Jan Kliment dnes na Andrově stadionu byl u dvou podstatných akcí v závěru obou poločasů. V tom prvním ranou z hranice velkého vápna poslal Hanáky do vedení 2:1. Mladá Boleslav po změně stran srovnala. Dlouho to vypadalo, že se oba soupeři rozejdou smírně, ale ve třetí minutě nastavení po centru Vodháněla Kliment hlavou znovu udeřil. „Druhý gól chutná určitě více,“ řekl spokojeně a s úsměvem šťastný střelec Kliment, s pěti brankami aktuálně nejlepší střelec Chance Ligy.

Dal jsi dva góly. Jak bys obě brankové situace popsal? A jak oba góly chutnaly?

„Pro začátek bych řekl, že ten druhý gól chutnal o něco více. První gól padl po standardce, já mám za úkol nabíhat na přední tyč, ale byl tam takový chuml, že jsem si říkal, že počkám vápně, protože to určitě někde vypadne, což se i stalo. V poslední chvíli, kdy šel pro míč Poky, tak jsem na něj zařval a on mi to pustil. Tak jsem to trefil, sedlo mi to a zapadlo to do brány.“

„Druhý gól, to bylo opět ze standardky. Vím, že mě celou dobu bránil Pulkrab, a docela dobře, nemohl jsem se přes něj dostat, takže jsem si na poslední roh stoupl víc dozadu, šel jsem do náběhu, kdy mě Pulkrab nemohl zachytit. Vody to kopl perfektně, myslel jsem si, že se k míči nedostanu, ale nakonec to spadlo do brány a skončilo to gólem.“

Na hlavičku to byla rána jako blázen.

„To ani nevím (úsměv). Byl jsem zády, takže mi přišlo, že jsem to jen tak lízl. Nějak to tam dopadlo. To už je jedno, jestli to byla rána, nebo ne. Hlavně, že to skončilo v síti.“

Pět zápasů, ty máš na kontě pět gólů. Jak se rodí taková střelecká forma?

„Hodně vám pomůže důvěra. Ať už od trenéra, nebo spoluhráčů. Ta důvěra se nevybuduje sama, vyšel mi začátek. Kluci mi díky němu začali věřit, i trenér. Pak se hraje mnohem líp, když vám někdo věří a nečeká na vaši chybu, kterou zákonitě uděláte, protože na to myslíte. Já jsem maximálně uvolněný a snažím se udělat jak pro sebe, tak pro tým jen to nejlepší. Zatím to vychází.“

Nebude tě to teď trochu svazovat? Každý od tebe bude čekat góly.

„Tak oni už to čekají po tom prvním kole, bych řekl (smích). Snažím se zůstat v klidu a nedávat si to do hlavy. Mám už nějaký věk, takže vím, že takové myšlenky vás rychle pošlou dolů. Snažím se na to nemyslet. Nesmím usnout na vavřínech, přestat trénovat a starat se o sebe. Když jsem byl mladší, tak jsem k tomu měl trochu sklony. Každý mladší hráč to tak asi má. Ale to už je za mnou, snažím se to podchytit tak, aby se tohle nestávalo.“

Trenér říkal, že u tebe dost možná hrál velkou roli ten první gól v Českých Budějovicích. Je to tak?

„Trenér mi pomohl. Už před sezónou za mnou přišel a řekl mi, abych byl úplně v klidu. Že když nedám gól v prvním, nebo třetím utkání, tak ho dám třeba v pátém. Že je to jedno, a že mám jeho maximální důvěru. Hodně mi věřil. Tohle hráči hodně pomůže. Trochu mi to připomnělo spolupráci s Martinem Svědíkem ve Slovácku. I on viděl, že u útočníka nejsou hlavní jen góly, ale to, že je součástí gólových akcí.“

Před sezónou jsi říkal, že by sis chtěl splnit sen a dát gól za národní tým. Je tohle přihláška?

„To nevím (smích). Nepřemýšlím nad tím. V nároďáku je spousta jiných a dobrých útočníků. Vůbec jsem nad tímhle nepřemýšlel. Uvidíme. Když se to nepovede, tak nešťastný nebudu, když se to povede, tak budu jedině rád.“