Do Sigmy přišel Jakub Plšek ve 14 letech ze Vsetína. Přes žákovské a dorostenecké týmy se vypracoval až k oporám A-týmu. V kolonce ligových startů mu nyní svítí číslo 100. Svůj jubilejní zápas oslavil stylově, když v minulém kole rozhodl o výhře Sigmy v Liberci.

Kubo, vzpomeneš si, jak se zrodil tvůj přestup do Sigmy?

Vzpomenu, hráli jsme proti Sigmě se Vsetínem, tehdy jsem byl v týmu s o rok staršími kluky. Zápas se mi asi povedl a trenér Tököly se ozval mým rodičům, jestli bych neměl zájem přijet na zkoušku. Ta byla tady v Olomouci na umělce, přijelo dalších 30 kluků a hráli jsme modelové utkání proti sobě. Po zápase jsme si sedli do restaurace Gól, kde jsem se dozvěděl, že má Sigma o mě zájem a nebylo co řešit. Nabralo to rychlý spád, ani jsem se nenadál a už jsem seděl v lavici na Heyráku (ZŠ Heyrovského – partnerská škola SK Sigma Olomouc).

Asi nebylo jednoduché se ze dne na den odtrhnout od rodiny a jít do cizího prostředí.

Bylo to hodně náročné. Po dvou dnech jsem to chtěl zabalit, na internátu jsem byl sám bez rodičů. Měl jsem štěstí na super kolektivy jak ve třídě, na intru, tak především v týmu. Kluci mě podrželi, zapadl jsem do party. Když se teď za tím ohlédnu, nic bych neměnil.

Zajímavé je, že jsi přišel jako střední obránce, kterého jsi hrál po dobu působení v U15 a U16 a pak ses začal posouvat nahoru až na podhrotovou pozici. Čím to?

Až na gólmana jsem si tady vyzkoušel asi všechno (směje se). Trenéři mě stavěli na stopera, protože jsem na svůj věk měl výšku a sílu. Jak ubíhal čas, trenéři na mě asi viděli, že mě více baví střílet góly než jim zabraňovat. Tak mě posunuli do zálohy.

Plánuješ se ke konci kariéry zase zatáhnout na stopera?

Asi jo, až nebude moc sloužit tělo, tak si tam stoupnu (směje se). Ne, dělám si legraci. O tom jsem ještě nepřemýšlel.

Co tvoje začátky v A-týmu?

No, jednoduché to nebylo. Vzpomínám si na první trénink. Trénoval jsem s U19 na umělce, áčko trénovalo na trávě na hřišti č. 2. Měli nácvik a chyběl jim jeden hráč do počtu, tak zavolali mě. Rozběhl se proti mně Radim Kučera a já mu dal hned jesle. Radim se otočil a raději nebudu říkat, co jsem si od něj vyslechl (směje se). Pak už jsem si to v životě nedovolil. Jako stálého člena si mě potom vytáhl trenér Pivarník.

Vybavuješ si první ligový zápas?

Jasně, hrál jsem asi 4 sekundy v Mladé Boleslavi (směje se). Vedli jsme 1:0. Trenér mě poslal na hřiště na konec zápasu, říkal jsem si, že mě tam posílá kvůli ubránění standardních situací. Kupodivu mi řekl, ať si stoupnu na půlku (směje se). Soupeř zahrával roh, jejich brankář šel také do vápna. Někdo od nás to vyhlavičkoval přímo mně na nohu, takže jsem šel na prázdnou bránu, ale rozhodčí pískl konec. Shodou okolností jsem později dal svůj první gól v lize právě v utkání proti Mladé Boleslavi.

Tvoje role v A-týmu se za ten čas proměnila. Teď už patříš mezi opory a zkušenější hráče. Jak tuto pozici vnímáš?

