Dalším hráčem, který se výrazně zapsal do historie klubu je Josef Mucha. Prostějovský rodák zakotvil přes Znojmo a Zlín na dlouhou dobu v Olomouci. V sezóně 1995-1996 vybojoval se svými spoluhráči pod vedením trenéra Karla Brücknera titul vicemistra ligy. Autor šesti olomouckých gólů v evropských pohárech působil v dresu Sigmy jedenáct prvoligových sezón. Ve své dvoustovce ligových startů za Sigmu vstřelil osmadvacet branek. V pondělí se Josef Mucha, dnes již držitel nejvyšší trenérské licence, vrátil na stadion Sigmy, tentokrát v roli asistenta trenéra druholigového HFK Olomouc. Stále však bydlí jen pár metrů od Androva stadionu, kde hrával za Sigmu… „Parta byla, jedním slovem řečeno, vynikající,“ říká bývalý záložník Když se podíváš na fotografie z doby, kdy jsi hrával za Sigmu, co tě napadne? (Smích) Že fotky jsou už hodně staré! (smích) Zase tak staré přece nejsou. Co měl říkat Jiří Fiala či Vlastimil Petržela? No, nejsou. To je tak rok 1998 až 1999. To bylo za trenéra Bokšu, když jsme si obarvili hlavy (úsměv). Pohárové období a my změnili barvu vlasů. Oblíbená recese. Já měl tenkrát myslím hlavu modrou. Ale byli tady hlavně blonďáci a zrzaví! To byla krásná doba! Já už nebyl nejmladší. Bylo mi kolem třiceti. V poháru jsme vypadli s Olympique Marseille. Doma krásný zápas, ale venku jsme 4:0 vyhořeli. Předtím jsme vyřadili skotský Kilmarnock. To byl pěkný zájezd a já tam dával dokonce gól. V Sigmě jsi se prosadil až na druhý pokus. Proč to nevyšlo hned na ten první? Přišel jsem v roce 1989 a v té době měla Sigma hodně zkušených hráčů. Trénoval nás tenkrát Erich Cviertna. Potom jej vystřídal Karel Brückner. V tom nabitém kádru jsem se prostě neprosadil. Jen občas jsem střídal. Po dvou letech jsem odešel na hostování do Zlína, kde trénoval Petr Uličný. Ten mě hodně chtěl a tak se půlroční hostování, když o mě Sigma neměla zájem, změnilo v přestup. Se Zlínem jsem zažil postup do I. ligy. Druhý pokus se již zdařil. Jak k němu došlo? Podruhé jsem přišel do Olomouce v lednu roku 1995. To bylo za trenéra Radolského. A pokus se zdařil až do roku 2002….(úsměv) V Sigmě jsi poté zakořenil na sedm a půl sezóny. Během té doby se vystřídala spousta hráčů. Jaká byla v té době hráčská parta? Parta byla, jedním slovem řečeno,vynikající! Pokud má mužstvo šlapat, je parta základ. Já patřil k těm starším, kteří měli tým táhnout. S kým sis na hřišti nejvíce rozuměl? To se nedá říci. Měli jsme opravdu takový kolektiv, že se nedá nikdo vyzdvihnout….(přemýšlí) Byli tam mladí, byli tam staří. Mladí nás staré respektovali. Když se přece jen objevily problémy, a ty byly jako v každé jiné šatně, tak jsme je vyřešili. Kolektiv své kvality dokazoval pohárovou účastí. Zmínil jsi dvě utkání. Kdyby jsi musel jmenovat pouze jedno, které se ti v dresu Sigmy nejvíce vrylo do paměti, které by to bylo? To se těžko vybírá. Ale určitě by to bylo jedno z těch pohárových. Já tu byl v době, kdy se pohár hrál hodně….(zamyslí se). Určitě tedy domácí utkání s Olympique Marseille a domácí zápas s Celta Vigo. To jsem hrál něco víc než poločas a dal jsem dva góly. Zmínil bych určitě zápas s Udine, byť pro nás mělo smutný konec, protože jsme v prodloužení vypadli. A z ligových? V sezóně 1998-1999 jsme hráli o předkolo Ligu mistrů. Poslední kolo na Spartě. Dal jsem gól v 88. minutě a radoval jsem se, protože jsem věděl výsledek z Drnovic. Tam hrála současně s námi Slavie 1:1. Nesměla vyhrát. Jenže v závěru vstřelili branku a dostali se v tabulce před nás. Když jste hrávali poháry, průběžně získávali zkušenosti dnešní reprezentanti Ujfaluši, Kováč, Rozehnal…. Jak vypadal v praxi jejich fotbalový růst? Zrovna ti tři byli charakterově vynikající kluci, kteří zapadli do kolektivu. Myslím si, že i oni by svůj fotbalový růst v Sigmě pozitivně zhodnotili. Že vyrostli vedle takových hráčů. Ujfi hrál stopera s Machalou, Rozi hrál s Machalou, Kováč hrál se mnou…..