V partě, která pro Olomouc vybojovala na začátku osmdesátých let nejvyšší soutěž, byl také obránce Milan Nekuda. Není rodákem z Olomouce, nýbrž z Ivančic. Na Hanou přišel po základní vojenské službě a už tady zůstal. Sigmě fandí pořád a těší se na dobu, kdy se do áčka prosadí jeho syn Petr. „Fotbal je pro mě srdeční záležitost, život bez fotbalu si nedokážu představit,“ říká Milan Nekuda, který v našem klubu dlouhá léta působil i jako trávníkář.

Co se vám vybaví, když se řekne - Hrával jsem za Sigmu?

Tak vybaví se mi rok 1980, kdy jsem sem přišel z vojny. Bylo tady velice dobré mužstvo. Zkušení hráči – Uličný, Petržela, nebožtík Pavel Beneš, Rosťa Dostál, Laďa Kučerňák, Honza Chladil. My jsme přišli jako mladí z Dukly Hradec Králové tři – já, Jirka Doležílek a Jirka Fiala. Jsou to velice příjemné vzpomínky. Tehdy tým vedl Milan Máčala.

Tehdy Sigma hrála druhou ligu.

Hráli jsme na špici druhé ligy. Na jaře jsme se dostali do národního poháru. Hráli jsme doma s Chebem, ten jsme porazili před sedmi tisíci diváků 3:0. Pak jsme hráli proti Zbrojovce, také jsme vyhráli. Potom jsme jeli na Duklu. To byl v té době pojem, to byla reprezentační jedenáctka. Bylo to semifinále, prohráli jsme 1:4, ale jsou to také hezké vzpomínky.

Jak jste začínal s fotbalem?

Jak? Začínal jsem tak, že jako malí kluci jsme chodili podávat míče. A když nám řekli, pojďte si s námi zahrát, tak jsme byli šťastní. Fotbal dělám prakticky celý život. Na vesnici jsme ale dělali všechny sporty. Přišli jsme ze školy, práskli taškou a šli na hřiště. Hrál se fotbal, tenis, ping pong, v zimě hokej.

Co to bylo za vesnici?

Narodil jsem se v Ivančicích, tam, odkud pochází třeba Vladimír Menšík, nebo doktor Káňa, expert na achilovky. A v Ketkovicích, to je mezi Brnem a Třebíčí, jsem byl až do devatenácti let. Potom jsem šel na vojnu do Dukly Hradec Králové. Z vojny šel do Olomouce a zůstal tady, tehdy se z Dukly chodilo minimálně do druhé ligy.

Měl jste po vojně i nějakou jinou nabídku?

Ano, ještě jsem měl nabídku z Vítkovic od pana Dunaje. Ale byli jsme kamarádi s Jirkou Doležílkem a s Jirkou Fialou, tak jsem šel sem. Olomouc patří mezi nejkrásnější města nejen na Moravě. Zalíbilo se mi tady, oženil jsem se tady, zůstal jsem tady dvacet let a nemíním nikam jinam utíkat.

Vítkovice, to byl tehdy soupeř Sigmy.

Ano. Oni s námi hráli o postup. Porazili nás tady jedna nula a postoupili. My až sezónu potom. V zimě odešel pan Máčala, přišel pan Zeman a dotáhli jsme to do ligy. V létě pak přišel pan Zeman.

Vybojovat ten postup bylo složité nebo jednoduché?

Každý postup je složitý. V té době bývaly ve druhé lize kluby se silným zázemím, nebylo to jednoduché. V Olomouci se pod vedením pana Cahela, který chtěl, aby Sigma postoupila do ligy, vytvořilo dobré fotbalové prostředí. Vzalo se to za správný konec a postoupilo se. A začali sem chodit hráči jako Lauda, Příložný nebo Knapp.

Vy jste ale tu premiérovou sezonu v nejvyšší soutěži neodehrál za Sigmu celou.

Po podzimu jsme byli v lize poslední. V lednu tady pan Dočkal udělal čistku a asi osm nás odešlo. Rozutíkali jsme se po okolí. Já jsem tehdy šel do Prostějova do druhé ligy.

Tam jste byl jak dlouho?

Osm roků. Pak jsem se do Sigmy vrátil v devadesátém roce pracovně do čety pana Chladila, byl jsem tady do roku 2007.

