Doplněny fotografie - Petr Kirschbaum se nezapsal výrazným písmem do klubové historie počtem utkání ani vstřelených branek. Fanouškům Sigmy se vryl do paměti svou malou postavou, rychlostí, výbornou levačkou, technickými kousky a hlavně svým obrovským talentem. Hráč prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry. Olomouckého odchovance, kterému nikdo neřekne jinak než Kikin, si do mužského týmu vytáhl z juniorky Sigmy trenér Karel Brückner. V nejvyšší domácí soutěži však odehrál pouze třicet osm utkání a vstřelil čtyři branky. Na několik sezón se usadil ve druhé nejvyšší soutěži, kde vystřídal více klubů. Svůj obrovský talent, jak sám dnes říká, promrhal. Dnes hraje druhou třídu za Celtic Bořetice a první ligu olomoucké malé kopané. Kikine, patříš k těm mladším, takže co se Ti vybaví jako první z doby působení v Sigmě? Vybaví se mi výborná parta, a to, že jsem si zahrál první ligu. Jaké byly tvé první fotbalové kroky? Tak prvními trenéry a současně velkými fanoušky byli můj táta a děda. Když jsem byl v šesté třídě, vytáhl si mě pan Chladil do starších žáků. Hrál jsem za osmou třídu. Tomu bych chtěl tímto poděkovat, že jsem mohl hrát o dvě třídy výš. Myslím si, že mi to dalo hodně. Poté jsem pod ním hrával i v juniorce, přestože jsem byl ještě v dorosteneckém věku. A to mi dalo také strašně moc. V šestnácti, sedmnácti letech hrát za muže, to už je velký úspěch. Hlavně jsi měl talent, který Tě posouval výš... ... no hlavně bych chtěl upozornit, že talent není všechno. Dnes už to vím. Trošku jsem na svůj talent hřešil, na tréninku jsem tomu nedával všechno. Věřil jsem, že když mám talent, že to půjde samo. Počítal jsem stoprocentně s tím, že budu hrát první ligu. Nechal jsem školy... Takže bych chtěl upozornit dnešní mladé hráče, že talent není všechno. Byly tam různé příčiny. Byla skvělá parta a posezení po zápase k tomu patřilo. Já seděl trošku víc, než bylo zdrávo... Na co bys chtěl ty mladší dneska upozornit, čeho by se měli vyvarovat? Hlavně diskotékám a podobným věcem. Zašel jsem si do hospůdky, pařil jsem. Když se daří, je to všechno v pohodě, když se nedaří, jde to vidět. Každý to pozná. Nedbal jsem na životosprávu tak, jak bych měl. Když se daří, tak to každý přechází, mávne nad tím rukou. Horší, když se nedaří, každý se nad tím zastavuje. Olomouc je malá a lidí v hospodách sedí hodně a žaluje se... Upozorňovali mě na to, ale byl jsem mladý a blbý. Dneska bych se zachoval jinak. Zmínil jsi výbornou partu. Jak vzpomínáš na spoluhráče? Když jsem přišel do kabiny áčka, tak tam byl Honza Maroši, Jirka Vaďura, Olda Machala, Milan Kerbr nebo Jirka Barbořík. Byl tam i Pavel Hapal, který ale zrovna odcházel do Německa. Tomu jsem vykal, stejně i Honzovi Marošimu. Když mi pak nabídli tykání, bylo to pro mě nádherné. Mohl jsem Pavlu Hapalovi říkat Pavle (smích). Když přišel Olda Machala z Německa, tak mi vykládal jaké to tam je a že bych se tam mohl dostat. Jako mladý sedmnáctiletý kluk jsem ho obdivoval za to, co dokázal. Hrál dlouho a s přehledem. Možná by mohl hrát i dnes. Jak vzpomínáš na trenérskou ikonu Karla Brücknera, který si tě vytáhl do A týmu? Začal bych dřív. Opakuji, prvními trenéry pro mě byli táta a děda. Základy fotbalu jako přihrávky nebo zpracování balonu mě naučili Mira Recman s Honzou Haníkem starším. Těm hodně moc děkuji. V dorostu mě pak vedli pánové Štěpán a Palička, za kterého jsem odehrál nejvíc ligových utkání. Tomu bych chtěl také poděkovat. Jinak bych těch startů neměl tolik. Pak jsem již zmiňoval pana Chladila. Na toho vzpomínám moc. Před panem Chladilem klobouk dolů. Jako trenér i člověk byl fantastický. Mám ho hrozně moc rád, i když byl i pedant. Když viděl, že člověk neumí zpracovat balon, tak mu to i desetkrát ukázal. Udělal to naprosto přesně, jak by to mělo být. Na něj vzpomínám opravdu rád. Poté si Tě do mužského fotbalu vytáhl trenér Brückner. V lize si celkem nastřádal 39 startů... Do mužů si mě vytáhl pan Brückner. Jak jsem již zmiňoval, nejvíc startů jsem měl za Sigmu ale