
V minulém díle našeho seriálu o Andrově stadionu jsme se zaměřili na osobnost Josefa Andera. Olomoucký obchodník a mecenáš místního sportu stál na konci 30. let za vzestupem jednoho místního klubu, který se za jeho podpory probojoval do 1. ligy.
Od roku 1940 měla Olomouc moderní fotbalový stadion. Činnost na něm nebyla přerušena ani druhou světovou válkou. Němečtí okupanti dobře věděli, že sport lidem sebrat nemohou, neboť by v nich ještě více probudili hněv. A tak své zápasy na Andrově stadionu i nadále hrával SK Olomouc ASO. Dne 14. září 1941 se město stalo poprvé svědkem reprezentačního utkání. Byť slovo reprezentační je nutno použít v uvozovkách. Nacisté povolili existenci reprezentace Čech i reprezentace Moravy, a právě v Olomouci se tyto zemské výběry měly počtvrté v historii střetnout. Že nešlo o žádný tuctový zápas, který měl ukojit davy lidí, ale o prestižní zápas, dokládá výčet jmen, které oba výběry do akce nasadily. Za reprezentaci Čech nastoupil například legendární útočník pražské Slavie Josef Bican. Moravský večerník v předvečer zápasu hrdě hlásal: „Andrův stadion se stane dějištěm utkání, jemuž se snad vyrovnají pouze těžké mezinárodní zápasy. Je to poprvé v dějinách olomouckého sportu, kdy domácímu klubu svěřena k uspořádání tak velkolepá událost. Svědčí to o tom, že Haná a v prvé řadě Olomouc získaly v našem sportu to nejlepší jméno.“ V utkání zvítězila reprezentace Čech, která Moravu porazila 4:2. Sluší se ještě zmínit slova, která po utkání pronesl rozhodčí Beneda: „V prvé řadě se mi líbí váš krásný stadion, který bych si hned převezl do Českých Budějovic.“ Podle večerníku sledovala zápas rekordní návštěva více než 16 000 diváků.
Finále poháru již Olomouc měla, stejně jako zápas reprezentační. Chyběl již jen fotbal prvoligový a ten se na Andrově stadionu poprvé odehrál týden po zápase Morava vs. Čechy. ASO se totiž po letech snažení probojovalo do Národní ligy, která se v okleštěném Protektorátu hrála. Poprvé se nejvyšší fotbalová soutěž v Olomouci na Andrově stadionu hrála 21. září 1941, kdy soupeřem SK Olomouc ASO byla Bohemians Praha. A opět pro ilustraci zmiňme citaci z Moravského večerníku: „Dávné přání všech olomouckých sportovců je splněno, Olomouc má ligu a dnes poprvé v dějinách klubu bude v Olomouci sehrán první ligový zápas. Andrův stadion se stane dějištěm největší footballové události, neboť v tomto lig. zápase nepůjde jen o přátelské změření moravského a českého mužstva, ale o důležité ligové body.“ Zápas domácím příznivcům udělal radost tak napůl. ASO vedlo 4:0, nakonec ale bralo jen bod za remízu 4:4. Národní liga se v Olomouci hrála ještě tři sezóny, naposledy 1943/44, kdy ASO sestoupilo.
Andrův stadion nebyl během druhé světové války svědkem pouze sportovních klání. Využíván byl též nacistickou a protektorátní propagandou a to zejména po smrti zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. A tak se 27. června 1942 na Andrově stadionu uskutečnila manifestace, na kterou snad ze strachu, zamířilo dle dobového tisku až 60 000 lidí, kteří demonstrovali věrnost prezidentu Háchovi a Třetí říši. Na stadionu měl projev i protektorátní ministr Emanuel Moravec. Temná léta podtrhoval fakt, že stadion byl poprvé v historii přejmenován. Do konce války nesl od roku 1942 název Reinhard Heydrich Kampfbahn, tedy stadion Reinharda Hedricha. Na konci druhé světové války se pak fotbal na stadionu nehrál vůbec. Ustupující německá armáda plánovala z Olomouce vytvořit pevnost. Součástí obrany byl i stadion, který Němcům sloužil jako sklad munice. Krátce před úprkem německých vojsk z města byla tribuna stadionu vyhozena do povětří.
80 let Androva stadionu:
1. Historie fotbalových pažitů v Olomouci
2. Josef Ander
3. Stavba Androva stadionu a jeho otevření
4. Stadion v době druhé světové války
5. Stadion Míru a roky chátrání
6. Domov Sigmy
7. První liga zpět na stadionu
8. Přijíždějí giganti
9. Povodně v Olomouci
10. Západní tribuna
11. Východní tribuna
12. Severní tribuna
13. Jižní tribuna
14. Zápas století
15. Návštěvnost na Andrově stadionu
16. Malé Euro
17. Reprezentace na Andrově stadionu