Bilance druhé poloviny sezóny B-týmu je skvostná: 13 vítězství, 1 remíza a 1 porážka. „Kluci si zaslouží obrovské smeknutí všech klobouků, které se mi vlezou na hlavu. Dokazuje to, že se nám podařilo je přesvědčit o tom, co chceme hrát a čím se chceme prezentovat,“ chválil své svěřence trenér Tomáš Janotka. Hanáci výjimečnou sezónu zakončili na historickém druhém místě.

Sezónu jste zakončili výhrou 2:1. Jak zápas hodnotíte?

„S prvním poločasem nepanovala spokojenost. To, na čem to máme založené, nám nefungovalo. Energie, ani požadovaná náročnost, se mi nelíbily. Poločas byl vlažnější, než jsem si představoval. Jsem rád, jak kluci po změně stran reagovali. Na hřišti bylo jen jedno mužstvo. To byla jízda, to byl uragán. Měli jsme obrovské množství šancí. Jsem strašně rád, že se nám to podařilo otočit. Nejen kvůli motivacím a příběhům, jako je stoprocentní jarní jízda na domácím hřišti, desáté vítězství v řadě, nebo to, jak jsme bojovali o titul, ale také kvůli tomu, že jsme se důstojně rozloučili se Sankou. Vždy, když je to vítězná rozlučka, tak to má jiné emoce a grády, než kdybychom prohráli. Jsem za něj rád, zaslouží si, aby se s grácií rozloučil. Z tohoto pohledu jsme spokojení.“

Jak hodnotíte celou sezónu? Zejména jaro, to bylo epochální.

„My jsme absolutně nadšení. Když připočteme první jarní kolo, které se hrálo ještě na podzim v Brně, kde se nám podařilo vyhrát, tak tento tým má ve druhé polovině sezóny bilanci 13 vítězství, 1 remízy a 1 prohry. To si myslím, že nedokáže zopakovat ani tým, který spadne z první ligy. Kluci si zaslouží obrovské smeknutí všech klobouků, které se mi vlezou na hlavu. Dokazuje to, že se nám podařilo je přesvědčit o tom, co chceme hrát a čím se chceme prezentovat. Tým táhl za jeden provaz a byl skvěle nastavený. Kdo by to byl řekl, že v posledním kole jsme ještě hráli o první místo ve F:NL, když po šesti kolech jsme měli jen dva body z osmnácti. Zlom nastal v sedmém kole v Opavě, kde se nám podařilo odrazit ode dna a ještě jsme dokázali vytvořit základní stavební kámen během podzimu. Dobře se nám pracovalo, měli jsme skvělou přípravu. Zaslouží se poděkovat vedení, které nám umožnilo jet do Turecka. Věřil jsem, že to pro nás bude přínosné, ačkoliv jsem věděl, že to bude nákladné. Věděli jsme, proč tam jedeme. Příprava byla dlouhá, měla dva měsíce a chtěli jsme ji rozbít. Chtěli jsme změnit prostředí a mít silné soupeře, což se nám v Turecku podařilo. Nabrali jsme tam zkušenosti, odehráli těžké zápasy a měli dobrou přípravu. Jsem rád, že i přesto, že jsme ve druhém jarním kole prohráli v Prostějově, tak to tým nezlomilo a dál se krůček po krůčku zlepšoval. Nakonec z toho vzniklo něco neuvěřitelného, o čem jsme ani nesnili. Je to výjimečné!“

Podařilo se vám dobře využít africké fotbalisty. Byl to jeden z důležitých momentů jara?

„Když se bavíme o klucích, které se nám podařilo přesvědčit o způsobu hry i náročnosti, podobně je to i s kluky z Afriky, u nichž je to někdy běh na delší trať. Není to o tom, že najednou přijde někdo z venku a bude předvádět zázraky. Musí se s nimi hodně pracovat. Na hřišti i taktiky, hodně věcí se jim musí překládat, nikdy to nebude dokonalé. Potřebují čas, aby se adaptovali na soutěž, nejsou zvyklí na tak běžecky náročný způsob hry, jaký se praktikuje v české lize, první i druhé. Příkladem je třeba Muritala, který nebyl schopen zpočátku napadat tak, jak byly naše představy. Učil se to a jsem rád, že se nám podařilo ho nastartovat. Byl velmi přínosný pro tento mančaft. To stejné platí i o Delem. Na druhou stranu třeba Moses a Singhateh mají jiný příběh a nemají tak raketový progres, jaký bychom si představovali.“

Říká se, že béčko je předstupeň pro áčko. Jak jste spokojen s tím, jak se vám podařilo plnit tento cíl?

„Myslím si, že to tak je. Jeden z úkolů béčka, který se nám podařilo na jaře naplnit, je fluktuace hráčů s ohledem na výkonnost mezi A-týmem a B-týmem. Hráči jako Šíp a Uriča s námi absolvovali komplet zimní přípravu a najednou jaro dohrávali s A-týmem. Takových hráčů bylo plno, třeba Dele. Nebo Zifi. Ten byl v tréninkovém procesu s námi a měl dostatek času na to, aby se vyhrál a dotrénoval. Nakonec byl na konci sezóny útočník číslo jedna v áčku. Tohle se nám tedy dařilo. Určitě musím pochválit naši spolupráci v rámci, která byla příkladná. Co se týče budoucnosti kluků, myslím, že se ukázalo, že druhá liga je pro náš klub důležitá. Kluci byli v těžkých zápasech a potom byli konkurenceschopní pro první ligu. A nebo, když někdo nehraje v áčku, tak mu druhá liga pomůže, když hraje těžké zápasy. Ukáže čas. My jsme dohrávali s věkovým průměrem 21-22 let. To je skvělé číslo s ohledem na konkurenci, která ve druhé lize. Je to jen na klucích. Jsme si všichni vědomi, že level první ligy je někde jinde. Nebude to ze dne na den. Bude potřeba, aby se adaptovali a jak chytnou za pačesy příležitost, kterou dostanou. Nebo jak budou mentálně odolní, protože nejvyšší soutěž je i o tom, jak dokáží zvládnout tlak.“