Augustin Chromý působí u olomoucké mládeže dlouhé roky. Pod rukami mu prošla celá řada talentovaných fotbalistů. Jinak tomu nebylo i letos, kdy na začátku jarní části sezóny převzal juniorský tým po Josefu Muchovi. Hráče juniorky dobře znal z působení u týmu do 19 let. Stejně jako minulý rok, i letos zakončili sezónu s pohárem nad hlavou.

Trenére, vy jste byl u zrodu projektu Juniorské ligy a nyní jste i u jeho ukončení. Jak byste zhodnotil působení týmu SK Sigma v této soutěži?

Sigma se v Juniorské lize vždy prezentovala kvalitní hrou. Kromě možná jednoho ročníku, kdy jsme juniorku pojali jako tým, ve kterém nastupovali hráči, kteří se nedostali do základních sestav béčka, devatenáctky a mladších týmů. Pokud se ale vrátím úplně na začátek, první ročník Juniorské ligy byl považován za soutěž, která měla vykazovat vysoký kredit, protože ve své podstatě nahrazovala soutěž B-týmů. Sigma a tuším i Sparta si tehdy nechala i béčko, protože jsme cítili potřebu připravit kluky po odchodu z dorostenecké ligy právě na mužský fotbal. Přechod do seniorské kategorie je vždy velmi náročný a nejvíce hráčů v této fázi bohužel často končí.

Měl jsem tehdy velmi široký kádr, takže jsme to dělali tak, že ti nejlepší hráči nastupovali v neděli za B-tým společně s hráči ze širšího kádru áčka a v sobotu potom zbytek hráčů odehrál utkání za juniorku. Pamatuji si, že David Houska a Šimon Falta absolvovali prvních pět utkání v tom mladším výběru, ale protože byli velmi šikovní, tak si ke konci soutěže vybojovali místo v béčku, kde opět patřili k nejlepším a přirozeně si řekli o místo v A-týmu. Myslím si, že jim tato cesta vůbec neuškodila, právě naopak.

S Juniorskou ligou se Sigma rozloučila ziskem titulu. Ročník 1999, který vyhrál titul i v minulé sezóně 1. Celostátní ligy dorostu. Tehdy jste u toho byl rovněž v pozici trenéra.

Když jsem tento ročník přebíral v dorostu, všichni věděli, že je to kvalitní ročník. Když jsem například viděl jejich zápasy ve starších žácích proti Baníku, nikdy jsem neviděl tak velkou převahu nad Baníkem jako tehdy. Ten zápas nakonec nezvládli. Všude byli většinou druzí. Měli zkrátka smůlu. Letos i minulý rok jsem ale na těch klucích viděl správnou vítěznou mentalitu, měli to v sobě a za vítězstvím si jednoznačně šli. Něco se v nich zlomilo a do každého zápasu šli s vědomím, že chtějí vyhrát a vyhrají.

Dokážete říct, v čem spočívá síla tohoto mužstva?

Ročník 1999 je obrovsky vyrovnaný. Hráči jsou zcela jasně vyprofilovaní na jednotlivých postech a troufám si říct, že jsou všichni velmi kvalitními hráči. Důkazem naší kvality je i to, že si trenér reprezentační dvacítky vybral hned pět hráčů do svého kádru – je tam Zmrzlý, Zifčák, Chytil, Sláma a Matoušek. V náhradnících se také objevil brankář Gröger a záložník Spáčil, který měl tu smůlu, že měl kvůli problémům s tříslem několik týdnů pauzu. Ale dostal se z toho, bojoval a v závěru nám velmi pomohl. V týmu jsme měli také dva velmi nadějné hráče, kteří se dostali do reprezentace do 19 let, a to byli Zima a Zlatohlávek. Ze širšího týmu áčka nás posílil i stoper Kotouč. Také nás doplnil Radek Látal, který byl před tím na hostování.

První čtyři zápasy nadstavby jste vyhráli. Pak přišli dva kritické momenty, kdy jste přišli o body v závěrech utkání s Libercem a na Bohemians. Tým to ale nepoložilo a sezónu jste dotáhli do vítězného konce.

Výsledek  těchto dvou utkání (dvakrát 0:1) mě velmi mrzí. Doma s Libercem jsme v  závěru utkání ve snaze rychle získat míč a zápas otočit na naši stranu udělali hloupé fauly. Na Bohemce jsme soupeře v závěru zatlačili, ale namísto výhry jsme po brejku domácích odjížděli s prázdnou. Pokud bychom tehdy získali bod, mohli jsme jet na další utkání do Plzně s vědomím, že zisk titulu máme jistý. Upřímně, i já jsem podlehl touze získat tři body a v situaci, kdy jsme měli zápas v klidu dohrát, jsem nezasáhl. Tomu brejku předcházela dobrá standardka, ale brankář rychle rozehrál a po brejkové situaci jsme inkasovali. Kluci v dalších týdnech ukázali velkou vnitřní sílu a charakter, protože jsme na ztracené body zareagovali výhrami s Baníkem, Spartou a v Plzni.

Zajímavá je jedna věc, Ondřej Zmrzlý je variabilním hráčem, který dokáže zahrát jakýkoliv post. Za sezónu se mu podařilo vstřelit 14 gólů. To je velmi slušná bilance.

Číslo je to neuvěřitelné. On je typ hráče, který je schopen zahrát i na jakémkoli postu v obraně. Může hrát na hrotu, ale i pod hrotem. Snaží se dávat góly, chodit do těch situací. Vždy patřil mezi nejlepší střelce týmu, bylo tomu tak už v dorostu. Velmi dobře se doplňují s Jirkou Spáčilem, Tomášem Zlatohlávkem a Mojmírem Chytilem. Pro každého trenéra je takový hráč ohromně cenný, protože dokáže zahrát na všech postech nadprůměrně!

Tento ročník je tedy velmi nadaným. Nabízí se srovnání s ročníkem 1993, u jehož úspěchu jste také byl.

Tito hráči jsou kvalitní, ve svých devatenácti letech jsou to téměř „hotoví“ fotbalisté. Jejich tréninkový proces se blíží mužské kategorii téměř ve všem. Přesto, že někteří hráči jsou univerzální, mají vytvořeny takticko-herní fotbalové návyky, jen se potřebují dobudovat fyzicky, musí zapracovat přirozeně na silové stránce.

Nicméně míru talentu mají velkou a já se je snažil nabádat, aby se nenechali okolím ovlivnit v tom, že hrát v Juniorské lize je k ničemu, že musí být trpěliví, že si to svými výkony musí zasloužit a že to postupně přijde. Příkladem mohou být nejen hráči ročníku 93, ale i Chorý a Ševčík z ročníku 1994 nebo Kalvach s Jemelkou z ročníku 1995, kteří si všichni prošli vítězstvím ve 3. lize, ale i tvrdou realitou boje o záchranu ve druhé lize, ti všichni potřebovali určitý čas.

Od nové sezóny 2019/2020 znovu vznikne B-tým. Budeme tedy hrát třetí ligu. Co to pro klub v praxi znamená?

Znamená to, že v B-týmu se objeví hráči, kteří nebudou hrát v áčku a budou postupně získávat zkušenosti v konfrontaci s mužským fotbalem. Mužský fotbal je více o taktice, o síle, o herním myšlení, a mladí hráči toto rozhodně potřebují.