Jako asistent u mládežnické reprezentace bude, stejně jako Jan Krajčovič, nově působit Tomáš Janotka. Ten naváže spolupráci s hlavním trenérem reprezentační U18 Davidem Holoubkem. Bývalého obránce Sigmy čeká v následujících měsících kromě reprezentace další výzvy - závěrečné zkoušky profesionální trenérské licence a také účinkování naší U19 v Celostátní dorostenecké ligy, se kterou bude chtít obdobně jako v minulých ročnících čeřit vody na špičce tabulky.

Jak si ceníš nabídky působit u reprezentace?

Být součástí realizačního týmu reprezentace je pro mě pocta. Nesmírně si této nabídky vážím a v momentě, kdy mě nový trenér reprezentace U18 David Holoubek oslovil, tak jsem příliš dlouho neváhal.

Může ti působení u reprezentace pomoci v trenérském rozvoji?

Věřím, že to pro mě bude další skvělá zkušenost, stejně jako jsme měli možnost se Sigmou hrát Youth League - mládežnickou Ligu mistrů. Budu moct porovnat práci ostatních zahraničních týmů, budu mít srovnání a uvidím konfrontaci českých hráčů s těmi zahraničními. Čeká mě spolupráce s novým trenérem. Jeho vnímání fotbalu, trenérské myšlení a názory z hlediska individuálních kvalit hráčů, taktiky, psychologie a komunikace se samotnými hráči uvidím v kontextu s mým úhlem pohledu na fotbal. Vnímám to jako další posun, možnost obohatit se a nabrat nové trenérské zkušenosti. Sám ale samozřejmě budu chtít přispět a dělat maximum pro to, abychom hráče na srazech vždy dobře připravili a naladili tak, abychom byli úspěšní.

David Holoubek je také progresivní trenér. Nová spolupráce by vám tak mohla vyhovovat.

Věřím, že pro oba dva ta spolupráce bude přínosná. David je do fotbalu zapálený podobně jako já. Nemusí to ale být po každém tak, že na všechno budeme mít stejný názor. Někdy je dobré, když trenéři mají jiné názory a vznikne z toho zajímavá diskuze, ze které vzejde to nejlepší řešení. Role jsou jednoznačně dané. Jako asistent se budu snažit přinést svůj úhel pohledu, David je však hlavní trenér a konečná rozhodnutí budou na něm.

Naše hráče z ročníku 2003, které budeš sledovat pro reprezentaci, dobře znáš. Považuješ to za výhodu?

Je to výhoda pro mě i pro kluky.  Říkám jim ale, že mládežnická reprezentace pro ně nemůže být meta. Tou musí být liga na Andrově stadionu potažmo zahraniční angažmá. Jako závazek a úkol nás trenérů vnímám, připravit kluky na takovou úroveň, aby si to jednou mohli splnit.

Kryštof Daněk a Jáchym Šíp už v A-týmu jsou, což je vyznamenání pro klubovou akademii.

Určitě. Všichni trenéři, kteří se podíleli na jejich rozvoji, na tom mají zásluhu. To je to, proč to děláme. Snažíme se do A-týmu dodat co nejlépe připravené hráče po technické, kondiční a mentální stránce a takhle mu vytvářet určitý servis. Potom je na samotných hráčích, jak se s tím dokáží poprat. Ještě se nemůže bavit o tom, že Kryštof nebo Jáchym jsou hotoví hráči. Stále s nimi musíme pracovat. Oni musí být trpěliví a hlavě nastavení tak, aby nasávali informace a dál se snažili zlepšovat.

Podobně jako v hráčské kariéře jdeš postupnými krůčky i v trenérské kariéře. Začínal jsi v Hněvotíně, působil jsi u našeho nejmladšího dorostu. Teď vedeš nejstarší dorostenecký tým, jsi u reprezentace. Panuje s takovým vývojem spokojenost?

Myslím, že pro můj trenérský rozvoj to bylo skvělé. Kdybych se stal trenérem U19 před těmi 7 lety, neměl bych šanci to zvládnout i přes to, že jsem v lize něco odkopal. Trenéřina je jiná práce a jsem rád, že jsem si ji vyzkoušel od spodu až nahoru. Udělal jsem a stále dělám hodně chyb, což mě ale posouvá dál. Takovou cestu bych doporučil všem trenérům. Na začátku jsem trénoval okresní přebor v žácích a byla to skvělá zkušenost. Každý musí nějak začít. Tehdy by mě nenapadlo, že bych se tím mohl jednou živit a že mě to bude tolik naplňovat jako dnes.

