Druhou trefou v sezóně poslal Vít Beneš Sigmu v závěru první půle do vedení. Jeho krásná šajtle bude patřit k nejhezčím gólům sezóny. Slovácko však po změně stran srovnalo. „Zápas se hrál v těžkých podmínkách. Asi nemohl bavit nikoho,“ řekl zkušený obránce. A z čeho měl po utkání radost? „Asi jen z toho, že jsem ve zdraví přežil,“ řekl.

Má člověk vůbec radost po takovém utkání?

„Radost? Jediná asi z toho, že jsem to ve zdraví přežil. Nevím, jestli ten dnešní zápas někoho těšil. Jestli to lidi u televize uspokojilo… Co se týče zápasu, první poločas byl z naší strany lepší. Po změně stran to byla nakopávaná. S ohledem na terén. Asi tak.“

Byl jsi překvapen, že se rozhodlo, že se nakonec bude hrát?

„Od rána jsme tu všichni spekulovali. Věděli jsme, že je nějaká předpověď, a že i přes noc něco napadlo. Ráno, když jsme měli rozcvičení, byl trávník pokryt sněhem. Do poslední chvíle jsme nevěděli. Až nějak kolem jedné hodiny jsme se dozvěděli, že se bude hrát. Že přijeli rozhodčí a schválili to. Tak jsme se sešli. Nic jsme s ním nemohli udělat. Na nás není, abychom s tím něco udělali. Od toho jsou tu jiní lidé.“

Trenér Svědík říkal, že jde o zdraví hráčů. Vnímáš to stejně?

„Samozřejmě, že ano. Terén byl těžký, byť hřiště vypadá dobře. Dobře si s tou zátěží poradilo. Ale není to jen o hráčích. Je to o lidech, kteří přišli. Museli tady dvě hodiny mrznout. Je to o všech, co tu byli.“

Co se stalo ve druhé půlce? Úplně jste přišli o střed pole.

„Byli jsme pasivní. Slovácko nás zatlačilo. Přišlo mi, že to není poprvé, kdy doma vedeme a zalezeme. Byť jsme dobře bránili, stačila jedna zblokovaná střela a z ní penalta. Ve středu jsme byli všichni pasivní, ale v dobírání ve vápně, když měli centry a střely, tak se to zblokovalo. To není o středu zálohy, ale o nás všech.“

Co ten tvůj gól? Levá šajtle. To jsi okoukal od Martina Pospíšila?

„Já jsem trochu jiný v tom, že jsem pravák, ale veškeré technické věci dělám levačkou. Pro mě to byla situace, kterou znám z tréninku. Jen v zápase jsem se do takové situace ještě nikdy nedostal, aby to takto ke mně dopadlo. I s velkou dávkou štěstí to tam zapadlo.“

Jak se ti na tom hřišti hrálo? Nevypadalo to, že byste klouzali.

„Kolíky splnily účel. Vybral jsem si větší, byť je to na úkor toho, že se nedostanu pod míč. Měl jsem několik kopů, kdy to s kolíky nejde odkopnout, ale pro mě bylo důležité, abych nepodklouzl a nezpůsobil chybu v obraně, nebo nějakým nečekaným pohybem se nezranil a nenatáhl sval. Musel jsem zvolit větší kolíky, byť je to někdy na úkor fotbalu někdy.“

Bylo to z tvého pohledu ještě regulérní?

„To je těžké soudit. Už jsem během své kariéry hrál i na zmrzlém hřišti kdysi. Ještě, když jsme měli korkové kolíky. Těžko soudit, zda je to hratelné, nebo ne. Museli jsme to odehrát, tak jsme to odehráli.“

Termínovka je hodně našlapaná. Jaký máš názor na fotbal v prosinci?

„Vidíte, že počasí si dělá, co chce. Teplo bylo do půlky října, pak přišly změny počasí. Těžko předvídat. Další sezóna zase začne dřív… Je šestnáct týmů v lize. Pokud nás je tolik, musí se hrát v těchto měsících. Pokud by nás bylo míň, dá se to rozprostřít i jinak, ale je to našlapané.“

Jak byl vidět žlutý míč?

„Asi byl vidět víc, než soupeř. Už v Karviné jsme o poločase po soupeři požadovali, aby změnil dresy, což se podařilo. Dnes s tím nešlo nic dělat, protože když se schvalovalo to, že se zápas bude hrát, Slovácko už bylo na cestě. Zřejmě s tím nepočítali. Míč byl vidět líp, jak soupeř.“