Se startem nové sezony se v realizačním týmu SK Sigma Olomouc objevil nový člen. Sestava byla rozšířena o kondičního trenéra, hlavní kouč Roman Pivarník si s sebou domů do Olomouce přivedl Pavola Mlynára, se kterým spolupracoval již v Prešově a v Jihlavě. „S Romanem už pracuju pátý rok. Jsem rád, že jsem se mohl dostat do špičkového fotbalu na Slovensku a nyní i v České republice,“ řekl Pavol Mlynár, vůbec první kondiční trenér, který je oficiálně v realizačním týmu SK Sigma Olomouc. Jak jste se dostal k práci kondičního trenéra? Už od mala jsem sportoval. Nejdříve to bylo sjezdové lyžování, potom běžecké, ke sportu jsem od dětství inklinoval. Bavily mě individuální i kolektivní sporty. Kolektivní jsem vyhledával, protože jsem jedináček a scházel mi sourozenec, v kolektivu jsem se cítil dobře. Po skončení aktivní kariéry a po ukončení vysokoškolského studia, kde jsem měl specializaci kondiční trenérství, jsem se dal na dráhu učitele tělesné výchovy. A při tom jsem dělal individuální tréninky různým vrcholovým sportovcům, hokejistům, fotbalistům, tenistům. A v podstatě už se to nějak směřovalo a specializovalo na fotbal. Potom jsem se nějak zkontaktoval s Romanem Pivarníkem, se kterým už spolupracuju pátý rok. Tři roky to bylo ve slovenské Corgoň lize v Prešově, jeden v Jihlavě, kde jsme postoupili do Gambrinus ligy. Teď jsem s ním na třetí štaci. Takže ta práce vás baví tak moc, že jste odešel ze Slovenska do zahraničí. Baví mě to, ta práce mě naplňuje. Mám rád fotbal, vždycky byl moje srdeční záležitost, i když jsem ho vrcholově nikdy nehrál. Ale fotbal mě vždycky zajímal, byl jsem rád, že jsem se mohl dostal do špičkového fotbalu, jak na Slovensku, tak nyní v České republice. Jak jste spokojený s podmínkami pro práci v Olomouci? Je tady všechno po ruce, prakticky na stadionu. V Olomouci jsou velmi dobré podmínky pro hráče, ale i pro mě jako kondičního trenéra. Využíváme posilovnu, kterou máme v tribuně, máme i nějaké vlastní posilovací věci. Tréninkové plochy jsou velmi blízko, v dosahu jsou i dobré běžecké terény, které potřebujeme při nabírání hrubé kondice, k tomu hlavně využíváme trasy v lese na Svatém Kopečku. Podmínky jsou super. To platí i o regeneraci, máme vynikající maséry a fyzioterapeuty, regenerační linka je na hodně slušné úrovni. Jak funguje práce na kondici? Máte ji na starosti výhradně vy nebo to konzultujete s trenérem Romanem Pivarníkem? Samozřejmě mi dal Roman určitou volnost, ale vždycky je tam jistý konsenzus, kondice se musí spojit i s fotbalem. Takže se velmi často dělá v hrách. Konzultujeme vždycky dobu zatížení, intenzitu zatížení, v jakém mají hráči absolvovat tréninkovou jednotku. Je to taková dohoda mezi hlavním trenérem a mnou, myslím, že jsme zatím neměli problém s fyzickou kondicí hráčů ani silovou připraveností. Ale to by nejlépe potvrdili hráči (směje se). Součásti vaší práce je pomoc při návratu zraněných hráčů. Jak to probíhá? Říká se, že mnohdy ti zranění trénují více a tvrději než zdraví. Je to tak. Celý průběh po zranění je následující. Nejdříve je rekonvalescence, to znamená, že lékař určí diagnózu, přesný čas léčení. To hráč jen oddychuje, regeneruje, nechává zranění čas, aby se postupně hojilo a zlepšovalo. Potom nastupuje fyzioterapeut, který