Patnáctým gólem v sezóně vykřesal Jan Kliment po změně stran utkání proti Hradci Králové naději na bodový zisk. Hanáci však nakonec duel alespoň do remízy nedotáhli. „Nevím, zda jsme se báli, nebo zda nás Hradec zaskočil… Dokázali jsme zareagovat až po změně stran, to už bylo pozdě se zápasem něco dělat,“ řekl na tiskové konferenci Kliment.

Bylo třeba utěšit trochu gólmana Stoppena? Jeho chybka při druhém gólu Hradce rozhodla zápas.

„Myslím, že ho nemusíme chlácholit. Nemyslí si ani, že by na něj někdo byl, je nebo bude naštvaný. Je to hloupá chyba, která štve každého, ale stalo se. Když se to stane, tak z mého pohledu nedává smysl, abychom si na něm vybíjeli nějakou zlost, nebo tak něco. Myslím, že Táda to přejde. Není pod žádným tlakem. V zápase jsme všichni a není to jen jeho chyba. Takto vůbec nepřemýšlíme.“

Od začátku to nebylo z vaší strany ideální. Zalekli jste se role mírného favorita? V čem pramenilo to, že vám to zpočátku nešlo a nechali jste se zatlačit?

„Máte pravdu, začátek jsme nechytli, i když jsme se na to připravovali. Hradci vyšel nějaký nákop, měl nějaké dlouhé auty, kdy každý byl nebezpečný. Nakonec i z toho padl jejich první gól. Zápas jsme nechytli dobře. Dopředu to bylo těžké, byl jsem tam sám buď já, nebo i někdo jiný. Vůbec nám to nešlo. Nevím, čemu přikládat vinu. Jestli jsme se báli, nebo že by nás Hradec tak zaskočil, že jsme na to nestačili reagovat… Zareagovali jsme až po změně stran. To už bylo pozdě.“

Často to bereš na sebe. Říkáš si, že musíš zápas odtáhnout? Vnímáš to, že na tebe všichni upínají zrak a ty sám pro sebe potřebuješ tuto roli obhájit?

„Ne, že bych něco potřeboval obhájit, ale nějaké postavení v týmu mám. Trenéři i spoluhráči na mě spoléhají. Ale ne pouze na mě. Je tu i Zorvi, Breiťák… My musíme ukázat mladším, že za nimi stojíme, oni se od nás musí učit. Jak říkáte, když není skóre příznivé, tak se to snažím vzít na sebe a něco s tím udělat a ulehčit práci ostatním klukům. Musíme nás být víc takových, co chceme míč. Musíme být odvážní jeden na jednoho. Kluci jsou tady mladí, jsem na druhou stranu rád, že se to mohou učit ode mě, nebo od Zorviho, nebo Breiťáka.“

Propojení s Filipem Zorvanem opět přineslo úspěch v podobě gólu, byť to byla jediná střela Sigmy za zápas. Jak funguje vaše spolupráce?

„Jsme na sebe napojení, ani nevím jak. Není to tak, že bychom si chystali akce. Hraje se mi s ním dobře. Vím, že se na něj mohu spolehnout, on zase na mě. Proto se automaticky vyhledáváme a vždy to nějak vyjde. I když někdy pociťujeme, že se na nás soupeři připravují a tolik místa tam není. Pak ale může být místo pro někoho jiného. Funguje nám to, doufám, že bude až do konce sezóny.“

Řešili jsme s trenérem Horejšem, že se na tebe dokázali připravit změnou rozestavení a změnou obranné hry. Překvapil tě něčím Hradec?

„Nějak extra mě nepřekvapili. Asi to mám trochu zkreslené. Oni byli hodně na míči, takže k tomu by měli víc říct záložníci nebo obránci. Já byl nahoře a čekal jsem na míč. Těch moc nebylo. A když už, tak jsem tam byl osamocen, nebo tam byl osamocen někdo jiný… Hradec vyhrál, takže se na nás dokázal asi dobře připravit. Ale neřekl bych, že nás něčím překvapili. Vrátím se k chybě gólmana, která nás srazila. Kdyby to bylo 0:1, tak věřím tomu, že nějaké body bereme.“

Netlačil jsi Zorviho taky trochu do repre?

„Samozřejmě, že bych ho tam rád viděl. Ještě nedávno jsem byl v jeho pozici. Je to na jednu stranu strašně blízko, zároveň strašně daleko. Zorvimu bych to hodně přál, zasloužil by si to. Ale teď to vyšlo takhle, takže musí pokračovat, navázat na předchozí výkony a věřím, že jednou se do repre podívá. Hodně bych mu to přál.“

Na podzim to vypadalo, že máš po sezóně, ale dokázal jsi se dát dohromady pro jarní část. Byla i myšlenka na reprezentaci tím, co tě pohánělo?

„Je to super, jsem za to hodně vděčný. Vidina reprezentace mě poháněla v době zranění a rekonvalescence. Když jsem se na začátku sezóny do národního týmu dostal, tak jsem to nechtěl jen tak pustit. Je to motivace, co mě žene dopředu.“