SK Sigma Olomouc pokračuje v podpoře lidem, kteří každý den bojují v první linii proti viru covid-19. Milan Kerbr a Vít Beneš dnes společně vyrazili do Vojenské nemocnice Olomouc, aby za celý A-tým předali zaměstnancům finanční dar a několik desítek roušek, na jejíž výrobě se podíleli i zaměstnanci našeho klubu. V rozhovoru pro klubový web mluvil Milan Kerbr nejen o dnešní návštěvě nemocnice, ale také o včerejším vysílání zápasu Sigmy z roku 1991 proti HSV, ve kterém hrál jeho táta Milan Kerbr starší.

Milane, jak vznikla dnešní iniciativa?

Přítelkyně mého táty pracuje v této nemocnici jako zdravotní sestra. Všimla si, že Sigma pomohla sanatoriu v Pasece, také ji zaujal projekt Sigmy na pomoc fakultní nemocnice. Proto mě oslovila, zda bychom nechtěli pomoci i vojenské nemocnici. Samozřejmě jsem jí rád vyšel vstříc. Zeptal jsem se spoluhráčů, jestli by se také zapojili. Šli do toho se mnou, za to jim chci moc poděkovat. Vybrali jsme nějaké peníze a sehnali roušky, které zde nutně potřebují. Je to to nejmenší, co jsme pro ně mohli udělat.

Jak prožíváš současnou situaci?

Denně sleduji, jak se to vyvíjí. Současná situace mi není lhostejná, protože ovlivňuje životy nás všech. Přeji si, aby se koronavirus dále nešířil a neohrožoval lidi na zdraví. Doufám, že tohle těžké období překonáme co nejdříve. Jinak se snažím být co nejvíce doma s manželkou a dcerkou. Je fajn trávit čas s rodinou, ale chybí mi kabina, tréninky, prostě fotbal. Každý den chodím běhat podle tréninkového plánu, je to už trošku stereotypní, ale nedá se nic dělat. Tak to je. Věřím ale, že opatření se budou pomalu uvolňovat a sezonu dohrajeme.

Chodíš běhat s někým z týmu?

Chodím sám. Není to ani možné, protože každý má nastavenou intenzitu běhu podle tepové frekvence, takže by jeden mohl utíkat druhému (usmívá se). S kluky jsem ale v kontaktu.

Česká televize včera vysílala zápas Sigmy z roku 1991 proti Hamburku. Do zápasu tehdy nastoupil i tvůj táta, koukal jsi na záznam?

Jasně, táta mi psal, ať se nezapomenu dívat. Říkal, že to byl jeden z nejlepších zápasů jeho kariéry. Ten zápas mu fakt sedl, dal gól, byl aktivní, byla na něho i penalta. Vykládal mi, že na ten zápas zaplatil kamarádům z Bílovic 3 autobusy. Když rozhodčí odpískal konec, údajně kamarádi přeskočili plot a běželi ho na hřiště obejmout. To musel být krásný moment. Nadchla mě atmosféra na stadionu a hra Sigmy, která byla nadčasová. Přál bych si odehrát za Sigmu takový zápas.

Tvůj táta hrál i proti Realu Madrid, který o něho dokonce projevil zájem. Jak se na to díváš?

Dnes to zní neuvěřitelně. Zápasy proti Realu se mu také povedly, takové angažmá by byla pro něho velká výzva. V Madridu mu chybělo pár centimetrů ke gólu. Škoda, i tak to musel být úžasný zážitek.