Staronová tvář se objevila v realizačním týmu A-mužstva Sigmy Olomouc. Na místo fyzioterapeuta vrátil Jiří Herbert Procházka. Do Sigmy, kde nahradí Víta Hartmanna, který se s klubem rozloučil před začátkem letní přípravy,se vrací po sedmi letech. V rozhovoru z rakouského Wenigzellu prozradil, co dělal v době, kdy byl mimo klub i jak vzpomíná na úspěšný rok 2012, kdy se Sigmou zažil výhru v českém poháru i superpoháru. A dostal také jednu bonusovou otázku.

Po jak dlouhé době se vracíš?

„K A-týmu se vracím po devíti letech. Zpět do klubu pak myslím, že po sedmi od doby, kdy jsme ukončili spolupráci.“

Co tě přivedlo k návratu? Chybělo ti fotbalové prostředí?

„Klub mě oslovil s žádostí o pomoc při hledání náhrady za Víťu Hartmanna, který končil. Myšlenka na návrat mi okamžitě bleskla hlavou. Něco už mám za sebou. Ve fotbalovém prostředí mě to baví, je fajn dostat se zpět do kontaktu. Když se nepovedlo najít nikoho za Víťu, tak jsme se dohodli, že bych se vrátil. Z realizačního týmu znám všechny, včetně lékařů. Komunikace bude výborná, vše do sebe hezky zapadlo.“

Někteří fanoušci si vzpomenou, že jsi byl u největšího úspěchu Sigmy v její historii - vítězství v poháru v roce 2012.

„Ještě teď z toho mám husí kůži. Byl to obrovský zážitek. I pro mě to bylo něco neskutečného. Měl jsem tu čest v Plzni vykřikovat vítězný pokřik před tribunou, která byla plná našich fanoušků. To bylo vynikající. Vzpomínám na to doteď.“

Nepřipomínal ti to někdo z realizačního týmu? Vrací se fyzioterapeut, který přivedl Sigmu k poháru.

„Oni si to asi neuvědomují. Ze srandy vždy říkám, že už mi chybí pouze titul. Václav si tohle asi neuvědomuje, takže tohle mi nepředhazovali, ale já na to myslím.“

Kam tě profesní život zavedl v mezidobí před návratem do Sigmy?

„Důvod, proč jsem v Sigmě končil, byla má odbornost fyzioterapeuta. Sportovní úsek je monotónní a já se chtěl rozvíjet dál. Takže jsem šel pracovat do ambulance. Poté jsem otevřel vlastní, kterou stále mám. Je v ní tým skvělých lidí. Paralelně s tím jsem pracoval pro basketbalisty v Prostějově a poté pro národní tým mládežníků do sedmnácti, osmnácti let. Přes léto jsem s nimi jezdil po mistrovstvích Evropy. Sbíral jsem tak zkušenosti jak po sportovní, tak po odborné stránce.“

Zpátky v Sigmě jen pár týdnů. Měl jsi už hodně práce?

„Jde vidět, že je přípravná fáze, během které jsou kluci v zátěži. Tu největší již mají za sebou. Nějaké bolístky se objevují, práce je dost, ale dá se to zvládnout. Věřím, že bude již jen ubývat. Hlavně, aby se nám vyhýbala nějaká nešťastná zranění. Nějakou prevenci provedeme. Doufám, že práce budu mít relativně málo.“

A ještě jedna bonusová otázka. Za křestním jménem máš poměrně netradiční jméno Herbert. Jak jsi k němu přišel?

„To je věčná otázka pro mě. Mamince se líbilo jméno rakouského fotbalisty Herberta Prohasky. Chtěla, abych se tak jmenoval, ale neměla dostatek odvahy na to, aby mi jméno Herbert dala hned od narození. Takže jsme ho přidávali až v sedmnácti letech. Jirka se jmenuji po tátovi. Ale od sedmnácti jsem Jiří Herbert Procházka. Každému říkám, aby si vybral, jestli jsem pro někoho Jirka, Špáca, nebo Herbert. Každý má možnost si u mě vybrat.“