Nedávno první gól, v dalším utkání i poprvé kapitánská páska, byť jen na pár minut. Pro Štěpána Langera v mnoha aspektech průlomový rok, zahrnující rovněž několik týmových úspěchů. V rozhovoru pro klubový web se ohlédl za uplynulou sezónou, v níž se Sigmou vyhrál pohár. „Finále v Olomouci pro mě znamenalo opravdu hodně. Byl jsem připraven nechat pro tým na hřišti všechno,“ zavzpomínal na květnový duel se Spartou. Díky triumfu v domácí soutěži hraje Sigma v probíhajícím ročníku vytoužené evropské poháry. „Splněný sen, který stále prožíváme,“ řekl k duelům Evropské a Konferenční ligy. A jak se dívá na velké změny, kterými v posledních měsících prochází náš klub? „Jsou určitě pozitivní. Sigma si to moc zaslouží,“ dodal Langer.

Našel jsem dva starší rozhovory s tebou. Oba začínaly větou: Měl skončit s fotbalem. Bylo to kvůli zdravotním problémům, které tě v minulosti trápily. A teď tady sedíme po tom všem, co se událo v minulé i současné sezóně. Vyplatilo se vydržet, že?
„Určitě. Pro mě nikdy nebylo tématem, že bych s fotbalem skončil. Jsem typ člověka, kterému když někdo něco řekne, tak to není konečný verdikt. Vždy si najdu svoji cestu, kterou si vydláždím tak, aby mi to vyhovovalo přesně podle mých plánů. Konec s fotbalem tedy pro mě nebyl žádné téma. Jen možná trvalo trochu déle, než jsem se dokázal pořádně prosadit. Ale určitě se vyplatilo počkat.“

Pro hodně z vás, našich odchovanců, byla pořádně průlomová minulá sezóna. Někteří kluci přiznali, že takový průběh, jaký nakonec měla, vůbec neočekávali. S čím jsi do ní šel ty?
„S tím, že právě bude průlomová. Musím ale přiznat, že první čtyři měsíce to vůbec nešlo podle mých představ. Nenaskakoval jsem do zápasů, nebýval jsem v základní sestavě, chodíval jsem hrávat za béčko. Když už jsem se dostával do základní sestavy, výsledky byly docela dobré, ale osobní výkony nebyly úplně dle mých představ. Na konci listopadu jsem se zranil, konec podzimu jsem už nedohrával a léčil se. Do zimní přípravy jsem šel s tím, že to pro mě bude průlomový půlrok. Měl jsem to v hlavě, ale na začátku jara jsem také spíše chodil za B-tým. Ty zápasy mi ale hodně pomohly, odváděl jsem dobré výkony a měl dobrá čísla. Díky tomu jsem se více dostával do základní sestavy áčka. Pak už to bylo hodně rychlé, vezlo se to. Měli jsme dobré výsledky, lepší výkony… Vše bylo završené vítězstvím v poháru.“

Kdy myslíš, že jsi to celkově zlomil?
„Asi nedokážu určit přesně zápas. Spíš myslím, že to bylo o mém nastavení. Bylo vidět, že moc chci uspět. Nešlo to přehlédnout.“

Zmínil jsi vítězství v poháru. To je velké téma. Každý jste ho prožívali po svém. Jak jsi na tom byl ty?
„Už když jsme jeli na čtvrtfinále do Prahy proti Slavii nastal určitý zlom. Já v tom utkání šel po dlouhé době do základu. Co se týče poháru, tak ještě před začátkem sezóny jsem cítil, že ho vyhrajeme, byl to sen mnoha z nás. Cítil jsem to tak. Nevím, čím to bylo, ale prostě jsem věřil, že můžeme v této sezóně udělat úspěch. Na Slavii jsem dostal šanci od úvodních minut. Když jsme tam jeli, cítil jsem, že vyhrajeme. Z naší strany to byl perfektní týmový výkon. Po čtvrtfinále jsem si říkal, že už to nemá kam uhnout a zvládneme to. Moc jsem nám věřil, takové bylo moje nastavení. Tím, že se to nakonec naplnilo, to byl dvojitý wow efekt. Bylo to něco neskutečného.“

Působíš navenek jako člověk, kterého nic nerozhází. Byla před finále, které se hrálo u nás v Olomouci, nějaká nervozita?
„Působím tak, to je pravda. Ale uvnitř sebe vedu promluvy, hodně se sebou mluvím. Nějaké pochybnosti určitě někdy mám, ale snažím se je nedávat tolik najevo. A nervozita… určitě byla. V kombinaci s natěšením a očekáváním. Před finále jsem spal jen pár hodin. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bychom to nezvládli.“

Určitě to z tebe opadlo s úvodním hvizdem.
„To taky. Finále v Olomouci pro mě znamenalo opravdu hodně. I kdybych spal jen hodinu a přišel na zápas úplně unavený, tak od doby, když rozhodčí pískne do píšťalky, bych byl nesmrtelný. Byl jsem připraven nechat pro tým na hřišti všechno.“