Další velký krok by mohl přijít na podzim, kdy tě čekají závěrečné zkoušky profesionální trenérské licence. Co ti studium dalo?

Byl jsem nesmírně šťastný, že jsem na studium vůbec dostal, protože se tento kurz otevírá jednou za dva nebo tři roky. Hlásil se tam obrovský počet trenérů. Za ty dva roky jsem získal velké množství informací o trénování všech kategorií. Poslední rok už se věnujeme jenom mužské kopané. Studium je nesmírně obohacující díky mentorům, ale i samotným účastníkům. Především jsou to bývalí ligoví hráči, vznikají velmi zajímavé a pestré diskuze, ze kterých si pokaždé něco vezmu.

Jaký je trenérský rukopis Tomáše Janotky? Na čem si zakládáš?

Vím, jak bych chtěl, aby se mé mužstvo prezentovalo. Pak je na mě respektive na celém realizačním týmu, abychom dokázali hráčům vštípit a vysvětlit způsob hry tak, aby to pro ně byl uchopitelný. Výstup potom je na hřišti. Jako trenér děláte týmu servis a čekáte, jak to hráči prodají během zápasů. Někdy to trenér nemůže tolik ovlivnit, protože záleží, jak kvalitní kádr má k dispozici. Kvalita hráčů z hlediska technické stránky nebo herní inteligence zkrátka rozhoduje.

Náš herní způsob je založený na dominanci na míči s tím, že není vždy nutností vykombinovat po zemi každou situaci od brankáře až k bráně, nejdůležitější je pro nás efektivita hry. Ve hře si zakládáme na dobrém pohybu. Směrem do ofenzívy se snažíme, aby naše hra byla variabilní a pestrá a nebyla jednoduše čitelná. Do zápasů máme připravené můstry a šablony, které můžou hráčům, pokud jsou pod tlakem, pomoct, ale zároveň dbáme na kreativitu a volnost hráčů, protože máme natolik kvalitní hráče, aby to dokázali realizovat. Z hlediska defenzívy se snažíme být aktivní ve vysoko postaveném bloku a donutit tak soupeře k chybám. Dohráním situací po zisku míče pak chceme soupeře dostat pod tlak. O fotbale bychom se mohli bavit celý den, ale ve zkratce takhle vnímám herní způsob, který se mi líbí.

Po koronavirové pauze, kdy už se vědělo, že se soutěž nedohraje, jsi měl k dispozici široký kádr v té době ještě hráčů U18 a U17, ze kterého sis vybíral kádr pro letní přípravu. Pomohlo ti to vybrat si lépe nový tým?

Určitě, pomohlo. Bylo přínosné mít více času na poznání hráčů. Základní představu o novém kádru U19 jsem měl, ale i tak jsme udělali několikadenní blok, kdy jsme pracovali s 35 hráči v tréninku i v zápasech, abychom je poznali víc. Pomohlo mi to vyřešit pár otazníků. Víme, že ročník 2003 je nadstandardní, takže nebylo jednoduché kádr sestavit. Kádr devatenáctky není nafukovací a někteří hráči museli zůstat v U18, ale to pro ně neznamená konec světa, protože pořád plynule přešli z U17 do U18 a počkají si na šanci v U19. Vytvoří tlak na hráče U19, pro které musí být motivací probojovat se do základní sestavy a udržet se tam. Kvalita v kádrech U19 a U18 je veliká a je jenom na samotných hráčích, jak to uchopí.

Věříš, že se U19 bude pohybovat na špičce tabulky tak, jako v minulých ročnících?

Potenciál na to máme. Tito hráči už to ukázali v předešlých kategoriích, kdy hráli vždy v top 5. Motivaci a cíle máme takhle nastavené. Budeme chtít zamíchat kartami na předních příčkách. Je skvělé, že jako regionální klub máme sílu na to, vyrovnat se a dokonce porážet kluby, jako jsou Sparta, Slavia nebo Plzeň. Není to automatická věc. Je potřeba si uvědomit, že za tím stojí obrovské úsilí trenérů a hráčů z celé akademie. Celostátní liga je vyrovnaná. Přesvědčili jsme se o tom v minulé sezóně, kdy jsme porazili pražská S a prohráli s posledním Zlínem.