Josef Mucha, který dnes slaví 52. narozeniny, strávil na Hané jako hráč bezmála 10 let. Do paměti olomouckých fanoušků se populární záložník vryl například krásným lobem alá Karel Poborský do sítě Udinese v domácím finálovém zápasu Intertoto Cupu nebo dvěma brankami znamenajícími výhru nad Celtou Vigo. Kromě toho se velkou mírou podílel jako asistent trenéra Uličného na vítězství Sigmy v českém poháru v roce 2012. Na spolupráci s trenérskou ikonou a dalším asistentem v osobě bývalého vynikajícího obránce Martina Kotůlka vzpomíná Josef Mucha rád: „Trenér Uličný věděl, co má v kabině říct a udělat. Hráči ho brali, protože dokázal uvolnit atmosféru. S Martinem jsme vymýšleli nové věci do tréninku, ale hlavně jsme měli dobré mužstvo, které táhlo za jeden provaz. Celé to výborně fungovalo a všechny nás to bavilo. Výsledkem toho byla první trofej v historii klubu.“

Pamatujete si, kdy jste začal hrát fotbal a kdo vás k němu přivedl?

Fotbal jsem začal hrát v Železárnách Prostějov v 7 letech a na první trénink mě dovedl táta. V Železárnách jsem působil až do vojny, kdy jsem narukoval v roce 1986 do Rudé Hvězdy Znojmo. Tam jsem hrál dva roky. Po vojně jsem se vrátil do Prostějova, kde jsem byl necelý rok. Potom začala moje kariéra v Sigmě Olomouc.

Jak vznikl váš přestup do Sigmy?

Pan Zeman, který trénoval v Sigmě, chodil sledovat zápasy Prostějova. V tu dobu se mi docela dařilo, měl jsem víc ligových nabídek, přijal jsem ale nabídku Sigmy, protože jsem jí fandil a jako kluk jsem se jezdil dívat na její zápasy. To byl hlavní důvod, proč jsem neváhal.

V Sigmě jste působil dvakrát. Poprvé v letech 1989 – 1993. Jakou jste měl tehdy roli v týmu?

Přišel jsem jako nezkušený zajíc za trenéra Cviertny. Patřil jsem do širšího kádru, ale když pak přišel trenér Brückner, o kterém je známo, že sestavu moc nemění, tak jsem byl rád, že jsem mohl odejít na hostování do Zlína, kde trénoval trenér Uličný. Hostování se poté změnilo v přestup, protože jsem se v zimě zranil a Sigma mě v tu dobu nepotřebovala, jelikož měla obrovsky silný kádr. Cítil jsem, že jako mladý hráč bych to měl do základní sestavy těžké, a tak jsem do Zlína přestoupil. Ve Zlíně jsem stabilně hrával, postoupili jsme do ligy a díky tomu mě Sigma za dva roky oslovila s tím, jestli bych se nechtěl vrátit. Když se ta možnost naskytla, souhlasil jsem. Roli hrálo také to, že jsme se s manželkou chtěli usadit, protože jsme v tu dobu měli malé dítě.

V Sigmě jste poté strávil krásných 7 let, odehrál jste celkem 202 zápasů a vstřelil 28 gólů. Co tato čísla ve vás vyvolávají?

Spoustu krásných vzpomínek. Měl jsem štěstí, že jsem zažil dobré období, kdy Sigma patřila mezi špičková mužstva. Skončili jsme v lize dvakrát třetí, jednou druzí. Hráli jsme evropské poháry, takže to pro mě byla krásná léta.

V evropských pohárech se vám dařilo. Celkově jste v nich vstřelil 6 branek. Gólově jste se prosadil například proti Celtě Vigo i Udine v obou finálových zápasech Intertoto Cupu.

Hrát evropské poháry je něco navíc. Vzpomínám na ně nejraději, ať už to bylo Udine, Olympique Marseille nebo Kilmarnock.

Kilmarnocku jste také vsítil gól.

Ano, to je pravda. Tyhle zápasy byly to nejlepší v mé fotbalové kariéře.

Jaký váš gól za Sigmu se vám vybaví jako první?

