V úterý naskočil do přípravného duelu za B-tým. A proti Prostějovu hned ukázal něco ze svého umu. Po souhře s Adamem Uričou otevřel gólem skóre zápasu. „To nejhorší je snad za mnou. Doufám, že jsem na správné cestě,“ řekl útočník, který po dlouhodobých zdravotních problémech intenzivně pracuje na návratu.

Můžeme se radovat z návratu? Nebo zatím máme brzdit euforii?

„Těžko říct. Musím říct, že teď to postupuje tak, jak bych si představoval. Každým tréninkem se cítím líp a líp. Když se budu bavit o tomto utkání, tak začátek byl dobrý, ale postupem času bylo stále více vidět, že mi chybí herní kondice a ke konci poločasu jsem vařil. Zápas je něco jiného, než když jsem teď v poslední době sám běhal okolo stadionu nebo na hřišti. Herní kondice je jiná, dnes se mi to opět potvrdilo.“

Zakončení se ale nezapomíná, že?

„Vyšlo to pěkně. Musím říct, že se mi s klukama hrálo dobře, na to, že jsme měli jen dva společné tréninky. Byly tam dobré kombinaci, mladší kluci jsou šikovní a zahrál jsem si s nimi dobře.“

Před rokem jsi nastoupil k utkání na Maltě. V čem je to teď lepší?

„Zlepšila se mi odrazová síla v noze. Už nekulhám. Když si vzpomenu na Maltu, tak tam jsem se rozběhl a kulhal jsem, noha mi hned vypla. V tomhle je asi největší rozdíl. Vždy jsem řešil to, že noha není tak silná. Nedávno jsem se bavil s Milanem Kerbrem, který měl stejnou zkušenost. Řekl mi, že to není o tom, že by noha nebyla silná, ale že se mi rychleji unaví. V tomhle vidím posun. Díky tréninkům a zápasům se mi výdrž nohy posouvá.“

To nejhorší je za tebou?

„Věřím, že ano. Bylo to hrozné období, napadaly mě hrozné myšlenky. Doufám, že je to na dobré cestě.“

Narodila se ti během té dlouhé pauzy dcera. Drželo tě právě tohle v lepší náladě?

„To samozřejmě ano. Ale i tak. Fotbal dělám celý život, pořád jsem na to myslel. Jak to se mnou bude. Byla to svízelná situace.“

Jak velké zklamání pro tebe bylo, že to s návratem nevyšlo už loni po Maltě?

„Pro mě bylo největší zklamání asi to, že jsem s některými doktory řešil svůj stav a hned na začátku mi bylo doporučeno, že operaci podstupovat nemám. Já ale hned na začátku měl pocit, že se s tím musí něco dělat. Nevěřil jsem, že se to vyléčí samo. Léčba i pokroky byly pomalé. Až de facto po roce jsem se dostal k panu Kolářovi, který mi hned řekl, že není na co čekat. Pro fotbalistu je to netypické zranění, málo vídané. Asi je to i o zkušenostech. Kdybych šel hned na operaci, mohl jsem třeba být už zpět. I když třeba Milanu Kerbrovi dělali ještě klasickou operaci a to je pro fotbalistu špatné. Říkal, že měl bolesti a už to nešlo. U mě tomu operace pomohla. Byla to rychlá artroskopie, bolesti skoro žádné. To je taky paradox. Mám zranění zad, ale ještě nikdy jsem bolest v zádech necítil. Je to atypické zranění.“

Máš v hlavě to, že nohu musíš šetřit? Že třeba nepůjdeš do nějakého souboje?

„Tohle byl problém ještě tak půl roku, tři měsíce zpátky. V trénincích jsem neustále myslel na nohu, po každém souboji. Byl jsem opatrný. Ale podařilo se mi to odbourat. Když jdu do zápasu, tak do toho jdu naplno.“

Jaký je nyní tvůj program? Pojedeš s áčkem do Turecka?

„To ještě nevím. Bavil jsem se s trenérem Janotkou, v přípravě jsem normálně s áčkem, ale jakmile bude mít zápas béčko, tak jsem uvolněný na toto utkání. Takhle to bude po celou přípravu. Jsem za to rád. Potřebuju hlavně hrát.“

Jsi optimista v tom, že bychom tě na jaře mohli vidět v soutěžním utkání?

„Doufám, že to postupně půjde nahoru. Nechci na to tlačit, vím, že ještě mám rezervy. Vše bude o konzultaci s trenérem. Záleží, jak budu vypadat v zápasech za béčko.“

V létě ti končí smlouva, bojuješ o novou?

„Přesně tak. Bojuju o to, abych ještě ve fotbale zůstal. A uvidíme.“

Od doby, kdy ses zranil, odešel Mojma Chytil do Slavie, v minulé sezóně to střílelo Lukášovi Julišovi, teď Klimentovi. Člověk z nich samozřejmě má radost, ale nelitoval jsi, že jsi u toho nebyl s nimi?

„Co mám říct, no… Zranění přišlo asi v nejméně vhodnou dobu. Myslím si, že sezóna byla rozjetá dobře. Měl jsem i náznaky nějakých kontaktů od jiných klubů. Ale zranění přišlo v nejhorší dobu a na ještě delší dobu se protáhlo.“

Je ti pětadvacet let. To nejlepší máš ještě před sebou. Je to něco, co tě žene dopředu?

„Teď jsem nabitý optimismem. Po tom, co jsem si zažil předtím, a co si zažívám teď, tak jsem optimista. Věřím, že to půjde a že se to bude zlepšovat.“

Díval ses na fotbal v televizi? Nebo jsi ho ani nechtěl vidět?

„Miluju fotbal, takže sleduju snad všechno. Na livesportu mám zakliknuté snad všechny důležité týmy a zápasy po světě, které se hrají. To si nenechám ujít.“