Před 28 lety odehrála Sigma jeden z nejpamátnějších zápasů své historie. Ve čtvrtfinále Poháru UEFA hostila na tehdejším Stadionu Míru slavný Real Madrid. Utkání, ve kterém olomoucká Sigma remizovala se španělským gigantem 1:1, si připomínáme, abychom zároveň v koronavirové době podpořili ty, kteří to momentálně potřebují nejvíce.

Odkaz tohoto zápasu zanechal v našich fanoušcích silnou stopu, proto jsme se rozhodli uspořádat tento zápas znovu, tentokrát virtuálně. Ten, kdo by rád pomohl lékařům a zdravotnickému personálu v první linii v boji proti koronaviru, si může v síti Ticketportal zakoupit do konce dubna libovolný počet vstupenek. Cena jedná vstupenky je 100 Kč. Výtěžek ze vstupného poputuje do Fakultní nemocnice Olomouc na nákup ochranných pomůcek a všeho potřebného. Nejen, že nákupem přispějete na dobrou věc, získáte také 50% slevu na nákup vstupenky na chystaný filmový dokument o stoleté historii našeho klubu v kině Premiere Cinemas v Šantovce.

Tento zápas přirozeně vyvolává nespočet vzpomínek u samotných aktérů zápasu. Jaké vzpomínky to jsou?

Pavel Hapal

„Jako první si vybavím svou branku. Dát gól Realu Madrid je vzpomínka na celý život. Měli jsme nacvičených hodně standartních situací, kterými trenér Brückner oplýval. Šanci, kterou měl Milan Kerbr, byla ze standardky a potom i gól, který jsme dali, byl ze standardní situace. Kluci měli za úkol odtahovat hráče a Honza Maroši mi to krásně posadil na hlavu. To byla naše tajná zbraň. Ale jinak jsme styl hry příliš nezměnili. Trenér určitě nechtěl hrát zezadu, nechtěl hrát defenzivně. Stadion praskal ve švech, takže to byl nádherný zážitek. Navíc nám nechybělo moc a postoupili jsme dál.“

Michal Kovář

„Do zápasu s Realem jsem skočil po hlavě. Neměl jsem moc nad čím přemýšlet. Trenér mi řekl dva dny před zápasem, že budu hrát v základu. Vůbec jsem nechápal, co po mně vlastně chce. Nevěřil jsem tomu, že v 18 letech vážně nastoupím. Nervózní jsem byl spíš, až když jsme cestovali do Madridu na druhý zápas. Zážitky vám nikdo nevezme, to máte v sobě. Pro takové zápasy se fotbal hraje. Jsem strašně rád, že jsem tehdy dostal šanci a že jsem byl součástí týmu. Vzpomínky jsou to neskutečné.

Miloš Slabý

„Fantastické pro diváky, bylo se na co dívat. Samozřejmě to byl jiný soupeř. Budil respekt a už to bylo o něčem jiném. Určitě nás to však nabudilo. Každý z nás si hrábnul a udělal maximum pro dobrý výsledek. Museli jsme dodržet pokyny trenéra. Hrát s nimi otevřenou hru by byla sebevražda. 1:1 doma a v Madridu jsme prohráli 0:1. Byli to kluci z masa a kostí jako my. Makali, dřeli, měli talent a taky štěstí a dostali se do klubu jako je Real. Hráli tam, za reprezentace svých zemí, točila se kolem nich média, brali trochu jiné peníze. Co si budeme povídat. Jinak jsou to normální lidi. Věřím, že kdyby ten zájem médií a ty podmínky tady byly srovnatelné, tak se hráči mají stejně jako v zahraničí. Kdo ví, možná by tady řádily hvězdy typu Messiho.“

Rudolf Muchka

„Byl to velký úspěch pro celou Moravu, protože prioritu měla vždycky pražská mužstva. Myslím si, že se udělalo velice dobré jméno Sigmě. Ten ročník začalo utkání s Bangor City, pak tam bylo tuším Torpedo Moskva a Hamburk. Poslední byl Real Madrid. V té době jsem už tak pravidelně nehrál a sám na sobě jsem cítil, že bych potřeboval změnu. Ten zápas proti Realu Madrid, který skončil 1:1, byl pro mě poslední v dresu Sigmy.“