Zajímavou sezónu prožila olomoucká devatenáctka. Kromě zápasů v domácí soutěži si zahrála šest kvalitních zápasů v UEFA Youth League. Další mezinárodní zkušenosti sbírala také na soustředění v Německu a na turnaji v Nizozemsku. Celou sezónu nejstaršího dorostu zhodnotil v rozhovoru trenér TOMÁŠ JANOTKA.

Devatenáctka zakončila sezónu na 3. místě Celostátní dorostenecké ligy. Jaké je tvé hodnocení?

Třetí místo beru jednoznačně jako úspěch. Tým dokázal, že je nejlepší na Moravě a to se vždycky počítá. Skončili jsme čtyři body za Spartou a Slavií. Tři kola před koncem soutěže jsme ještě hráli o titul a to vypovídá o síle toho týmu. Je škoda, že jsme nakonec na titul nedosáhli. Pro mě ale bylo důležité, že jsme po celou sezónu měli obrovskou motivaci vyhrávat.

Během sezóny jste hráli UEFA Youth League. Z tvého trenérského pohledu, jak těžké bylo připravit hráče na režim ligových a pohárových zápasů, když to kluci před tím nikdy nezažili?

Myslím, že pro kluky bylo jen dobře, že odehráli více zápasů. Cítil jsem z nich, že raději hrají zápasy, než trénují a to je z mého pohledu v pořádku. Zápasy, které jsme hráli, byly jedinečné a vždy jsme se na ně těšili. Připravit se na jednotlivé zápasy Youth League nebylo až tak těžké, protože náš videotechnik Roman Kresel odvedl výbornou práci. Připravil nám neskutečné množství materiálů a díky tomu jsme měli možnost kvalitně se připravit na soupeře. V těch zápasech to potom bylo vidět a hlavně jsem rád, že jsme se dokázali prezentovat kvalitní hrou a dvakrát postoupit. Tím mohli kluci nabírat další cenné zkušenosti.

Byl velký rozdíl mezi zápasy na domácí a evropské scéně?

Ano, je to úplně jiná kvalita. Hráli jsme s týmy, které v naší lize jen tak nepotkáte. Maribor, Tel Aviv i Lyon měli úplně jinou mentalitu a herní styl než české týmy. Tyhle zápasy byly pro naše kluky obrovským přínosem.

Dokázali naši hráči okamžitě přenést tyto zkušenosti z evropských pohárů do domácí soutěže?

Zpočátku jsem pozoroval, že v ligových zápasech následujících po zápasech Youth League došlo k mírnému polevení, takže ten první efekt byl spíše negativní. Když si ale promítnu jarní část sezóny, tak tam jsme už dokázali prodat získané zkušenosti a sebevědomí. Příkladem toho byl zápas na Spartě, kde jsme vyhráli s noblesou 3:1.

V čem konkrétně vidíš největší sílu tohoto týmu?

Jejich síla spočívá v tom, že spolu hrají už dlouhou dobu a že jsou sehraní. Celou dobu v dorostu byli pohromadě a jen občas se tým okysličil a doplnil někým novým. Ale na ose hráčů z ročníku 2000, kteří to celou dobu táhli, byla vidět sehranost a kvalita.

Od titulu vás dělily pouze čtyři body. Proč si myslíš, že se vám titul nakonec nepodařilo získat?

Když vezmu v potaz herní stránku a výkonnost, tam to u nás bylo na velice dobré úrovni. Myslím si, že jsme si dokázali udržet celkem vysoký standart. Ale co nás srazilo, bylo to, že jsme nedokázali udělat výsledkovou šňůru. V úvodu jara jsme vyhráli první tři zápasy a pak už to bylo jen výhra prohra, výhra prohra. Kdybychom vyhráli několik zápasů v řadě, mohli jsme útočit na titul, ale to se nám bohužel nepodařilo. Dá se tedy říct, že nevyrovnanost výsledků bylo to, co nás dělilo od zisku titulu. I přesto musím říct, že Slavia byla jednoznačně nejlepší a titul vyhrála zaslouženě.

Často jezdíte i na zahraniční soustředění. Sezónu jste si letos ještě trochu prodloužili a vydali jste se na turnaj do Holandska. Byl to tvůj cíl postavit hráče do co nejvíce konfrontací se zahraničními celky?

Konfrontace se zahraničními týmy je jedna z věcí, která hráče jednoznačně posouvá dál. Ten jiný styl hry je strašně důležitý v jejich rozvoji a je velkým přínosem v jejich kariérách. Turnaj v Holandsku nám to jen potvrdil, stejně tak jako na podzim, kdy jsme měli možnost jet do Rakouska a Německa a zahrát si proti Augsburgu a Mnichovu 1860. Poznali jsme německou zarputilost a fotbalovost, byly to úplně jiné zápasy v jiném tempu, které přinutilo hráče jít do vyšší intenzity ať už v práci s balonem nebo třeba v soubojovém chování. Díky těmto mezinárodním turnajům kluci skutečně rostou.

