​Jiří Saňák se do pozice hlavního trenéra Sigmy posunul po čtyřech jarních zápasech. Nakonec s týmem skončil na osmém místě. Boje v prostřední nadstavbové skupině pro Hanáky skončily už v semifinále po porážkách s Hradcem Králové. Ambice v podobě postupu do evropských pohárů se tak naplnit nepodařilo. „Zklamání a smutek převažují,“ přiznal Saňák, který se s klubem po sezoně loučí, při hodnocení celého ročníku.

Jak hodnotíte celou sezonu?

Z pohledu ambicí, vyhlášených cílů i z pohledu začátku soutěže, který nás všechny namlsal, to musíme brát jako zklamání. Myslím, že už konec podzimu nám ukázal, že uhrát ty cíle, které jsme před sebe postavili, bude těžké. Nakonec se to i potvrdilo. Uhrát šestku, případně se pokusit uhrát evropské poháry přes střední skupinu, se nám nepodařilo. Jak jsem říkal, zklamání a smutek převažují.

Po posledním zápase jste mluvil o tom, že musí přijít analýza. Podařilo se vám přijít na to, co se pokazilo? Kde byly příčiny?

Dle mého názoru to byla určitě horší defenzivní fáze. Dostávali jsme více branek než na podzim. Nedařilo se nám udržet dobře rozjeté zápasy, to se bavím hlavně o výkonu. Nebyli jsme konzistentní v rámci celého zápasu. Hodně s námi zamával třeba první inkasovaný gól. V konci sezony jsme měli i dost zraněných hráčů. Dostali šanci kluci z béčka, což je zcela v pořádku, ale na naplnění těch pohárových ambicí jsme potřebovali být kompletní.

Jaké byly největší ztráty?

Jmenoval bych Honzu Navrátila, který byl zraněný už od konce podzimu. Zkraje jara byl zraněný Juraj Chvátal, zraněný byl brankář Matúš Macík, Filip Novák, Jirka Sláma, ke konci Víťa Beneš. Nepovedlo se nám pak ustálit sestavu a vlastně to ani nešlo. Nebylo to třeba kvůli kartám, ale právě z těch zdravotních důvodů. Kluci z béčka se nepředvedli vůbec špatně, to je pro klub určitě pozitivní, na druhou stranu na pohárové ambice to zase ještě nestačí. Kluci ukázali potenciál. Franta Matys odehrál dobré a těžké zápasy, ale prostě nemá zatím ještě takovou výkonnost a zkušenosti jako třeba Filip Novák nebo Víťa Beneš. To je logické. Prostě ti mladší kluci ještě potřebují čas.

V zimě odešel Ondra Zmrzlý, chyběl nám nakonec možná víc, než by se čekalo?

Ondra odešel a když k tomu přičtu zranění Honzy Navrátila, tak pro mužstvo je to velká ztráta energie, pohybu a nasazení. Také vyrovnanosti výkonů v ofenzivě a především v defenzivě. Ani jednoho z nich se nám nepodařilo nahradit. Třeba i z objektivních důvodů. Jirka Sláma nebyl dva a půl roku zraněný. Teď se zranil na začátku a když už se do toho dostal, tak znovu přišlo zranění po šlapáku s Jabloncem. Všichni jsme si mysleli, že Jirka teď dostane prostor, který třeba v minulosti neměl. Ale zranění jej o tu šanci připravilo. Snad se dá do kupy a do přípravy bude. Nakonec tam hrál přes nohu Filip Uriča, nebo Filip Novák. Prali se s tím statečně, ale plán byl jiný. Ano, přišel na tu pozici i Kuba Elbel, ale je to hráč, který procházel druhou ligou. A rozdíl mezi druhou ligou a mužstvem, které chce hrát o poháry, je velký. Musí jít postupně a myslím, že když bude poctivě pracovat, tak se do toho dostane. S tím se nakonec i do Sigmy dělal.

Ani v ofenzivě se nepovedlo navázat na podzim, kde body sbírali a zářili Lukáš Juliš s Janem Vodhánělem.

Určitě nám jejich body chyběly. Ale i soupeři už se na ně chystali a byla vidět mnohem větší agresivita vůči nim z jejich strany. V prvních deseti minutách je často velmi ostře projeli a Honza Vodháněl na to konto vlastně několikrát musel střídat. Nenašli jsme pak nikoho, kdo by to vzal ve větší míře za ně. Na těch ofenzivních postech jsme měli mít určitě víc bodů.

Na jaro přišel posílit ofenzivní sílu Ebrima Singhateh, ale také asi neukázal, co všechno v něm je.