pracuje na hybnosti zranění. Pak nastupuju já a to už je ta fáze zranění, ve které hráč může jít do postupné zátěže. Vždycky zdůrazňuju, že do postupné, protože nesmí jít hned do plné, zranění by se mohlo vrátit nebo se stát chronickým. Začne se postupnou zátěží, a pokud to dobře zvládá, tak se zapojí do tréninkového procesu. Ale i potom se stále dělají preventivní cvičení. Například pokud měl natažené vazy, tak se vždycky posiluje svalstvo, které je zpevňuje. Je nějaká novinka, kterou jste do Olomouce přinesli s koučem Pivarníkem? Něco, na co tady hráči nebyli zvyklí? Co se týká regenerace, tak máme vyzkoušené nějaké věci. Nevím, jestli je to pro kluky v Sigmě úplně novinka, ale zavedli jsme po každém tréninku povinné ledování. Regenerace chladem je rychlejší a mnohonásobně lepší jako regenerace teplem. Takže hráči po tréninkových jednotkách absolvují regeneraci v chladné vodě, střídají studenou a teplou. Hodně klademe důraz na strečinková cvičení a různé formy pozápasových regenerací. Máme určitou tréninkovou jednotku, která je zaměřená jen na to, aby se hráči co nejdříve dostali z únavy. Tento měsíc budeme používat Hypoxikator, to je přístroj, který laicky řečeno vytváří vysokou nadmořskou výšku, tím se zvyšuje trénovanost. Jak hráči přijali kondičního trenéra? Nebrblali trošku? Třeba po výhře v Prostějově v národním poháru ještě museli dvacet minut běhat kolečka. Na všechno je potřeba si zvyknout. Samozřejmě pokud jsou hráči po těžkém devadesátiminutovém zápase, tak jim přijde, že je to něco navíc. Ale s hráči hovořím, takže jim vysvětlím, že je potřeba, aby se tep trošičku srovnal, když deset minut vyklušou, tak metabolity, hlavně laktát, odejdou pryč. A tím pádem o mnoho dřív zregeneruje, za dva dny se bude cítit mnohem lépe, než kdyby sedl do autobusu a nohy mu ztvrdly. Samozřejmě je potřeba s hráči hovořit, vysvětlit jim to. A pak už není problém, protože každý z těch kluků bojuje o místo, chce být co nejlepší, chce co nejlépe zregenerovat, aby v tréninku dobře vypadal. Protože hlavně tréninkový proces je posouvá do základní sestavy. V přípravě používáte plno nejrůznějších pomůcek. Asi je pro vás nutnost neustále sledovat novinky, pořád studovat a učit se? Určitě ano. Na trhu je strašně moc nových věcí, třeba co týká balančních cvičení nebo různých posilovacích. Člověk se to snaží samozřejmě sledovat a něco z toho zařadit, ale v takové míře, aby bylo vyšší procento fotbalovosti, protože děláme fotbal a ne nějaký individuální sport. Takže je potřeba všechno skloubit, aby se nezapomnělo na to, že jsou to fotbalisti. Ale určitě v silové a kondiční přípravě používáme věci, které jsou novinky, ovšem i takové, které jsou dlouhodobě vyzkoušené, a víme, že fungují. Práce na kondici je pořád dřina. Asi se musíte snažit, aby to bylo pro hráče i zábavné, jako třeba v pondělí, kdy jste byli na plážovém volejbale. Samozřejmě je potřeba, aby bylo nějaké zpestření, aby nedošlo k psychické únavě z toho, že dělají pořád jedno a to samé. Roman na to využívá různých doplňkových sportů, třeba karting, paintball nebo bowling, také jde o to, aby se stmelil a utužil kolektiv. Stále musíme něco vymýšlet, aby se parta sdružovala, bylo to trošku jiné. Ale pořád je příprava, především zimní, hlavně o