Odehráli jste turnaj v nizozemském Ruurlu. Zkus zhodnotit působení Sigmy na tomto turnaji. A popiš nám, jak vznikla myšlenka zúčastnit se tohoto turnaje a jak se vlastně na takový výjezd připravuje.

Samotná příprava na turnaj trvala zhruba půl roku. Ladilo se spoustu detailů, časový rámec, kolik pojede lidí, kde budou hráči bydlet, kluci totiž bydleli v rodinách, a podobně. Veškeré tyto informace bylo potřeba sladit. Ten turnaj byl opravdu dokonale zorganizován. Na místě panovala skvělá přátelská atmosféra, samotné město a jeho okolí je krásné a musím říct, že si to kluci neskutečně užívali a i přes počáteční obavy, že budou bydlet v rodinách, z toho byli nadšení.

Na turnaj vlastně jeli hráči, kteří budou v nové sezoně tvořit tým U19, to znamená ročníky 2001, 2002 a 2003. Ročníky 2000 jsme nechali doma, měli dovolenou, jelikož za chvíli nastupují do přípravy s B-týmem. Celý turnaj byl skvělý, zúčastnili se ho týmy ze Švédska, z Belgie, z Holandska, ze Slovenska. Když například vezmu Slovan Bratislava, který tam jel ve stejném pojetí jako my, bez kluků z ročníku 2000, tak ten se na konci turnaje umístil dvě místa za námi. Turnaj nakonec vyhrál Kalmar, který měl v týmu deset hráčů z ročníku 2000. Takže kdybychom chtěli turnaj vyhrát my, tak jsme ty starší hráče vzali taky. Pro nás to ale mělo především ten význam, že jsme naše kluky chtěli poznat a nachystat je na novou sezonu. K tomu, abychom byli v Holandsku úspěšnější, moc nescházelo. Od postupu do semifinále nás dělily dva body. Semifinále nám tedy bohužel uniklo a v naší vyrovnané skupině jsme skončili na 5. místě. Poté jsme hráli jen o 9. místo. Troufám si tvrdit, že pokud by se nám semifinále povedlo, tak bychom se dostali i do finále, protože ta druhá skupina byla slabší. Velký úspěch Sigmy na tomto turnaji zaznamenal náš brankář Radek Vítek, který byl vyhlášen nejlepším brankářem celého turnaje.

Dá se tedy říct, že na turnaji v Holandsku vznikl nový tým U19, který půjde do další sezony. Jak bude vypadat program letní přípravy? Plánujete další konfrontace se zahraničními celky?

Přípravu začínáme 11. července, ale už od 2. července mají kluci individuální plán, kdy se zaměří na posilování a běhy, aby byli předpřiraveni na samotnou přípravu. V programu máme hodně zápasů s celky z Čech i Slovenska, kdy jedeme na turnaj do Dunajské Stredy. Tam se vždy sejde plno kvalitních týmu, například Austria Vídeň, týmy z Maďarska či z Chorvatska, takže se opět budeme moct porovnat s týmy z jiných zemí. 

Někteří starší hráči se v nadcházející sezóně přesnou do B-týmu, který bude znovu hrát třetí ligu. Ty jako odchovanec Sigmy, který prošel dorostem, B-týmem a dostal se až do A-týmu, co bys těmto klukům poradil? Co je klíčové pro zvládnutí přechodu do dospělého fotbalu?

Dospělý fotbal je jiný sport, tak to zkrátka je. Já jim můžu doporučit pracovitost a trpělivost, to jsou dvě klíčové věci v nastavení jejich myšlení a v práci pro to, aby se dostali do A-týmu. V B-týmu to není jednoduché. Může se stát, že přijdou třeba tři kluci z áčka a ten hráč najednou nehraje, i když minulý týden předvedl fantastický výkon. Ale každý, kdo tohle vydrží a bude psychicky odolný a bude podávat kvalitní výkony, tak má dveře do áčka otevřené. Kluci musí zkrátka umět prodat jejich mládí a potenciál, který mají.

Vidíš v některých svých svěřencích hráče ligové úrovně do budoucna?

Ligový potenciál jich má opravdu hodně. Ale je jen na nich, jak se s tím dokážou vyrovnat. A  částečně i na štěstí, jestli si je trenér do A-týmu vybere. Přeju jim všem, aby se to podařilo. 

Tome, moc díky za rozhovor. Ať se daří!