Pana trenéra Dočkala moc tehdejších hráčů nezmiňuje právě v dobrém. Jak jste vzpomněl tu čistku, tak jste na něj možná někteří tehdy doplatili.

Možná ano. Pan Dočkal tehdy přišel z Kypru. A pro něj Olomouc byla vesnice a tak trošku to i bral. Dával nám to dost najevo, že on přišel odněkud a my jsme podle něj vesničani. On dbal strašně moc na fyzickou připravenost. Třeba byla čtrnáct dní reprezentační přestávka a my jsme běhali s olověnými vestami jak závodní koně. Pak přijel Slovan Bratislava a dal nám tři nula. A na hřišti to vypadalo, jako když jede mercedes kolem škodovky. On byl takový. Byl náročný, dbal na kázeň a disciplínu, což je samozřejmé. Ale po sportovní stránce víc uškodil, než pomohl.

Když jste přišel z vojny do Sigmy, tým trénoval Milan Máčala. Bylo už tehdy znát, že to dotáhne jako kouč daleko, až do reprezentací?

Já jsem šel na vojnu z vesnického prostředí, nezažil jsem předtím nějaké metody z vyšších soutěží. Máčalu jsem znal jen z vykládání nebo novin. Byl to trenér, který měl obrovské charisma. Byl v klubu jedním z těch prvních vůdců, později s Brücknerem, kteří tu éru Sigmy nakopli. Pak už se Sigma zařadila mezi nejlepší české kluby. Ustálilo se to, hrají se poháry. Je to tak, že jednou jste nahoře, pak dole, ale to je normální, tak to chodí i ve velkoklubech. Ale hrávaly tady kluby jako Real, Juventus, Hamburg nebo Everton. V současné době je Sigma dole, avšak věřím, že se z toho dokáže dostat. Jsem přesvědčený, že mužstvo je dobře připravené a pod vedením „Fergusona“ to zvládne.

Fergusonem máte na mysli Petr Uličného. On je jako trenér docela veselá kopa. Býval takový i jako hráč? A uměl se i jako hráč pořádně nazlobit?

Určitě. Petr Uličný, to je takový cukr – bič. Když byl mladší, tak byl impulzívnější, dokázal hráče seřvat neuvěřitelným způsobem. Ale když viděl, že to vzal hráč k srdci, tak ho pochválil. Je to, myslím si, dobrá kombinace pro trenéra. A jako hráč, to byl také velmi impulzivní. Třeba nesnášel skluzy. Takový Peťa Mrázek, když do něj zajel skluzem, tak byl schopen ho chytnout pod krk a uškrtit ho. To v něm zůstalo.

Záhy se možná na soupisce SK Sigma objeví jméno Nekuda znovu. Váš syn Petr hrával v našem klubu za dorost, juniorku, nyní je na hostování v druholigovém Třinci.

V sedmnácti si ho vytáhl pan Coufal z Holice. Dařilo se mu tady. Dával góly v dorostu i juniorce. Teď je na hostování v Třinci. Musím to zaklepat, myslím, že jde výkonnostně nahoru, v Třinci jsou s ním spokojeni. V jeho kariéře je druhá liga vynikající zkušenost. Tím si prošla většina hráčů, třeba Šultes nebo Hubník. A nikomu to neuškodilo, ba naopak. Druhá liga je pro tyto hráče vynikající. Hlavně pro stránce fyzické, protože přechod z dorostu do mužů ne každý zvládne. Myslím, že syn to zatím docela zvládl, teď už to záleží jen na něm.

Naše povídání vyjde v bulletinu při utkání Sigmy proti Budějovicím. To je pro nás hodně důležitý zápas.

Ano. Je to důležitý zápas. Nebude to jednoduché, ale myslím, že to skončí pro Sigmu dobře. Trávník bude perfektní, to si kluci od Honzy Chladila pohlídají, jsou bezkonkurenčně nejlepší v republice. Olomoucký venkovní úsek v čele s Honzou Chladilem, to je taková malá česká Barcelona.

Milan Nekuda  7. 2. 1959

Post: obránce

Kluby, ve kterých působil

Ketkovice

VTJ Hradec Králové

SK Sigma Olomouc

TJ Prostějov

Ligová bilance v SK Sigma: 2/0

Bilance ve 2. lize: 29/0