Do našeho klubu přišel jako pětiletý. Za Sigmu hrál v žákovských i dorosteneckých kategoriích a v současnosti je trenérem našich talentů v týmu do 17 let. Další sigmáckou osobností, kterou vám představíme v nové rubrice Můj klub, moje město je MICHAL KALVACH.

Michale, jak začal váš příběh v Sigmě Olomouc?

V pěti letech jsem tady přišel na fotbalový trénink. Jelikož jsem rodilý Olomoučák, vždycky jsem chtěl hrát za Sigmu. Vydržel jsem tady až do dorostu. Tehdy jsem měl vážné zranění a do ligy se mi to nepodařilo dotáhnout. Teď v klubu působím již několik let jako trenér. Dá se říct, že jsem se Sigmou spojený celý život.

V současnosti jste trenérem týmu do 17 let. Kdy se zrodila myšlenka, že budete fotbalovým trenérem?

Fotbal mě strašně baví, proto jsem u něj chtěl zůstat i po hráčské kariéře. Už když jsem hrál nižší soutěže v Rakousku, tak jsem o tom hodně přemýšlel. Nakonec to dopadlo tak, že jsem začal dělat asistenta u žákovských týmů. Spolupracoval jsem například s trenérem Tökölym, několik let s Vaškem Jílkem, který je teď u áčka. Byly to cenné zkušenosti. Dnes jsem moc rád a vážím si toho, že trenéřina je zároveň mým zaměstnáním.

Co vás na této práci nejvíce naplňuje?

Když vidím, jak se mladí hráči zlepšují po fotbalové i lidské stránce. Samotná práce trenéra není jenom o tom odtrénovat trénink a jít domu. Často řeším s hráči běžné věci ze života jako je třeba škola, ubytování a spousta dalších věcí. Někdy je to práce skoro manažerská a zároveň práce pedagoga. Samozřejmě, když vyhrajeme zápas nebo soutěž, je to krásný pocit. Navíc když je výsledek podložen kvalitními výkony jednotlivých hráčů a ve hře se objevují prvky, které trénujeme a kterými se chceme prezentovat, jsou to pro mě věci, které mě naplňují.

Čemu se rád věnujete ve volném čase?

Hlavně svojí malé dceři. Víte, pokud pracujete ve fotbale, přemýšlíte o něm prakticky nepřetržitě celý den. Přemýšlím o fotbale a věnuji se mu, protože je to má práce a protože mě neskutečně baví, ale jsou momenty, kdy je potřeba vypnout a na chvilku si odpočinout. V tom mi hrozně moc pomáhá dcerka, když s ní trávím čas.

Stejně jako vy začal s fotbalem v Sigmě váš synovec Lukáš, který prošel celou akademií a momentálně hraje v A-týmu. To je zajímavý rodinný příběh.

Lukášovi fandím strašně moc. Zaslouží si hrát ligu. Jsem rád, že se inspiroval jeho tátou i mnou a začal hrát právě fotbal. Koneckonců jeho děda je Jiří Vít, bývalý brankář a dlouholetý trenér brankářů a masér našeho klubu. Myslím, že moc jiných možností Lukáš ani neměl (směje se).

Říkal jste, že pocházíte z Olomouce. Je Andrův stadion vaše nejoblíbenější místo v Olomouci?

Těžká otázka (směje se). Olomouc je krásné město a super místo pro život. Andrův stadion je určitě jedno z mých nejoblíbenějších míst ve městě a okolí.

Co pro vás Sigma Olomouc znamená?

Opravdu mnoho. V Sigmě jsem, dá se říct, vyrostl. Teď jsem tady zaměstnaný. Dělám práci, která mě baví, což třeba spousta lidí nemusí mít, proto si toho velmi vážím.