Dvěma asistencemi přispěl levý bek Ondřej Zmrzlý k vítězství 2:0 nad Karvinou. Pokaždé přitom nahrával Lukáši Julišovi. „V obou situacích jsem o něm věděl. Do branky to uklízel mazácky,“ řekl čtyřiadvacetiletý odchovanec Sigmy.

Jak hodnotíš výhru 2:0 v Karviné? Hrálo se v hodně těžkých podmínkách.

„V první půli bylo počasí ještě docela v pohodě. Dal se na tom hrát fotbal. I když to bylo těžké. Hřiště bylo měkké. Hráli jsme bezpečně zezadu, což se nám až na pár výjimek docela dařilo. Druhý poločas už byl jen o tom, kdo to kopne dál, kdo to ubrání a kdo dá nějaký náhodný gól. Což se naštěstí podařilo hned na začátku nám. Tím jsme se hodně uklidnili.“

Jak těžké bylo na tomto terénu hrát?

„Pohyb. A když začalo sněžit, tak byla špatná viditelnost. Hodně to lítalo do očí. Mám pocit, že vítr hlavně nám hodně foukal do očí. Bylo to náročné, ale jsem rád, že jsme to zvládli.“

Ty jsi se při obou gólovkách pohotově zorientoval. Věděl jsi o Lukášovi, že tam je?

„Ano. U prvního gólu už jsem byl blízko Holce a neměl jsem to kudy procedit. Viděl jsem modrý dres, věděl jsem, že to bude Julda. Dal jsem to na něj a on to trefil mazácky. Při druhém gólu jsem věděl, že si naběhne na penaltu, tak jsem mu to tam dal. Opět to krásně uklidil a uklidnil nás.“

U prvního gólu to vypadalo na ofsajd. Byl jsi hodně za obranou.

„Byl jsem si jistý, že to ofsajd není, protože jsem byl na úrovni Bederky, který vybíhal až poté, co dal Denis Ventúra míč za obranu. Byl jsem si jistý.“

Už první zápas v Olomouci byl přerušen na dvacet minut kvůli dešti. Počasí vám proti Karviné moc nepřeje.

„Dokud je budeme porážet, tak budeme klidně hrát v kroupách nebo čemkoliv. Hlavně aby z toho byly tři body, i kdyby padaly trakaře. Jsme rádi za tři body. Byly po třech remízách a prohře hodně důležité. Nebyly to teď pro nás dobré čtyři týdny. Jsme rádi, že jsme se výhrou znovu vrátili na koně. Musíme to potvrdit doma proti Slovácku. Chceme hrát v první šestce a tohle byl první krok k tomu, abychom se do ní znovu dostali.“

Co jsi říkal na pauzu, během které se řešilo, zda hráč, či nikoliv?

„Chtěli jsme hrát. Pro nás to bylo lepší dohrát hned, než aby se to dohrávalo někdy v týdnu, nebo třeba zítra. To by byly dva rozdílné zápasy. Za dva tři dny by se mohlo hrát úplně jinak, nebo by se nedej bože někdo mohl zranit při tréninku. Jsme rádi, že se to dohrálo hned.“

Děkovačku jste si zpestřili koulovačkou. Hodil sis taky?

„Jednou jsem si hodil. Jen výbuch emocí.“ (smích).