Fotbalová kariéra Mojmíra Chytila je stále na začátku dlouhé cesty, i tak už v ní zažil těžké rány. Dvě vážná zranění kolena ještě před dovršením 18 let ale 187 centimetrů vysokého útočníka nezlomila. „Fotbal jsem vždycky miloval a milovat budu, proto jsem se k němu vrátil,“ tvrdí. Udělal dobře. Dnes se cítí silný a připravený. „Na soustředění jsem se po kondiční stránce cítil skvěle, což se projevilo i v zápasech,“ řekl. Dvacetiletý Mojmír Chytil zasáhl do všech přátelských zápasů Sigmy v Turecku. Dvě branky ve třech zápasech nejsou vůbec špatná vizitka. Vždy dobře naladěný a usměvavý dlouhán tak na sebe výrazně upozornil. „Budu se na hřišti snažit odvádět pro tým maximum. Pokud budu útočník číslo jedna, budu za to samozřejmě jenom rád. Když ne, tak to budu přát jiným klukům,“ dodává.

Tvá role v A-týmu postupně roste. Na podzim sis připsal další ligové starty a během zimní přípravy dostáváš také dost prostoru. Jak to vnímáš?

Jsem spokojený. Pod trenérem Látalem cítím větší šanci. Za trenéra Jílka jsem byl spíše „tréninkový hráč“, moc šancí jsem v zápasech nedostal. I tak jsem mu vděčný za to, že mě do A-týmu posunul. Teď jsem o to víc vděčnější, že můžu A-týmu pomoci na ligových stadionech.

V áčku nastupuješ v útoku, v B-týmu tě trenér Chromý využíval i jako středního záložníka. Na kterém postu ti to nejvíce sedí?

Podle mě už jsem si za svůj život zahrál všechny posty (směje se). Více mi vyhovuje útočník. Myslím si, že jsem silný v tom, když hraji zády k bráně. Ale zároveň nemůžu říct, že bych se na ofenzivním záložníkovi cítil špatně, to vůbec ne. Mít hru před sebou, je taky fajn. Víceméně je mi jedno, kde nastoupím. Hlavně chci pomáhat týmu.

V domácí zápase proti Liberci jsi nastoupil v základní sestavě, dokonce jsi nahrál na gól. Pak ale přišlo smolné zranění kotníku…

To zranění bylo asi jedinou kaňkou toho zápasu. Byl jsem rád, že jsem konečně nastoupil v základní sestavě. Řekl bych, že se mi ten zápas vcelku povedl. Zranění v počátku vypadalo hůř, než nakonec bylo. Za týden jsem byl zpátky v tréninku.

Liga pomalu klepe na dveře a nastává čas bilancovat zimní přípravu. Jak jsi spojený se svým účinkováním v zimní přípravě?

Během plnění individuálního plánu před začátkem přípravy mě začalo bolet chodidlo, takže musel vynechat úvodní dny přípravy. Po návratu do tréninku jsem dohnal to, co kluci zatím natrénovali. Postupem času jsem se cítil lépe. Na soustředění jsem se po kondiční stránce cítil skvěle, což se projevilo i v zápasech.

Dokonce jsi vstřelil dvě branky ve třech zápasech.

Ano, jsem rád, že mi to tam spadlo. Z celkového pohledu jsem se zimní přípravou spokojený.

Zápasy B-týmu a zápasy proti kvalitním celkům jako jsou Karabach, Orenburg nebo Dnipro jsou asi výrazná změna.

Je to velká změna. Ty zápasy byly rychlejší a důraznější. Na druhou stranu není tak těžké se tomu přizpůsobit.

Tvůj fotbalový příběh je zajímavý z toho pohledu, že jsi překonal dvě těžká zranění kolena. Jak těžké to bylo?

Poprvé jsem si urval křížový vaz v 16 letech. Musel jsem na operaci a pak následovala půlroční pauza. Když jsem se dal dohromady, v prvním zápase jsem si ho urval znovu a tentokrát i meniskus. Bylo to pro mě nejtěžší období v mé fotbalové kariéře. Hodně lidí mi říkalo, ať se na fotbal vykašlu, že můžu dělat spoustu jiných věcí. Fotbal jsem vždycky miloval a milovat budu, proto jsem se k němu vrátil. V devatenáctce jsme vyhráli celostátní titul, sice jsem nenastupoval pravidelně v základní sestavě, ale bral jsem to tak, že pořád mám nějakou pozici v týmu. Podařilo se mi dát i pár gólů. V juniorce k nám přišel trenér Mucha, který mi začal dávat více šancí. Chytl jsem se a pak mě posunuli do áčka. Hodně mě to překvapilo, samozřejmě mile. To, co jsem si vytrpěl, se mi vrátilo. Beru to jako velké štěstí.

Příprava na ligu se ti povedla. Góly jsi jako útočník dal. Jsi připravený vzít na sebe zodpovědnost i v lize?

Budu se na hřišti snažit odvádět pro tým maximum. Pokud budu útočník číslo jedna, budu za to samozřejmě jenom rád. Když ne, tak to budu přát jiným klukům. Pro klub je lepší mít tady tři vyrovnané kluky, protože nás to donutí se zlepšovat. Konkurence je zdravá.

Jaké jsou tvé další fotbalové cíle? Co třeba reprezentační jednadvacítka?

Jednou bych Česko chtěl reprezentovat. Bude se to ale odvíjet od toho, jak se mi bude dařit na hřišti. Potom je to i o štěstí, jestli si mě trenér všimne, a bude zrovna potřebovat typologicky takového útočníka, jako jsem já.

Mojmo, díky za rozhovor a ať se ti daří!