Michal Hrubý působí v roli trenéra našich mládežnických týmů již devátým rokem. Momentálně vede tým do 13 let a zajišťuje také chod všech týmů přípravek. "U přípravek je úžasné pozorovat posun těch dětí a jejich radost na každém tréninku," říká. Stojí také za povedeným projektem Pohybové školičky, která se zaměřuje na přirozený pohybový rozvoj dětí ve věkovém rozmezí od 4 do 6 let. 

Michale, kdy se začal psát tvůj příběh v SK Sigma Olomouc?

Můj příběh se začal psát v době, kdy jsem v Hlučíně trénoval kluky z ročníku 1999. To mi bylo takových osmnáct let, byl jsem ve čtvrtém ročníku na střední škole. Tehdejší šéftrenér přípravek tady v Sigmě Franta Nepožitek mi dal nabídku, že když se dostanu na vysokou školu v Olomouci, tak mi nabídne místo právě u přípravek. A tak jsem začal trénovat ročník 2003 s Jirkou Štěpaníkem a Frantou. Pak jsem se proplétal s Ivošem Gregovským u ročníku 1995, to už jsem byl na vysoké škole. Pak si mě trenér Tököly vytáhl k žákům k ročníku 2002. A po pěti nebo šesti letech v Sigmě, v roce 2016, ze mě udělali šéftrenéra přípravek. V klubu celkově působím už devátý rok.

Co tě na tvé práci nejvíce baví?

Tehdy jsem do Sigmy přišel z druholigového nebo třetiligového klubu, který sice s mládeží pracoval dobře, ale v Sigmě jsem se dostal do velkoklubu, kde ta práce byla na mnohem vyšší úrovni. Bavila mě profesionalita a možnost ovlivňovat děti ve fotbalovém prostředí. Když už se pak člověk dostane do těch vedoucích pozic, má na starosti i personalistiku, komunikaci s lidmi, nastavování věcí a řešení projektů pro klub tak, aby jeho jméno a značka dál vzkvétala. U přípravek je také úžasné pozorovat posun těch dětí a jejich radost na každém tréninku. A zároveň i to, že mohu pomáhat trenérům přípravek, o které se starám, a o které se i já mohu opřít. To je velká přidaná hodnota mé práce.

Co vše je tedy náplní tvé práce?

Každý rok vedu vždy jednu kategorii přípravek, letos mám na starosti ročník 2007. Mým úkolem je také zabezpečit chod ostatních kategorií od U6 až U11, kde mám pod sebou několik trenérů. Pomáhám jim s organizačními záležitostmi, ať už tréninkovými nebo zápasovými. Také komunikuji s ostatními kluby, řeším přestupy a nábory hráčů. Dále na nejrůznějších akcích pomáhám s propagací projektů jako je Pohybová školička, Sigma pro region a podobně. A mým úkolem je i příslušná administrativa ke všem těmto věcem.

Jaká je tvá vize do budoucna? Kam by ses ještě rád posunul? Co bys v Sigmě chtěl dál dokázat?

Sigma mi vždy tu energii, kterou do ní vkládám, nějakým způsobem vrátila. Když jsem například stagnoval na nějaké pozici delší dobu, vždy jsem dostal příležitost posunout se dál. Ať už to byl přesun z přípravek do dorostu, když si mě pan Tököly vytáhl k žákům nebo když ze mě udělali vedoucího přípravek. Vize je tedy posouvat se dál. Fotbal u těch malých forem je přeci jen jiný než u starších dětí. Vždy jsem se viděl spíše u těch starších kategorií. Pokud si mě tu vedení nechá, budu moc rád (směje se).

Pocházíš z Hlučína, ale v Olomouci už nějakou dobou žiješ. Cítíš se jako Olomoučák?

Ano, cítím. Mám tu rodinu, byt, do Hlučína už jezdíme jen na návštěvy. Domov máme zkrátka tady.

Jaké je tvé oblíbené místo v Olomouci?

Na Olomouci mám rád takovou tu kavárenskou atmosféru, je tu spousta malých klidných kavárniček, kam často chodím pracovat. Vezmu si počítač, dám si dobrou kávu a vše jde najednou lehce. Andrův stadion je samozřejmě mé oblíbené místo, ale někdy je potřeba si od toho trávníku a modré barvy odpočinout (usmívá se).