Asi jsi nezažil ve fotbale něco lepšího než finále poháru na Andrově stadionu, že? Už jen první poločas, kdy jste nad Spartou vedli o tři branky.
„Určitě ne, tohle byl absolutní top. Něco neskutečného. Když rozhodčí ukončil první poločas, kdy to bylo 3:0, šli jsme do kabiny a pořádně nevěděli, co máme dělat. Hlavně jsme se snažili krotit emoce. Říkali jsme si, že musíme hrát, jako by to bylo 0:0. Báli jsme se, že bychom o vedení mohli nějakým způsobem přijít. To jsme si vůbec nechtěli připustit. Byla to hodně zvláštní poločasová přestávka. Nikdo nečekal, že to půjde „tak hladce“. Jak se zápas pomalu dohrával, stále víc jsme všichni věřili, že to zvládneme.“

Když ale Sparta snížila a do konce zápasu stále zbývalo poměrně dost času, nenahlodalo tě to?
„Stoprocentně. Pokaždé, když soupeř sníží, tak tě to trochu nahlodá. Hlavou ti projde, že se může stát cokoliv. Nechtěl jsem, aby to na mě bylo nějak znát. Myslím, že jsme po inkasovaném gólu dokázali zápas skvěle dovést do konce. Pořád jsme ho dokázali mít pod kontrolou.“

V závěru zápasu jsi střídal. Jak jsi tuhle část zápasu prožíval?
„Byl jsem určitě mnohem víc nervózní než na hřišti. Když jdeš z hřiště, je jasné, že už se zápasem nemůžeš nic udělat, ale máš velkou víru v kluky, co pokračují. Pak už jen doufáš a čekáš, až rozhodčí zapíská konec zápasu.“

První pocit poté, co sudí utkání ukončil?
„Nevěděl jsem, jestli mám křičet nebo brečet. Trochu se mi chtělo brečet, ale nechtěl jsem to ze sebe tlačit na sílu. Byl to neskutečný výbuch emocí. Do té doby jsem nic takového nezažil. Dítě se mi zatím ještě nenarodilo, třeba to bude podobné, ale zatím jsem podobnou dávku euforie nepoznal. Opravdu neskutečné. Ten pocit nejde popsat slovy, to si člověk musí zažít.“

Oslavy sis užil na maximum?
„Extrémně. Až mě trochu mrzí, že jsem si šel na dvě hodiny lehnout. Ale už jsem musel, nevydržel jsem. Na traktoru jsem ale nechyběl. Až jsem se probudil, tak jsem za kluky přiběhl. Vezl jsem se asi dvě minuty (smích).“

Díky úspěchu v poháru tady máme evropské zápasy. Ty s nimi máš už z dřívější doby zkušenost, před několika lety jsi ještě coby dorostenec zažil zápasy UEFA Youth League. Dá se atmosféra těchto zápasů mládežnické Ligy mistrů alespoň trochu srovnat s tím, co zažíváme letos?
„Trošku se to srovnat dá, ale pocitově je to jiné. My jsme v Youth League měli dva výjezdy – do Mariboru a Tel Avivu. Jak si vzpomínám, Izrael působil dost podobně, jako když jsme teď jeli na zápas Konferenční ligy do Florencie. Už jen to, že vůbec na zápas letíte, máte na sobě sako… Připadáte si jinak, než když jedete na běžný ligový zápas. Je to profesionálnější. Vždy o tom sníte. V televizi se jako malý kluk díváte na Ligu mistrů, Evropskou ligu a říkáte si, jaké to asi je cestovat na zápas letadlem. Splněný sen pro nás všechny. Sen, který stále prožíváme. Jinak se to moc srovnat nedá. Pocity z Evropské a Konferenční ligy jsou lepší. Určitě si toho vážím o něco víc. Je to seniorský fotbal, jiná úroveň.“

Když jsme u Konferenční ligy, tak co říkáš na to, jak si v ní zatím vedeme?
„Věřím, že postoupíme do jarních bojů. Dokázali jsme si, že na to máme. Myslím, že jsme dokázali odehrát vyrovnaný zápas na Fiorentině, také doma s Rakówem, kde ale byla škoda, že jsme vedení neudrželi až do konce. Aspoň jsme si naposledy spravili chuť v Jerevanu. Po třech zápasech čtyři body, takže by asi bylo špatně, kdybychom si nemysleli na postup. Body na to máme, herně na to máme. Postup je náš cíl.“