(úsměv). Měli prostě vedle koho vyrůst. To složení „starý – mladý“ jim pomohlo. Mužstvo bylo po této stránce ideálně poskládané. Patříš k hráčům, kteří hráli hodně dlouho. Jaký máš recept na fotbalovou dlouhověkost? (úsměv) Zdraví. To řekne každý a to je základ. Ale dál je to o motivaci a chuti do hry. Čím jsem byl starší, tím jsem si té možnosti hrát víc a víc vážil. A víc a víc mě bavily nejen zápasy, ale i tréninky. Ale opakuji, tím základním kamenem je zdraví. V této souvislosti si vybavím tvé bývalé spoluhráče Martina Kotůlka či Oldřicha Machalu. Ti hrávali, a Martin stále hraje, také hodně dlouho… S Martinem máme hodně společného. Nejen tělesnou konstitucí, ale i co se názoru na fotbal týká. Navíc jsme sousedé a tak máme dost možností vše probrat. Martin určitě ještě nějaký rok odehraje. S Oldou Machalou to bylo podobné. Oni byli ale obránci. Ke konci kariéry se všichni spíš stahují do obrany, já hrával i v útoku. A co dnes, zahraješ si ještě fotbal za „starou gardu“ Sigmy? Hrával jsem, ale teď mi to zdraví nedovoluje. Je to škoda, sejde se vždycky výborná parta, která se dokáže fotbalem pobavit. Sleduješ utkání současného týmu? A vůbec dění v Sigmě? Samozřejmě, pokud se nám nekryjí zápasy. Chodil jsem na hlavní tribunu, ale teď chodím na tribunu Sever. Sleduji i klubové internetové stránky. Na tribunu Sever chodíš proto, že to tam máš blíž než na hlavní tribunu? Pan Kubíček s oblibou říká, že na stadion vidí z okna své pracovny a do práce chodí v papučích…. Ne. Na hlavní mě to už nebavilo. Chtělo to změnu. Ale blíž než pan Kubíček to mám! (smích) Za svou hráčskou kariéru jsi zažil spoustu trenérů. Jak se na ně díváš dnes, očima trenéra? Na začátek jsem v Sigmě zažil trenéra Cviertnu, ale jen krátce. Dvakrát jsem se potkal s trenérem Brücknerem. Jednou jsem se u něj neprosadil, podruhé byl se mnou snad spokojený (smích). Rád vzpomínám na trenéra Bokšu. Určitě musím vzpomenout na krásné pohárové roky s mým současným trenérským kolegou z Holice Leošem Kalvodou. No a samozřejmě každý hráč, který zažil trenéra Brücknera, musí jeho jmenovat, ale na prvním místě! Co tebe láká na trenérské práci? Ta práce mě velmi láká. Fotbal dělám celý život. Nejblíže k němu má hráč po skončení kariéry z lavičky. Je to o práci s mladými hráči a já věřím, že jim mám co dát. Zatím jsi v pozici asistenta trenéra. Co post hlavního kouče? Ten tě zatím neláká? Nemyslím tím, že bys toužil po křesle Leoše Kalvody…. To ne. Stále se učím a jsem teprve na začátku své trenérské kariéry. Jestli to má někdy přijít a já budu trénovat jako hlavní trenér, tak to záleží nejvíc na mě samotném. Samozřejmě každý by chtěl někdy trénovat sám, ale ta cesta je hrozně dlouhá. A je potřeba také trochu štěstí. A já se musím ještě dlouho učit. Děkuji za rozhovor. Kluby, v nichž Josef Mucha (1967) hrál: 1975-85: Železárny Prostějov 1986-88: RH Znojmo (základní vojenská služba) 1989-90: Sigma Olomouc 1990-91: Sigma Olomouc Drnovice (hostování) 1991-92: Sigma Olomouc 1992-93: Sigma Olomouc 8-0 1993-94: Zlín (II. liga) 24-5 1994-95: Zlín (I. Liga) 15-0 Sigma Olomouc 13-2 1995-96: Sigma Olomouc 27-6 1996-97: Sigma Olomouc 28-4 1997-98: Sigma Olomouc 30-3 1998-99: Sigma Olomouc 29-4 1999-00: Sigma Olomouc 24-4 2000-01: Sigma Olomouc 28-3 2001-02: Sigma Olomouc 23-2 2002-03: Zlín 27-2 2003-04: Zlín 24-4 2004-05: HFK (MSFL) 2005-06: HFK (II. liga) Vysvětlivky: doba, klub, utkání, branky Popisky ke kolektivním fotkám: Č. 3 (kolektivní z knihy): TJ Sigma ZTS Olomouc, sezóna 1989-1990, (černobílé foto) Dolní řada zleva: Doležílek, Druhák, Kalvoda, Matuška (asistent trenéra), Cviertna (trenér), Kouřil, Sedláček, Bubeník. Prostřední řada zleva: Rak (vedoucí mužstva), Hanus, Mucha, Mrázek, Janošťák, Slabý, Malík, Hořava (masér). Horní řada zleva: Muchka, Mokrý, Ďuriš, Doležal, Vaďura, Machala, Maroši, Jeřábek, Čech. Č. 4 (kolektivní): SK Sigma Olomouc, sezóna 1998-1999, 4. místo v lize, postup do Poháru UEFA Dolní řada zleva: Machala, Mucha, Palička (asistent trenéra), Pižanowski, Bokša (trenér), Druhák, Kotůlek. Prostřední řada zleva: Kalvoda (asistent trenéra), Švestka, Heinz, Kováč, Skácel, Zubík, Cupák, Vlček, Ryška, Vít (masér). Horní řada zleva: Štefka, Kovář, Balcárek, Štrbík, Ujfaluši, König, Svatoňský, Barbořík, Krohmer.