I přes deštivé a chmurné počasí byla na Andrově stadionu dobrá nálada. Aby ne. Do Sigmy se vrací velezkušený obránce Roman Hubník, který na Hané podepsal dvouletou smlouvu. Za vydatného deště proběhlo na hrací ploše i focení. Roman zapózoval s novým dresem a zároveň prohlásil: „Doufám, že prší štěstí.“ My doufáme také, protože trošku sportovního štěstí je vždycky potřeba.

Romane, vítej zpět na Hané. Co tě vedlo k návratu do Sigmy? 

Rozhodování to bylo delší, protože v Plzni jsem končil už tři roky a vždycky jsem smlouvu prodlužoval o rok. Teď v zimě jsem se ale rozhodl, že štaci v Plzni ukončím. Rozhodl jsem se tak z toho důvodu, že rodina je na Moravě a chtěl jsem se vrátit domů. Roky taky běží a pár zápasů jsem tady chtěl ještě odehrát. Jsem rád, že to vyšlo a že od příští sezóny budu hráčem Sigmy Olomouc. 

Co od nového, nebo spíše staronového působiště očekáváš? S jakými ambicemi přicházíš?

V první řadě člověk musí být zdravý. Tým se musí stabilizovat a nachystat se na novou sezónu, i když příprava bude krátká. Sigma ale vždy byla rodištěm velkých talentů a věřím, že i já třeba pomůžu někomu „vyrůst“. A věřím také, že budeme bojovat o klidný střed tabulky, ne-li o poháry.

V Sigmě budeš patřit k nejzkušenějším hráčům. Jsi připraven na tuto roli, na roli mentora?

Spousta kluků, bývalých i současných hráčů, asi ve mně vidí vzor, i když já osobně se na to necítím. Myslím si, že je to přirozené. Těžko říct, jestli si kluci ode mě něco vezmou, nebo nevezmou. Já se budu snažit na hřišti, ale nejen na něm, dělat maximum pro to, abych týmu pomohl. A jestli pomůžu někomu z mladých hráčů, aby se dostali třeba do zahraničí, tak budu jenom rád.

V Sigmě jsi začínal jako mladý hráč, prošel jsi všemi mládežnickými kategoriemi. Zkus zavzpomínat na toto období.

To už je řadu let (směje se). Na tuhle štaci také rád vzpomínám, když jsem v patnácti letech přišel na gymnázium do Olomouce. Prošel jsem všemi týmy, od šestnáctky až po béčko. Potom jsem skočil do prvního zápasu za A-tým, bylo to se Spartou, takže to pro mě bylo velice těžké, ale zvládl jsem to. Tyhle první zápasy si budu pamatovat do konce života.

Ve své době jsi bydlel na Andrově stadionu, kde jsi měl pokoj. Jaké to je procházet se teď po chodbách stadionu?

Pokoj jsem měl u kanceláře pana Gajdy, kde byly dva pokoje. Tam jsem trávil veškerý čas. Za tu dobu se tu událo spoustu věcí. Postavila se nová tribuna, zrekonstruovalo se hřiště, udělala se dvojka (hřiště číslo dvě v areálu Androva stadionu, pozn.). Ještě si pamatuju na ovál vedle stadionu. Za těch dvacet let se tady událo hodně změn, ale samozřejmě k lepšímu.

Klan Hubníků v Sigmě Olomouc se rozšířil nejen tvým příchodem. Za tým do 9 let hraje i tvůj syn.

Malej hraje za U9, myslím si, že je do toho velice zapálený. Jsem rád, že dělá, co ho baví, což je teď fotbal. Uvidí se, jestli ho to bude bavit dál a jestli bude tak dobrý… já věřím, že bude ještě lepší než já a že to také někam dotáhne. Ale v první řadě mu říkám, že fotbal je zrádný, že kdykoliv může přijít zranění. A že důležité je mít vzdělání, aby případně mohl dělat něco jiného.

Jak se momentálně cítíš po zdravotní stránce? Těšíš se na přípravu s novým týmem?

Nechci to zakřiknout, ale cítím se velice dobře. Po fyzické i psychické stránce jsem na tom, myslím, dobře. Na přípravu se hrozně těším, protože to bude změna. Nechci tady jen něco dohrávat, ale chci týmu pomoci. Chci trénovat stoprocentně, bez nějakých úlev. Věřím, že jsem na to nachystaný, že to půjde a že sezónu nastartujeme dobře.

Jak se těšíš na hanácké publikum?

Těším se. Doufám, že v nové sezóně bude na stadionu čím dál víc fanoušků. Věřím v to, že fotbal se dělá pro fanoušky, a když teď tribuny byly uzavřeny, nebo byl omezený počet fanoušků, tak ani my jsme z toho neměli radost. Při každém gólu a každém vítězství ty emoce sdílíme s fanoušky a já budu doufat, že jich přijde co nejvíce. A když třeba bude vyprodáno, tak budu velice rád. A nejen já (směje se).