O tom jsem vždycky snil. Když jsme podávali áčku balóny při zápasech na Andrově stadionu, tak jsem si představoval, že tam budu jednou hrát. O to víc si vážím toho, že se mi to splnilo. Ze začátku jsem se s novou rolí srovnával hůř, protože byl na mě kladen daleko větší tlak. Pořád se říkalo, že hráči z ročníku 1993 to musí táhnout. Teď si myslím, že všichni z toho ročníku začínáme tuto roli plnit.

Ročník 1993 ve své době vyhrál napříč kategoriemi U14 až U19 dá se říct všechno možné. Myslíš, že takový úspěch někdy někdo překoná?

Nemyslím si. Tehdy se povedlo něco jedinečného. Ten tým byl neskutečný. A to nám ještě odešel Tomáš Kalas do Chelsea a Filip Rozsíval do Hamburku. Trošku se pak parta roztrhala, protože někteří byli posunutí i o dva ročníky výš a stávající tým se doplnil mladšími. Ale i tak se liga pořád vyhrávala a ne jen o pár bodů, ale třeba o dvacet. Z mého pohledu se současné mládežnické soutěže docela vyrovnávají, proto to bude těžké překonat.

Máš za sebou i dva sestupy do druhé ligy. V minulé sezóně na tom Sigma po podzimu nebyla příliš dobře, ale nakonec se dokázala posunout až do skupiny o Evropu. Myslíš, že jste prodali zkušenosti, které jste díky sestupům a postupům během let nasbírali?

První sestup se mě moc netýkal, protože jsem byl přeřazen trenérem Psotkou do béčka. U druhého sestupu jsem už byl člen základní sestavy. Není to něco, co bych chtěl ještě někdy v životě zažít. V každém zápase jsme slyšeli: „Musíte bodovat!“ Tehdy jsme to neustáli. V kabině byla takové deka, že si to ani nedokážete představit, dokud to nezažijete – nevychází vám nic, nemáte jistotu, nevěříte si, máte strach. Naštěstí jsme to potom ve druhé lize nastartovali a pokračovalo to i v první a zažili jsme super sezónu korunovanou účastí v evropských pohárech. Ale zpátky k otázce. Po prohraném utkání s Jabloncem na začátku zimy jsme si s kluky sedli a jasně si nastavili cestu. Věděli jsme, že nebudeme hrát moc pohledný fotbal, ale potřebovali jsme získat body a to se povedlo. Když jsme naposledy spadli, chtěli jsme hrát pořád na krásu. Uvědomili jsme si, že takhle hrát nemůžeme a nakonec jsme hráli ještě o Evropu. Takže ty zkušenosti jsme určitě zúročili.

Jaké máš do budoucna osobní i týmové ambice?

Rozdělil bych to do několika fází. Dávám si spíše krátkodobé cíle. Když jsem sem přicházel, první cíl byl se tady udržet. Pak jsem se chtěl dostat o kategorie výš, zahrát si za mládežnickou reprezentaci, což se všechno podařilo. Hrál jsem v U19 i v béčku, šatna áčka byla tady kousek a chtěl jsem se do ní také dostat. Poté jsem se chtěl stát lídrem týmu, dávat góly a pomáhat týmu. To se už taky vcelku splnilo, ale samozřejmě vím, že minulá sezóna nebyla optimální. Rád bych navázal na tu předešlou a nebudu zastírat, že bych se nechtěl posunout někam dál. Člověk by si měl dávat vyšší cíle a já nejsem výjimka.

V sobotu hrajeme s Karvinou. Ve vzájemných zápasech Sigmy a Karviné padalo v poslední době hodně branek. Můžeme očekávat něco podobného?

To je pravda. V minulém kole uhrála Karviná cenný bod se Slavií. To je může nakopnout, takže nás nečeká nic jednoduchého. Sice jim odešli dva nejlepší hráči, ale přišly za ně kvalitní náhrady. Trenér nás nabádá, že doma musíme porážet každého soupeře. Z Androva stadionu chceme udělat nedobytnou tvrz.