V zakončení jsem býval takový hračička (směje se). Na malém vápně jsem ještě nahrával spoluhráčům, což jako trenér teď nemám rád (směje se). Určitě si jako první vybavím góly v evropských pohárech, hlavně ty, které jsem dal Udine.

Dříve se hrávala třetí evropská soutěž, dnes taková soutěž chybí. Byl byste pro znovuzavedení podobné soutěže?

V současné době je hodně zápasů, jak v Lize mistrů, tak v Evropské lize. Myslím si, že by se další soutěž do toho nabitého kalendáře zápasů snad ani nevešla.

Vybavíte si nějakou legrační příhodu z doby vašeho působení v Sigmě?

Těch bylo hodně. Užili jsme si hodně legrace. Dobrý kolektiv je hrozně moc důležitý. Často jsme stříhali třeba o to, kdo bude v létě chodit v zimním svetru (směje se).

Vybavuji si, že jednou jsme cestou na zápas přespávali v jižních Čechách. Ten den jsme navštívili zámek v Hluboké nad Vltavou a stříhali jsme o to, kdo v každé místnosti položí průvodkyni jednu otázku. Z těch 20 hráčů jsem bohužel prohrál los já. Když jsem dal v desáté místnosti průvodkyni desátou otázku, tak se na mě nedívala moc hezky (směje se). Takové srandičky k tomu patřily.

Po skončení hráčské kariéry jste se vydal na trenérskou dráhu. V roce 2011 jste s trenéry Uličným a Kotůlkem převzal A-tým Sigmy, který se tehdy nacházel v tíživé situaci. Jak složité bylo vytáhnout tým z bahna?

Věděl jsem, že Sigmu bude čekat boj o záchranu. I přesto jsem do toho hrozně rád šel. S trenéry jsme věřili, že ligu dokážeme zachránit a nakonec k tomu byla i třešnička na dortu v podobě vítězství v poháru, takže to byl krásný půl rok. Možná byla trošku škoda, že se trenér Uličný rozhodl ukončit trenérskou kariéru, přemlouval jsem ho, ať s námi ještě pokračuje, ale on už byl pevně rozhodnutý, že chce ukončit kariéru na vrcholu.

Trenér Uličný si vždy pochvaloval formát spolupráce s vámi a Martinem Kotůlek, kdy jste plánovali a vedli tréninkový proces, který jste s ním konzultovali a on se soustředil na vytvoření dobré atmosféry v týmu a koučování zápasů.

Ano, tak to přesně bylo. Trenér Uličný věděl, co má říct a udělat v kabině. Hráči ho brali, protože dokázal uvolnit atmosféru. S Martinem jsme vymýšleli nové věci do tréninku, ale hlavně jsme měli dobré mužstvo, které táhlo za jeden provaz. Celé to výborně fungovalo a všechny nás to bavilo. Výsledkem toho byla první trofej v historii klubu.

Momentálně trénujete v Jihlavě s dalším velkým Sigmákem Radimem Kučerou. Jak funguje vaše spolupráce a jak se vám daří?

S Radimem se známe spoustu let. Jsme naladěni na společnou notu, máme úkoly jasně rozdělené. Spolupráce z mé a myslím i z Radimovy strany funguje výborně. Snažíme se vhodně doplňovat, na fotbal máme stejný názor a navíc jsme toho spolu hodně odehráli. Je škoda, že jsme v minulé sezóně nedotáhli Jihlavu k postupu, protože jsme na to v baráži jasně měli, ale bohužel kvůli okolnostem, které do fotbalu nepatří, to dopadlo jinak.

Nedávno jste se zúčastnil Zápasu století, ve kterém jste reprezentoval tým sigmáckých legend. Jak jste si ho užil?

Užil jsem si ho moc. Byla to jedna z nejpovedenějších akcí, které jsem se kdy zúčastnil. Klobouk dolů před těmi, kteří to takhle krásně zorganizovali, protože to muselo být hodně náročné. Rád jsem se potkal s bývalými spoluhráči a pro fanoušky Sigmy to určitě byl velký zážitek.

Děkuji za rozhovor a ať se daří!