vyrovnat, zejména po fyzické stránce. Zároveň však myslím, že je pro ně dobře, že potkávají se staršími a vyspělejšími kluky. Musejí se s tím poprat. Člověk zvenčí si možná řekne „Sigma porazila Líšeň, to přece musí být samozřejmost…,“ ale když se na to podíváte, tak kluci v těchto týmech jsou starší. V tomto věku je navíc každý rok ve vývoji znát. Výsledky proto nejsou samozřejmostí. Navíc v tomto ročníku hrála Moravskoslezskou ligu Karviná, která se chce vrátit zpět do celostátní soutěže a snaží se o postup. I s ní jsme museli zápasy zvládnout, abychom mohli pomýšlet na celkové prvenství. Dále jsou tu soupeři, které jsem zmiňoval – Baník a Brno. To jsou týmy, proti nimž jsou zápasy prestižní záležitostí. Chceme je vždy zvládnout. Pak bychom tam sice našli pár celků, proti nimž je vítězství povinností, ale ani tyto zápasy nejsou jednoduché. Pro kluky velký kredit za to, jak se s celou soutěží dokázali popasovat.“

Takže přechod od žákovského k dorosteneckému fotbalu asi tedy pro tento tým nemohl dopadnout lépe.
„To určitě ne. Důležitá byla už letní příprava, v níž jsme dostávali hodně gólů. Od začátku sezóny jsme začali pracovat na zlepšení – na lepší organizaci hry a dalších aspektech. Povedlo se nám je zdokonalit, protože v sezóně jsme nakonec dostali pouze 17 gólů během 30 zápasů, což je výborná vizitka celého týmu. O tom je totiž dnešní fotbal. Vezměme si třeba finále Ligy mistrů, které ovládla Paříž. Trenér dokázal stvořit tým, kde i největší hvězdy brání. Toho si cením i u našeho týmu, kde naši ofenzivní hráči, např. Fiľo, který dal spoustu gólů, nebo Pospíšil s Markem, makali jeden za druhého. To byl klíč. Kluci se musejí naučit, že k ofenzivě i defenzivě musejí přispět všichni.“

Je ještě něco dalšího, co byste na svém týmu ocenil?
„Myslím, že to bylo nastavení týmu. Řekli jsme si, že každý další zápas chceme být lepší, každý týden se chceme zlepšit. Samozřejmě, že ne vždy se to povedlo, důležité ale je, že náš výkon měl stoupající tendenci. Hlavně na jaře naše výkony snesly vysoké měřítko. Na podzim jsme sice neprohráli, byly tam nějaké remízy, ale v utkáních jsme nebyli tak dominantní, jako na jaře. Dokázali jsme podržet míč, být trpěliví, dohrávat akce do šancí a gólů. V tomhle byl největší posun.“

Které zápas považujete za nejvydařenější?
„Klíčem k našemu vítězství v soutěži byl jarní zápas na Baníku. Před utkáním jsme měli stejně bodů. Zvítězili jsme 2:0 a soupeře jsme přehráli. Povedl se nám i domácí zápas proti Vítkovicím, které jsou o rok starší. Ač je to možná paradoxní, líbil se mi také náš výkon v jarním utkání s Karvinou. Sice jsme prohráli, ale výkon nebyl vůbec špatný. Karviná má velice silný tým, jak jsem už zmínil, je o rok starší. Po této prohře jsme nastartovali vítěznou sérii, která nás dovedla až k celkovému prvenství.“

Naleznete po takto vydařené sezóně u kluků nějaký nedostatek? Něco, na čem musí ještě zapracovat?
„Myslím, že do sebe musí dostat ještě větší hlad po úspěchu a po vítězství. Nesmí se uspokojit sami se sebou. Pořád jsou teprve na začátku fotbalové cesty a čeká je několik let, než se dostanou do profesionálního fotbalu. Pokud si tohle sami dokážou v sobě nastavit, budou ještě lepší. My trenéři se z nich vždy snažíme dostat maximum, ale pokud to v sobě mají sami hráči, jejich šance na to, že se prosadí v profesionálním fotbale mnohonásobně roste.“

Je tento tým tedy připraven na přesun do sedmnáctky a konfrontaci s tím nejlepším, co mladší dorost nabízí? A kolik hráčů do U17 přejde?
„Přesune se víceméně celý tým. Už na podzim někteří hráči byli v sedmnáctce. Pšenica, který je ročník 2009, s námi neodehrál ani jeden zápas. Pařenica s Chvílíčkem na podzim hráli za nás, na jaře už ale byli více se sedmnáctkou. Občas naskakovali za U17 také Vybíral s Fiľem. Myslím, že i ostatní kluci jsou na celostátní soutěž připraveni. Je to pro ně další krok vpřed.“

Jak jste zmínil v úvodu, převzali jste titul na Andrově stadionu, tedy podobně jako o pár dnů dříve áčko, které zde slavilo triumf v MOL Cupu. Jak vůbec váš tým prožíval tento úspěch Sigmy?
„Samozřejmě, že když se áčku podařilo vyhrát v poháru, sloužilo to i pro mé kluky jako motivace do zbytku sezóny. Nabízelo se to, když viděli své vzory slavit. Jinak jsme to samozřejmě prožívali hodně. Na utkání jsme byli společně. Někteří moji kluci se i účastnili zahajovacího ceremoniálu jako vlajkonoši. Při přípravě na zápas, který jsme hráli na Andrově stadionu, jsme se společně podívali na sestřih z finále MOL Cupu. Řekli jsme si, že budeme druhým sigmáckým týmem, který v tomto roce oslaví na Andrově stadionu zisk trofeje. Byla to pro nás dobrá paralela, byť v menším měřítku. Pro naši kategorii to však je velký úspěch.“