Asi jsme si představovali, že bude výraznější, že přechod do ligy bude rychlejší. Na druhou stranu je to cizinec, je v novém mužstvu, mnohem ambicióznějším. Je potřeba si uvědomit, že je mu dvacet let a ani tým nebyl v žádném laufu, aby mu tu adaptaci třeba ulehčil. To vidíte třeba na béčku, že když hráč přijde do mužstva, které jede, tak se zakomponuje úplně jinak. Věřím, že Ibra tady bude na druhou přípravu a ukáže svůj potenciál mnohem víc.

Vzhledem k jarním výsledkům se hodně řešila zimní příprava. Našli jste i tam nějaké odpovědi, proč to týmu nešlo?

Turnaj na Maltě je rozhodně fajn a moc pěkný. Ale načasování pro nás asi ideální nebylo. To na začátku šestitýdenní přípravy žádný trenér ani kondičák neřekne, že to je ideální start. Myslím si, že na začátku jara to doběhlo i Hradec, který zkraje jara ty výsledky neměl dobré. Nemyslím si ale, že to bylo to úplně zásadní. Hranice mezi úspěšným a neúspěšným mužstvem je velmi křehká. Pro mě je tento půlrok velkým poučením, že je třeba velmi dbát na složení mužstva, aby si všechno dobře sedlo charakterově, postově, atmosférou a hladovostí.

Výsledkově nepodařený vstup do jara nakonec vyústil v odvolání trenéra Václava Jílka a vy jste se stal poprvé v kariéře hlavním koučem. Jaké to pro vás bylo?

Myslím, že mě to utvrdilo v přesvědčení, že tým i klub musí táhnout celkově za jeden provaz. Jakákoliv výchylka z toho je problém. Pokud to tak není, tak se to velmi lehce projeví do výsledků. Stejně tak mě to utvrdilo v tom, jak důležitá je skladba týmu. V organizaci hry, aby se hráči porovnali ve svých silných stránkách, ve svých charakterech a ambicích. Je to ještě víc hodinářská práce.

Které zápasy vám zůstanou v paměti?

Když člověk ty zápasy projíždí, tak to vlastně symbolizuje tu sezonu a ty věci, kterými jsme si procházeli. Byli jsme schopní odehrát výborné pasáže a zápasy. Otočili jsme to tady s Bohemkou, ale nakonec jsme remizovali. Na Slavii jsme vedli 2:0, odbojovali jsme to, i když to nakonec bylo za bod. Válečnické zápasy byly na Baníku nebo doma s Jabloncem. Ale taky jsme odehráli zápas s Pardubicemi, kdy jsme třicet minut hráli dobře a pak to ovlivnil ten nepříjemný vlastní gól. Tahle prohra nás nasměrovala hodně zpátky a někam, kde jsme nechtěli být. Projevilo se to pak i v dalším zápase ve Zlíně, kde jsme v jednu chvíli byli na ručník. Pak ale zase přišel obdivuhodný zápas s Jabloncem, kdy jsme v deseti uhráli zápas, který nás nakonec aspoň trochu uklidnil.

Závěr a zápasy střední skupiny proti Hradci už se nepovedly.

Dvakrát jsme prohráli a myslím, že tam se přesně ukázalo, co znamená, když je mužstvo v laufu a když naopak není. Na našich hráčích jsem viděl odhodlání a všechno, co tam má být, ale bohužel naše forma byla slabší.

V tuto chvíli už je jasné, že jako hlavní trenér v Sigmě pokračovat nebudete. Končí tříletá kapitola, kdy jste u prvního mužstva působil ve dvou rolích. Jak se za ní ohlížíte?

Když se ohlédnu, tak mě naplňuje pocit tvrdě odmakané práce. Neberu to jako hořký konec. Konce patří k životu trenéra. Myslím, že s Vencou Jílkem a celým realizákem a s hráči, jsme odvedli dobrou práci. To, že se některé cíle nepodařilo úplně naplnit, to k fotbalu patří. Trápí mě to. Ale můžu říct, že jsme tomu dali za ty tři roky dali všechno. Fotbalový život jde ale dál. Sigma je v podstatě můj mateřský klub v profi fotbale a budu jí držet palce dál.

Kolikátá vaše etapa v Sigmě to vlastně byla?

Pátá. Začínal jsem tady jako mladý student vysoké školy. Ještě s Jirkou Nečkem. Prošlo mi tady rukama spousta hráčů, naučil jsem se tady spoustu věcí. Vždycky jsem tady do toho dával srdce. Jsem pyšný, že jsem tady, kde začínal, mohl trénovat nakonec i jako hlavní trenér. Myslím, že můžu odejít se vztyčenou hlavou. Mrzí nás, že se nepodařily ty sportovní cíle. Je to trochu smutné loučení, ale je třeba se zase posunout a jít dál. Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem v klubu, v jeho vedení, fanouškům a všem svým kolegům za úžasné zkušenosti a všem přeji mnoho úspěchů.