V Sigmě nejprve začínal jako asistent trenéra u dorosteneckých kategorií. Životní cesta Jiřího Ostrého však nabrala jiný směr, stále je však spojená s naším klubem. Dnes je kondičním trenérem klubové akademie, kde každý den pracuje s našimi mladými hráči například na tom, aby se jim vyhýbala zranění. Jak je všeobecně známo, zranění vystavila stopku v kariéře nejednomu talentovanému hráči. „První dílčí krok se nám povedl, zmenšil se počet zraněných hráčů. Dříve bylo v rámci určitého období až pět zraněných v jednom týmu, dnes je to pět na všechny dorostenecké kategorie,“ říká. Kromě toho se sigmáky pracuje na rozvoji kondice, která je v nárocích moderního fotbalu klíčová. Jeho práce má velký smysl a budoucnost.

Jirko, kdy se začal psát tvůj příběh v Sigmě Olomouc?

Od roku 2011 jsem pět let dělal asistenta trenéra u dorosteneckých týmů. Už během trénování jsem se hodně zajímal o kondiční přípravu, a tak jsem se rozhodl jít malinko jinou cestou. Na dva roky jsem své působení tady přerušil, se Sigmou jsem ale dále spolupracoval externě. Před rokem a půl jsem se vrátil a momentálně působím jako kondiční trenér klubové akademie.

Co všechno je náplní tvé práce?

Mám na starosti kondiční tréninky všech dorosteneckých kategorií, tedy U16 až U19. Také se starám o zraněné hráče, kteří odešli z péče fyzioterapeuta a vrací se do tréninkového procesu. Zároveň se snažím s mladými hráči pracovat na prevenci vůči zraněním.

Dnešní fotbal se posouvá až na hranici fyzických možností a s tím roste důležitost kondiční přípravy. Budou se nároky na hráče ještě dále vyvíjet?

V poslední době se fotbal obrovsky zrychlil, je to taková atleticko-gymnasticko-silová disciplína v kopačkách, takže skoro až 50% z tréninku by se mělo věnovat kondičním věcem, ať už to je rychlost, síla, stabilita, mobilita, zkrátka všechno, co kondiční trénink obnáší. Myslím si, že do budoucna budou nároky na hráče ještě vyšší, fotbal v Česku i v Evropě bude náročnější.

Kde čerpáš inspiraci pro svou práci?

Během roku procházím mnoha kurzy. Od doby, kdy se kondičnímu tréninku věnuji naplno, jsem prošel několika takovými školeními, které jsou pro moji práci nezbytné. Jinak využívám odbornou literaturu, prověřené internetové stránky, sleduji různá videa z fotbalových klubů po Evropě, ale dost věcí čerpám z vlastní praxe, protože to je pro mě ta největší škola.

Zkus nám pro zajímavost popsat, jak takový kurz kondičního tréninku probíhá?

Je to ucelený blok různých témat. Začíná se například rozvojem mobility a základních pohybů, které by hráč měl zvládat, pak následuje rozvoj jednotlivých kondičních schopností. Přednášky vedou odborníci, kteří se pohybují napříč celým spektrem kondičního tréninku. Nedávno třeba přednášeli spolupracovníci profesora Koláře o jeho konceptu DNS, nebo naposledy odborníci z firmy EXOS, což je jedna z nejžádanějších amerických organizací zabývající se kondičním tréninkem.

Co se týče kondiční přípravy, na čem naši mladí hráči potřebují nejvíce zapracovat?

Z pohledu vývoje fotbalu určitě musíme pracovat na rychlosti během prvních kroků běhu. S tím souvisí silová příprava, což není vždy o tom zvedat velké váhy, ale spíše umět pracovat s váhou vlastního těla a umět provést dané cvičení správně. Pokud tohle zlepšíme, promítne se to i do hry. Samozřejmě fotbal je fotbal, hraje se na hřišti a rozhodují branky, ale každý hráč by měl v dnešní době mít vybudovaný kondiční základ. Troufnu si říct, že v rámci české ligy to většině hráčů chybí.

Jaké jsou tvoje vize do budoucna?

První dílčí krok se nám povedl, zmenšil se počet zraněných hráčů. Dříve bylo v rámci určitého období až 5 zraněných v jednom týmu, dnes je to 5 na všechny dorostenecké kategorie. Teď by měl přijít další krok a to znamená posunout hráče ve výkonnosti především v oblastech síly a rychlosti tak, aby byli konkurenceschopní nejen v Celostátní dorostenecké lze, ale i v našem A-týmu a následně i v zahraničních klubech. To je můj další cíl.

Co tě na tvé práci nejvíce naplňuje?

Nejvíce mě těší, když vidím progres u jednotlivých hráčů. Postupem času se hráči fotbalově rozvíjí, což je super, ale když se k tomu rozvíjí i kondičně, o to je to lepší. Celkově vnímám, že kluci jsou rádi, že tady jsem. Ve spolupráci se mnou vidí smysl a já jsem rád, že jim můžu pomoct.

Děkujeme za rozhovor. Ať se ti daří!