S evropskými zápasy program týmu výrazně zhoustl. I tak si mužstvo vede dobře kromě Konferenční ligy také v domácí soutěži, kde je po polovině základní části na 4. místě. Co říkáš na to, jak náročný program zvládáme?
„Před začátkem sezóny jsem uvnitř klubu cítil určité obavy, je to pro většinu lidí tady něco nového. Hodně týmů totiž už doplatilo na to, že hrály Evropu. Proto si myslím, že navzdory všemu je průběžné čtvrté místo v domácí lize nadstandard. Uvnitř klubu není nikdo, kdo by díky pohárům neměl pozitivní náladu.“

Ty jsi na podzim vstřelil první gól v lize. Otázku už jsi dostal čerstvě po utkání v Mladé Boleslavi, ale přesto se musím zeptat znovu. Určitě jsi rád, že už máš v tomto ohledu splněno, že?
„Věř, že mám obrovskou radost. Už v Mladé Boleslavi jsem řekl, že jsem to měl dlouho v hlavě. Chtěl jsem mít tuhle metu za sebou. Jsem rád, že mi to tam spadlo. Ještě lepší je to, že to byl gól, který nám pomohl k vítězství. Z osobního hlediska mi tohle určitě pomohlo.“

V neděli i poprvé kapitánská páska. Jaký to byl pocit?
„Váša střídal a běžel s páskou přímo za mnou. Podíval jsem se po hřišti, kdo z kluků tam je. Říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. On sám mi ale říkal, že nevidí nikoho jiného, komu by ji mohl dát. Takže jsem ji přijal. Byl to fajn pocit, ale velkou váhu tomu nepřikládám. Bylo to jen na chviličku.“

No ale v pozici kapitána jsi byl u jedné situace, kterou jsi musel v závěru řešit.
„To je pravda, vyloučení… No… abych se přiznal, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat (smích). Protože jsem nevěděl, co si můžu k rozhodčímu dovolit. Jsem zvyklý, že na hřišti se s nimi bavit nemůžu. Najednou jsem pásku měl, takže jsem do toho mohl vstoupit.“

Poslední zápas proti Pardubicím jsme každopádně zvládli vítězně. Šlo o třetí výhru v řadě. Důkaz, že si vše konečně sedlo?
„Souhlasím. Ty tři výhry z minulého týdne hovoří samy za sebe. Byly to tři fakt těžké zápasy. Navíc to bylo proloženo náročným výjezdem do Arménie. Vrátili jsme se v pátek odpoledne, byli jsme z cesty hodně rozbití a za dva dny nás čekal zápas, který jsme navzdory tomu všemu zvládli. I když to nešlo podle našich představ. Tak se ale ukázala velká síla našeho týmu. Myslím si, že poslední tři zápasy už mohou být nějakým měřítkem. Samozřejmě si uvědomuju, že ve fotbale to je nahoru a dolů. Situace se může změnit každým dnem. Zůstáváme pokorní. Myslím si, že jdeme správným směrem.“

Říkáš, že jste se z Arménie vrátili rozbití. Jak se ty vyrovnáváš s tímto náročným programem?
„Skvěle. Jsem totiž obrovsky šťastný za to, že tady evropské poháry máme. Pro mě to vůbec není přítěž. Spíš naopak.“

Tento rok je obecně pro náš klub v mnohém přelomový. Co říkáš na změny, k nimž postupně dochází?
„Jsou určitě pozitivní. Sigma je klub, který si to moc zaslouží. Jsou to příjemné změny. Uvidíme, jakým směrem se to bude dál vyvíjet.“

Na závěr se musím zastavit u videí, jež v poslední době přidáváš na svůj Instagram. Co tě k tomu vede? Odhodlával ses dlouho?
„Ani ne, vzešlo to nějak samo. Nebyl to můj plán ani sen. Mám za tím trošku hlubší myšlenku, než si lidé možná myslí. Zatím ji prozrazovat nebudu. Jsem rád za to, jak to zatím jde a že můžu lidem ukázat něco víc ze zákulisí profesionálního fotbalu mimo hřiště. Má to pozitivní ohlasy. Snad si i nějací lidé díky těmto videím najdou cestu na stadion, aby nás podpořili.“

Je těžké si vytvářet neustále obsah a hledat inspiraci?
„Popravdě ani ne, žádný scénář si psát nemusím. Jde to ze mě. Kdo mě zná osobně, ten ví, že jsem hodně spontánní člověk, blázen v dobrém slova smyslu. Tyto věci mě napadají za pochodu a přirozeně ze mě vycházejí. Všechno je spojeno s mojí osobou, je to autentické a reálné.“

Jsme v reprezentační přestávce, během které jste dostali nějaké volno. Jak ho budeš trávit? Jaký bude tvůj recept na to, abys načerpal energii před závěrečným, a možná nejtěžším úsekem podzimu?
„Plánuju určitě jet s rodinou na menší dovolenou. Někam do hor. Přemýšlíme nad slovenskými Tatrami. Nějaké procházky v přírodě, lehké túry. Vše zakončíme určitě wellness. Chtěl bych na dva dny odjet. To je pro mě ideální na regeneraci.“