Kvůli současnému stavu, který v České republice kvůli šíření epidemie koronaviru panuje, byla Fotbalová asociace České republiky donucena ukončit letošní ročník Moravskoslezské fotbalové ligy. Pro B-tým SK Sigma Olomouc tak sezóna skončila předčasně a hráči se na start dalšího ročníku připravují individuálně. „Důležité je, aby byli všichni zdraví a mohlo se třeba zase začít hrát,“ říká trenér béčka Augustin Chromý.

Trenére, jak se k ukončení ligy stavíte?

„Toto rozhodnutí naprosto chápu. Pokud by se totiž stalo, že by se hrálo dále a najednou by někdo onemocněl, do karantény by musel jít celý tým. V případě, že by jeden z týmů ze soutěže tímto způsobem vypadl, soutěž by se nemohla dohrát. Teď je důležité, aby byli všichni zdraví a mohlo se třeba hrát dál. Je to složité. Na druhou stranu mě to mrzí, protože i přesto, že jsme první utkání jara prohráli, mužstvo mělo dobře „našlápnuto“ a cítil jsem z něj sílu. Povedla se nám také zimní příprava a kluky musím pochválit, že dobře pracovali i během předpřípravy, kdy trénovali individuálně. Navíc se k nám do týmu připojili čtyři dorostenci a mrzí mě, že teď v podstatě ztratí půlrok zkušeností s mužskou kopanou.“

V minulé sezóně, kdy ještě fungoval projekt Juniorské ligy, získala Sigma mistrovský titul. Věřil jste, že letos na tento úspěch naváže i v MSFL?

„Ano, věřil jsem, že šance by byla. I když je soutěž velmi vyrovnaná. Když přišlo rozhodnutí, že se kvůli vládním opatřením druhé kolo, kdy jsme měli hrát s Frýdkem, odkládá, mrzelo mě to. Byli jsme totiž na zápas po tom nešťastném prvním utkání v Rosicích nažhavení a cítil jsem, že by to pro tým mohl být odrazový můstek. A že dalšími koly jarní části bychom potom mohli směle proplout a vrátit se na čelní místa v tabulce. Bodové rozdíly na čele tabulky totiž nebyly tak velké. I z tohoto důvodu je pro nás ukončení soutěže škoda.“

Hráčům tedy sezóna skončila poměrně brzy a poměrně náhle.

„To ano. Ale věřili jsme, že situace není tolik vážná a že se začne znovu hrát. Po tom, co byl odložen zápas s Frýdkem, jsme se s trenéry domluvili, že si místo s Frýdkem zahrajeme s Ústí nad Orlicí a další týden s Kozlovicemi. Byl totiž vyhlášený nouzový stav a doufali jsme, že se po těchto čtrnácti dnech opět začne hrát, i když třeba bez diváků. Proto jsme se takhle s trenéry těchto týmů dohodli. Pak ale přišla další mnohem přísnější opatření a zrušila se všechna utkání.“

Jak náročné je teď vymyslet tréninkový program a vůbec udržet hráče v kondici?

„Pro nás trenéry bylo velmi těžké vymyslet pro hráče tréninkový plán, když jsme neznali termín, kdy se opět začne hrát. Neměli jsme se totiž od čeho odrazit, bylo těžké si to období rozdělit do fází a rozjet nějaké tréninkové bloky. Konzultoval jsem to i s trenéry dorosteneckých kategorií. První týden, kdy jsme ještě nevěděli, jak je situace vážná, měli kluci naordinované udržovací tréninky. Pak jsme už věděli, že omezení jen tak neskončí, tréninky jsme proto ve druhém, třetím a čtvrtém týdnu přiostřili. Po tomto ostrém kondičním bloku jsme hráčům řekli, ať si udělají individuální tréninky spojené s doplňkovými sporty jako jsou in-line brusle, kolo, nohejbal a podobně. Teď už však trénují na základě individuálních plánů, které jsme jim připravili. V následujících dnech budeme postupovat podle toho, jak se dále budou rozvolňovat vládní opatření.“

Jakým způsobem probíhá komunikace s hráči, když nemáte možnost vídat se s nimi každý den a předávat jim instrukce přímo v kabině?

„Přiznám se, že komunikace s kluky mi chybí. Některé z nich znám už od dorostu, mám je rád a ten každodenní kontakt mi chybí. Fungujeme teď na emailu, voláme si po telefonu. Vždy na klucích poznám, že jsou rádi, že mě slyší a že spolu můžeme mluvit alespoň telefonicky. Zároveň ale musíme hlídat jejich kondici, takže kontrolujeme data, která se sbírají přes mobilní aplikaci Runtastic. Kontrolujeme tak, kolik toho naběhali, v jakém tempu a podobně."

Tým tedy přichází o možnost setkat se v kabině či na hřišti a jak se říká „hecovat se“. Chybí tato soudržnost hráčům?

„Tohle klukům určitě hodně chybí. Jsou zvyklí denně se v kabině vídat a mluvit spolu. V dnešní době je fajn, že mohou komunikovat alespoň přes sociální sítě, takže jsou pořád ve spojení. To jsme my zamlada neměli. Ale ta týmovost určitě chybí. Kluci mají, myslím, dobrý kolektiv a takové ty srandičky, naschvály a vůbec komunikace v šatně jim hodně schází.“

Vy jako bývalý pedagog teď možná oceňujete, že kluci budou mít více času na školní docházku.

„To je pravda (usmívá se). Škola je také jedna z věcí, kterou s hráči konzultuji. I když se teď učí doma, neznamená to, že by měli školní povinnosti zanedbávat. I v tomto se je snažíme hlídat. Potřebujeme, aby kluci měli v pořádku všechny aspekty života, školu nevyjímaje. Říkal jsem jim, že teď možná konečně ocení to, že odsedět si těch čtyřicet pět minut nebo hodinu v lavici a udělat si poznámky, je mnohem jednodušší než teď, kdy dostávají úkoly na dálku a látku si musí nastudovat sami doma.“

Jak vy sám vyplňujete volné chvilky, když je netrávíte trénováním?

„Myslím si, že v těchto dnech je nadšená hlavně moje manželka. V obýváku máme pingpongový stůl a momentálně je skóre tuším 164:7 na sety (směje se). Ale jinak má, myslím, radost, protože jsme konečně po deseti letech, kdy bydlíme ve Slatinicích, našli čas na vymalování celého domu a taky pořádné práci na zahradě. Ostříhali jsme všechny túje, které narostly do výšky asi šesti metrů. Bylo to náročné. Z legrace jsem říkal, že už se těším, až zase začnu trénovat, protože jsem z těch domácích prací sedřený (směje se). Jsem ale rád, že jsme na to měli prostor, protože během roku, kdy i víkendy trávím na fotbale a dovolené vlastně moc nemám, tak na tento druh práce není čas nebo ji dělám ve spěchu. I tak se ale těším, až tady ta doba omezení a karantény skončí a všichni se vrátíme na fotbalové trávníky.“