Před osmi roky se stovky fanoušků Sigmy Olomouc vydaly na cestu na západ Čech, aby v Plzni podpořili Modrou lavinu při její snaze o zisk první velké trofeje. Přitom to byla sezóna, která mohla skončit průšvihem.

Ještě na začátku jarní části by nikoho z fanoušků nenapadlo, že půjde o jednu z historicky nejúspěšnějších ročníků. Sigma byla po polovině soutěže na posledním místě se ziskem pouhých sedmi bodů, a jak statistikové zjistili, s tak nízkým počtem bodů se ještě nikomu v historii samostatné soutěže nepodařilo zachránit. Úkolu zachránit Sigmu v nejvyšší soutěži se ujal Petr Uličný, který se nezalekl těžké výzvy. Vždyť hrozilo, že bude spolupodepsán pod první sestup po 30 letech! On však svoji Sigmu nenechal ve štychu.

A tak jsme krok za krokem šli vstříc záchraně. Po prvních nervózních výsledcích –  0:0 s Českými Budějovicemi, a výhře 1:0 na Slovácku to Uličného tým rozbalil. Výhra 4:0 v Plzni, nad Bohemians, 3:2 v Mladé Boleslavi, nebo remíza 4:4 s Příbramí. Tým měl velký charakter a s blížícím se koncem soutěže bylo jasné, že to na záchranu stačit bude. A do toho se Sigma tak trochu nenápadně prokousala až do finále českého poháru! Měla tak příležitost po roce napravit smolnou jihlavskou porážku s Mladou Boleslaví.

Za soupeře neměla nikoho jiného, než pražskou Spartu, proti níž odehrála ligový zápas pět dnů před vlastním finále. Řada fanoušků vyrazila tehdy do Prahy, aby hned po návratu do Olomouce šla vyčkávat před fanshop, až se začnou prodávat vstupenky a jízdenky do modrobílého expresu. Finále se totiž hrálo v Plzni. Klub pro nás tehdy po dohodě s Českými drahami vypravil speciál. V sobotu 28. dubna řada před fanshopem nebrala konce. Padla tam také jedna legendární hláška: „Copak, jdete si pro lístky? To je dobře. Protože MY to tentokrát už vyhrajeme,“ řekl vedoucí fanshopu Mira Skácelík. Do středy si lístek zakoupilo více než 700 z nás. Všichni netrpělivě vyhlíželi 2. květen. Čím víc se tento den blížil, tím více narůstala i pochopitelná nervozita. Byli jsme však přesvědčeni, že tentokrát to konečně vyjde!

Fanoušci si na 2. květen zajišťovali volno v práci, ti mladší spěchali ze seminářů, někteří dokonce v rychlosti sepsali maturitní písemky. V Olomouci se již od rána shromažďovaly skupiny, které pomalu směřovaly k hlavnímu nádraží. Hlavně ti mladší z nás byli jako u vytržení. Takhle masový vlakový výjezd totiž nikdo z nás nepamatoval. Snad jen starší generace nám říkala, že tohle bylo dříve zcela běžné. V 11:50 odjezd z Olomouce, další fanoušci do expresu nastupovali v Zábřehu na Moravě a Pardubicích. Ve vagonech se fandilo, rozebíral se blížící se zápas. Navzájem se všichni ujišťovali v tom, že pohár bude náš. Po 17. hodině expres dorazil do Plzně, načež následoval památný průvod městem. Ano, i tohle bylo pro většinu z nás novinkou.

Pomalu přicházíme ke stadionu, cestou se pochopitelně fandí – to jen abychom dali Plzeňákům vědět o tom, že Hanáci dorazili. V Plzni jsme se cítili tak trochu jako doma. Bylo to i tím, že místní byli většinou na naší straně. Zaplňujeme tribuny. Euforie a očekávání jde cítit ze všech stran. Ještě před samotným výkopem se stává další památná událost. Ohlušující skandování „Sigma! Sigma! Sigma!“ v době, kdy hráči vybíhají na předzápasovou rozcvičku. Potěšující bylo, že i Plzeňáci byli na naší straně. Jednak si pamatuji, že tiskem proběhla zpráva o tom, že si Viktoria přála, aby do šaten domácích byli umístěni Hanáci. A pak také hlavní tribuna, kde měli být neutrální fanoušci, několikrát rozjížděla odpovídačku s naším kotlem.

Krátce před začátkem se hraje česká hymna, je proveden slavnostní výkop, kterého se za Sigmu zhostil Oldřich Machala. A v 19:15 se jde konečně na to! Během první půle má Sigma více ze hry, jen škoda některých nevyužitých šancí. „Snad nás to nebude mrzet,“ říkáme si. Gól padl až po změně stran. A to tak rychle, že někteří z fanoušků ještě byli v útrobách stadionu. Branku Míši Vepřeka ze 47. minuty si tak museli pustit až ze záznamu. Čas plynul. S každou další vteřinou jsme byli blíže vytoužené trofeji. Ale Sparta byla pořád na dostřel. Všem asi nejvíce zatrnulo v nastavení, kdy Kweuke nevyužil jasnou gólovku ve chvíli, kdy jsme směrem k rozhodčímu skandovali: „Pískej konec!“ Poslední vteřiny, ještě jedno taktické střídání, kdy si jde asi tak na 15 vteřin zahrát Martin Hála, vhazování a Radim Kučera se symbolicky jako poslední dotkl míče. Bylo dobojováno a my všichni mohli začít slavit.

„Hoši, děkujeme,“ skandujeme směrem k nim, oni nám jdou poděkovat za podporu. Následuje vítězný vláček a pak jeden po druhém přebírají medaile pro vítěze poháru. A Radim Kučera s Petrem Uličným jako poslední. Když se Kuča vracel do Olomouce, sliboval fanouškům, že se Sigmou vyhraje nějakou trofej, a tak to dokázal! Ještě pár desítek minut oslavujeme na tribunách, kluci nám jdou zblízka ukázat pohár. A pak už se musíme chtě nechtě pomalu přesouvat zpátky na vlak, který nás po trase Praha – Pardubice – Zábřeh zaveze až do Olomouce. K našemu nemilému překvapení z vlaku zmizelo občerstvení, které jsme tam zanechali, takže se vracíme na Hanou se značnou žízní.

Paradoxní bylo, že Sigma získala pohár, ale stále ještě neměla definitivní jistotu záchrany. Tento úkol John se svým výběrem splnil o dva ligové zápasy později. Proti Dukle Praha pak vedl Sigmu do posledního utkání. Poslední zápas to byl i pro Radima Kučeru. Po utkání následovaly oslavy zisku poháru před Androvým stadionem, kde jako jeden ze zlatých hřebů John předzpívává „Na té naší Hané, pečó buchty slané“.

A tak se ze sezóny, která zaváněla ještě před startem jara velkým průšvihem, stalo něco, na co budou fanoušci navždy vzpomínat. Rok 2012 se do historie Sigmy Olomouc zapsal zlatým písmem.

Fanoušek TL