za trenéra Paličky, který mi dával hodně šancí. Měl mě i v dorostu. Nevím, jestli mi věřil. O panu Brücknerovi se říká, že měl svých dvanáct hráčů... Já naskakoval jen občas. Párkrát jsem hrál i v základu, ale jen když nebyl Honza Maroši nebo Roman Hanus v pořádku. Za pana Paličky jsem hrával stabilně. Myslím, že to bylo něco okolo 15 utkání. Nevím přesně kolik. Ten mi dal ale tu největší šanci, že jsem mohl hrát stabilně za „A“ tým Sigmy. Pravidelně jsi nastupoval za reprezentační výběry. Jak na tato utkání a spoluhráče vzpomínáš? V prvé řadě jsem hrával s Pavlem Horváthem, který momentálně hraje ve Spartě. Pak tam byl i Ivo Ulich, ten je myslím v Německu. Michal Špit je v Jablonci. Párkrát tam byl i Marek Kulič ze Sparty. Z těch slavnějších fotbalistů je to asi vše. První ligu jsi ještě ochutnal v dresu Bohemians. Jak vzpomínáš na tohle angažmá? Na Bohemku vzpomínám velice rád. Když vidím dneska ty fanoušky. A to bylo i za mě...(zasní se)! Kdo hrál někdy v Bohemce, tak na ni nemůže nikdy zapomenout. My jsme tenkrát hráli o sestup a na ligu chodilo sedm tisíc fanoušků, kteří zpívali i když se prohrávalo, tleskali, fandili. Dneska těch peněz moc není, a fanoušci se složí, aby Bohemku zachránili. To je prostě neskutečné. Tenkrát se sestoupilo a já po půl roce odešel, protože jsme si nepadli do oka s trenérem Barátem. Šel jsem do České Lípy. Chvilku jsem trénoval pod Karlem Jarolímem a naučil jsem se od něj opravdu hodně. Ať už to byly jeho zkušenosti z Francie... Vykládal nám o životosprávě, jak se tam žije, co bychom měli dělat. I když některé věci nepomohli, nefungovali, byl to fakt perfektní, super půlrok. Více než prvoligové jsi sbíral druholigové starty. Vítkovice, Třinec, Neratovice... Druhá liga byla hlavně o čekání na výplatu. Její úroveň se ani trošku neblížila první lize. To mě hodně zarazilo. Není to ani tak o té první lize, ale podle mě je to o špatné úrovni té druhé ligy. Alespoň za mě. Nevím jak je to teď. Druhou ligu nesleduji, jenom v novinách. Byla to spíše nakopávaná a hodně se běhalo. Mně osobně se ale hrálo dobře, nechci se nějak vychloubat. Kde Tě mohou fanoušci vidět hrát fotbal dnes? Momentálně hraji druhou třídu za Celtic Bořetice a malou kopanou. Pracuji jako obchodní zástupce Olpranu. Děkuji za rozhovor. Kluby, v nichž Petr Kirschbaum (1975) hrál: 1982-92: SK Sigma Olomouc (mládežnické týmy) 1992-93: SK Sigma Olomouc 9/3 1993-94: SK Sigma Olomouc 15/1 1994-95: Bohemians Praha 7/0 1995-96: SK Sigma Olomouc 7/0 1997-98: Poštovná (2.liga) 17/1 LeRK Prostějov (2. liga) 8/0 1998-99: Třinec (2. liga) 24/0 1999-00: Třinec (2. liga) 25/4 2000-01: Třinec (2. liga) 12/0 Vítkovice (2. liga) 13/1 2001-02: Vítkovice (2. liga) 11/1 Neratovice (2. liga) 13/1 Nový Jičín (divize) 2002-03: Králová (divize) 2003-04: Autodemont Horka (divize) 2004-05: Pölten (Rakousko) 2005-06: Velké Pavlovice (1.A třída) 2006-07: Nové Sady (1.A, hrající trenér) 2007-08: Celtic Bořetice (2. třída) Vysvětlivky: doba, klub, utkání, branky Bilance v 1. lize: 38 zápasů/4 branky Bilance ve 2. lize: 123 zápasů/8 branek Připravujeme další rozhovor. Tentokrát budeme vzpomínat s brankářem Vladimírem Bubeníkem. Ten odchytal mj. první utkání Sigmy v Poháru UEFA s IFK Göteborg. Novinkou, kterou jsme pro Vás připravili, je možnost položit hráči otázky. Ty můžete posílat na náš mail sigma.fotbal@wo.cz až do pondělního rána (7:00 hod.). Nejzajímavější otázky s odpověďmi budou otištěny v bulletinu Fotbal INFO, všechny potom na internetových stránkách. Popisky k fotkám: 1. Petr Kirschbaum postupuje na branku Bohemians Praha v dresu A týmu. 2. Stará garda Sigmy. Stojící zleva: Vít, Matuška, Machala, Pivarník, Kirschbaum, Kotůlek. Dolní řada zleva: Druhák, Kalvoda, Barbořík, Navrátil, Muchka. 3. Kikin (stojící čtvrtý zprava) v dorosteneckém týmu Sigmy pod vedením trenéra Recmana (stojící první zleva). 4. Na soustředění s kamarádem Michalem Kovářem. 5. Kikin (sedící druhý zprava) v žákovském týmu Sigmy opět pod vedením trenéra Recmana (stojící vpravo).