dřině, o fyzické námaze. Protože chlapce potřebujeme dostat na určitou úroveň, aby pak pro ně ten samotný tréninky nebyl pro ně nějakou zátěží. Většinou máme týdenní až desetidenní kondiční blok, kdy naběhají určitý počet kilometrů v různých pásmech intenzity. To nám zaručí, že jim potom normální fotbalový trénink nedělá žádný problém. K přípravě patří i nějaké stravovací návyky. Třeba český trenér Zeman v letní přípravě zakázal svému týmu kávu a maso. Máte také nějakou podobnou specialitku? Že by měli hráči něco vyloženě zakázaného? Určitě jsou nějaká pravidla, která se snažíme dodržovat. Aby hráči nejedli osmačtyřicet hodin před zápasem nějaká těžká jídla, něco, co by mohlo nějak zásadně ovlivnit jejich výkon na hřišti. Máme už stanovený jídelní lístek, jsou v něm těstoviny, kuřecí maso, lehce stravitelná jídla, která jsou i energeticky celkem vydatná. Roman nechce u hráčů vidět žádné kofoly nebo coca-coly a podobné věci. Jsou určitá pravidla, která na společných akcích dodržujeme, protože se přes den stravujeme většinou spolu. Samozřejmě už tolik neovlivníme, co sní doma, ale myslím, že jsou natolik profesionální, že ani doma nějakým hrubým způsobem životosprávu neovlivňují. Máme každý druhý týden kontrolu váhy, takže pokud by byl u někoho takový problém, tak je to také věc kondičního trenéra, pak by měl takový hráč k normálnímu tréninkovému procesu ještě individuální plán, aby se váha zredukovala. Takže když v sezoně někdo přibere, tak dostane pokutu on i vy? (směje se) Dostane pokutu on a já dostanu na starosti, aby byl v co nejrychlejším čase zase fit. Ale tady s tím není problém, hráči jsou natolik vyspělí, že si to hlídají. Samozřejmě člověk nemůže žít asketicky a někdy nezhřešit, pokud mají hráči po zápase nebo mají nějakou rodinou oslavu, tak neustále se hlídat, to ne. Žádný extrém není dobrý. Ale z osmdesáti devadesáti procent je v týdnu strava a výživa kontrolovaná. I co se týká doplňků výživy, to mají na starosti fyzioterapeuti, dávkují všechny dostupné prostředky pro regeneraci, pro to, aby na tom byli hráči energeticky dobře. Hráče jste za těch několik měsíců už dobře poznal. Kdo je podle vás největší Robocop, kdo vydrží nejvíce, je nejvíce nadupaný? Je tu víc takových typů, kteří jsou velmi dobře silově připravení a jsou dříči. Mám s nimi zkušenost z přípravy, ale už i s těmi, kteří se vraceli po zranění. Momentálně musím říct, že velmi tvrdě pracoval Bob Zlámal. To je, myslím, extrémní dříč, je přesně ten typ hráče, kterého je potřeba brzdit. Hranici někdy posouvá až do nepovolených míst, takže aby nebyl přetrénovaný, musí se brzdit, je to člověk, který ze sebe umí vydat skutečně všechno. To samé Zdena Klesnil, fantasticky tvrdě pracoval na tom, aby byl rychle zpět. Nechci to zakřiknout, ale myslím, že je velmi dobře připravený, doufám, že se mu bude dařit. Určitě je tam víc takových typů, třeba Michal Hubník nebo Honza Schulmeister. A výborný přístup k tréninku má ze starších hráčů také Marek Heinz. Ale i mladí hráči, Martin Šindelář a další, kteří na sobě tvrdě pracují. Přidávají si, kontrolovaně, i po tréninkových jednotkách. Řeknu jim, co a do jaké míry můžou, chtějí se probojovat do základní sestavy. To se mi hodně líbí, protože to je cesta k tomu, jak se prosadit.