Ještě v neděli večer se účastnil Galavečeru Grassroots Fotbalové asociace ČR, kde převzal ocenění za druhé místo v kategorii Nejlepší mladší dorostenec roku 2019. Už samotná nominace byla velkým vyznamenáním jeho samotného a práce naší klubové akademie. Hned druhý den ráno se Jáchym Šíp společně s jeho spoluhráčem z U19 Kryštofem Daňkem hlásili trenérovi Radoslavu Látalovi na startu zimní přípravy A-týmu. Oba se tak zařadili do společnosti Tomáše Kalase nebo třeba Jakuba Petra, kteří nakoukli do áčka před dovršením sedmnácti let.

Jáchyme, jak sis užil nedělní slavnostní večer?

Takovou slavnostní akci v obleku jsem zažil poprvé. Bylo to něco jiného. Na pondělní trénink jsem byl připravený, věděl jsem dlouho dopředu, že pojedu pozdě večer vlakem do Olomouce a že ráno budu brzo vstávat. Připravil jsem se na to po psychické stránce a myslím, že jsem to zvládl dobře.

Jaký byl tvůj rok 2019 po fotbalové stránce?

Určitě byl jeden z mých nejlepších. Zahrál jsem si na mistrovství Evropy, takový turnaj se s ničím nedá srovnat. Velký zážitek. Hrál jsem tam proti o rok starším hráčům a teď bych se chtěl na EURO dostat i se svým ročníkem 2003. Co se týče klubu, když byli v devatenáctce hráči ročníku 2000, tak jsem se do týmu začal teprve dostávat. Nakonec mi to vyšlo, v týmu jsem se usadil. S ročníkem 2001 jsem se už stal členem základní sestavy. Podával jsem snad dobré výkony, musím poděkovat trenérovi Janotkovi, který mi dal šanci a hodně se mnou pracoval.

Na podzim sis s několika svými spoluhráči z U19 vyzkoušel tréninky s A-týmem. Teď na začátku přípravy a v novém kolektivu to pro tebe musí být jenom plus.

Je to tak. Tréninky s muži nám daly hodně, protože jsme si mohli pomalu začít zvykat na dospělý fotbal. Dospělý fotbal je úplně jiné tempo a také je tvrdší a rychlejší.

Do přípravy áčka s tebou nastoupil spoluhráč a kamarád Kryštof Daněk.

Jsem rád, že je v týmu se mnou. Když bych v týmu pořádně nikoho neznal, přece jenom by to pro mě bylo trošku složitější. V šatně sedíme vedle sebe, můžeme si pokecat, ale rád bych poznal i starší spoluhráče a stál se součástí týmu.

Před časem jsi absolvoval stáž v Bayernu Mnichov. Jaké to tam bylo?

Je to jiný svět. Musím ale říct, že kluci tam nebyli fotbalově až tak jiní, největší rozdíl byl v tempu. Měli neskutečnou vytrvalost. Hráli jsme na malém prostoru 4 na 4. U nás po minutě už potřebujeme oddech, tam jsme hráli skoro 5 minut a pořád naplno. Tohle cvičení skončilo a hned jsme šli běhat od vápna k vápnu. Byl jsem v tu dobu po zranění, takže o to víc to bylo pro mě těžší.

Naši fanoušci jsou na tebe určitě zvědaví. V jakých zápasových situacích se vyžíváš a na čem naopak z tvého pohledu musíš ještě zapracovat?

Vyžívám se v rychlostních soubojích, když jsou rychlé brejky, protože rád využívám svou rychlost. Myslím, že v poslední době jsem hodně zapracoval na technice. Určitě bych se ale měl zlepšit ve fyzické kondici a v přepínání z útoku do obrany. S trenérem Janotkou jsme na tomhle pracovali, chce, abych to dělal automaticky sám a on na mě nemusel volat.

Ty a Kryštof jste „produkty“ Regionální fotbalové akademie (pozn. RFA je určená pro hráče do 14 a 15 let, na ni navazuje klubová akademie zaštiťující dorostenecké týmy Sigmy), která s naším klubem úzce spolupracuje? Co ti dva roky v akademii daly?

Dalo mi to hodně. Osamostatnil jsem se od rodičů. Měli jsme perfektně zajištěné stravování a také na nás byl větší apel k plnění školních povinností, což bylo někdy těžší, ale zvládl jsem to (směje se). V druhém roce jsem s Kryštofem v akademii už moc netrénoval, protože jsme byli posunuti do dorostenecké U16.

V kolika letech ses poprvé ocitl v Sigmě?

Pocházím z Bystřice pod Hostýnem. Hrával jsem tehdy ve vedlejší vesnici Loukov. V deseti letech mě přivedl do Sigmy trenér Nepožitek, kterému bych chtěl moc poděkovat, protože i díky němu můžu prožívat to, co prožívám. Jednou jsme hráli turnaj v Olomouci a tam si mě trenér vyhlídl.

Ke kterému hráči A-týmu vzhlížíš?

Vždycky se mi líbil herní styl Šimona Falty, protože je to také rychlostní typ hráče.

Máš nějaký vzor v zahraničí?

Ten hráč není až tak známý, je to Adama Traoré, který hraje Premier League za Wolwerhampton. Je neskutečně rychlý, před svým zápasem se rád dívám na videa z jeho zápasů.

Rozhodně zajímavá volba. Jaké jsou zatím tvé největší fotbalové zážitky?

Mistrovství Evropy do 17 let v Irsku, zápasy Youth League a stáž v Bayernu. Těchto tří momentů si vážím nejvíce.

Bude ti 17 let, studuješ střední školu. Jak bude těžké skloubit studium a profesionální fotbal?

Studuji Střední školu logistiky a chemie, kde mi vychází vstříc. Za to jim chci poděkovat. S učiteli jsem na všem domluvený. V prvních čtrnácti dnech přípravy trénujeme dvakrát týdně, takže se do školy moc nedostanu. Jelikož se ale blíží pololetí, musím si s učiteli domlouvat zkoušky na 7 hodin ráno.

Jaké si dáváš do budoucna cíle?

Postupné. Musím zapracovat na kondici. Chtěl bych se udržet v A-týmu a nebýt v něm jen do počtu. Kéž by se mi povedlo letět s týmem na soustředění do Turecka.