Trvalo nám celé dopoledne, než jsme pana Halouzku přemluvili k rozhovoru. Jak sám přiznává: „Když je zápas a vidím kameru, raději se jí vyhýbám obloukem. Tyhle mediální věci moc nemusím.“ I přesto nakonec svolil a tak máte jedinečnou možnost přečíst si rozhovor s mužem, kterého ihned voláme, když na Andrově stadionu něco nefunguje a na kterého se můžeme vždy spolehnout.

Jak dlouho pracujete v Sigmě Olomouc?

Člověče, já fakt ani nevím (směje se). Přes 20 let určitě. Řekl bych 25 let.

Jak jste se k práci v technickém úseku dostal?

Po sametové revoluci byly velké změny. Podniky se rušily, takže najednou jsem byl bez práce. Můj strejda tady dělal a po dohodě s panem Chladilem mi nabídli místo. Nastoupil jsem a zůstal jsem tady do teď.

O co se váš strejda tehdy staral?

Staral se o trávník a o spoustu dalších věcí.

Jaká je vaše pracovní náplň?

Pomáhám klukům s trávníkem, s montováním reklam, opravuji stroje, prostě dělám všechno, co je potřeba. Nebojím se ničeho (směje se).

Co vás na práci nejvíce baví?

Baví mě, že je tak rozmanitá, že nedělám pořád dokola jedno a to samé. Každý den se věnuji něčemu jinému a každé ráno nikdy nevím, co mě ten den potká.

Vaši kolegové tady pracují také dlouhou dobu. Jste spolu každý den přes 20 let. Nelezete se někdy na nervy?

Sem tam se poškorpíme, šklebíme se na sebe, ale jsou to všechno chvilkové záležitosti. Myslím si, že jinak spolu vycházíme opravdu dobře. S nikým tady nemám sebemenší problém. Ostatní mě berou takového, jaký jsem.

Co se všechno změnilo od vašeho nástupu?

Všechno. Stadion byl úplně jiný. Byly tady dřevěné tribuny a běžecká dráha. Co se týče dílny, tehdy to byly katastrofální podmínky ve srovnání s tím, co máme dnes. Změnilo se to a dnes je to úplně jinde. Když jsem sem nastoupil, byl to takový malý středověk (směje se). Andrův stadion mi ale přirostl k srdci. Nedovedu si představit, že bych tady skončil a nastoupil do práce někde jinde.

Jak vypadá váš zápasový den?

Jakmile dorazím na stadion, chystám hned prodlužovačky, cedule, zábrany. Pak vždycky někdo přijde s tím, že něco nefunguje a že je potřeba to opravit. Kluci se starají o trávník a já se věnuji spíše technickým věcem a všemu, čemu je potřeba. Musí fungovat všechna světla, toalety a spousta dalších věcí.

Když si vezmete těch 25 let v Sigmě, jaká vzpomínka vám v hlavě bleskne jako první?

Přiznám se, že si žádnou takhle nevybavím.

Nejste nostalgický člověk?

Nejsem.

Zajímavé je, že v klubu pracuje i vaše maminka.

Ano, ona nastoupila chvilku po mně. Tehdy mě oslovila paní, která se starala o hlavní budovu, jestli bych nevěděl o někom, kdo by mohl pracovat na recepci. Řekl jsem: „Možná jo.“ Dopadlo to tak, že maminka už je tady také skoro 25 let.

Pane Halouzko, děkujeme za rozhovor, ať se vám nadále líbí na Andrově stadionu.