Hned, jak se Sigma dozvěděla jméno svého soupeře pro druhé kolo Intertoto cupu, začalo vedení kromě získávání informací o Pogońu Štětín plánovat cestu na odvetné utkání do Polska. Způsobů přepravy bylo několik – od extrémních, které byly navrhovány i na fóru (cesta lodí nebo na vorech :))) přes jízdu autobusem nebo vlakem až po let letadlem. Nakonec se funkcionáři rozhodli pro nejméně únavnou a náročnou variantu – cestu leteckým speciálem na trase Ostrava – Štětín. Asi šedesát lidí (tým, funkcionáři, zástupci sponzorů a novináři) bylo v pátek večer přepraveno dvěma autobusy od Androva stadionu na letiště Ostrava-Mošnov. Tam jsme čekali asi hodinku na odbavení. Hráči si krátili čas smskami, voláním, ba našli se i tací, kteří proti počítači rozehráli mistrovskou partii šachu. Nejvíc zamyšleně a soustředěně vypadala nová hvězda Sigmy, brankář Lovásik. Ostatní členové výpravy mezitím stačili probrat situaci na všech úrovních fotbalu v Olomouckém kraji. Konečně jsme mohli nastoupit do letadla, jehož dvě vrtule po cestě svou hlučností redukovaly konverzaci na minimum. Po zhruba hodině letu jsme přistáli na letišti velikostí srovnatelnému s ostravským, které bylo vzdálené asi 40 km od centra Štětína. Zbytek celé cesty až do hotelu jsme urazili opět autobusy. Po ubytování se většina lidí uchýlila ke spánku, protože na pokoje jsme se dostali kolem druhé hodiny ráno. Zástupci Sigmy rezervovali opravdu pěkný hotel, ovšem během našeho pobytu došlo k jedné zajímavé situaci. V sobotu dopoledne funkcionáři zjistili, že stejný hotel jako Sigma si vyhlédli i rozhodčí pro sobotní utkání, což odporuje pravidlům UEFA. Chyba ovšem nebyla na straně našeho klubu, který měl místa zamluvena už dávno dopředu, takže olomoucký tým byl v tomto případě z obliga. V sobotu dopoledne byla klubem pro sponzory naplánovaná prohlídka městem. První zastávkou byl samozřejmě, jak se na hanzovní město sluší, přístav (port – odtud pojmenování „Portowcy“). Dál jsme autobusem pokračovali okružní jízdou kolem krásného, historického centra města, které bylo podle výkladu naší průvodkyně postaveno po vzoru Paříže. Specifikem Štětína je to, že se může ve srovnání s ostatními většími městy v Polsku chlubit největším množstvím různých parků, alejí, prostě zelení všeho druhu. S touto skutečností ovšem ostře kontrastují okrajové části města, značně industriální, a také moderní pasáže a bulváry v některých čtvrtích. Na okraj jedna zvláštnost: není nám známo, jestli zástupci automobilky Fiat nemají družbu s provozovateli autoškol, nicméně sto procent všech automobilů označených „L“, které jsme viděli, tvořila vozidla Fiat Panda. Jak jsme si stačili všimnout, v kurzu jsou naše škodovky, od korodujících Favoritů po nablýskané Superby. Po zevrubné prohlídce města zpoza oken autobusu jsme se vydali na další obhlídku pěšky. U jedné trafiky, kde jsme kupovali pohledy, nás zastavil fanda Pogońu a začal se nás vyptávat na incident v Olomouci a na to, jak to vidíme s odvetou. Poté jsme si prohlédli a koupili několik místních plátků, abychom se na zadních stranách dozvěděli, že polští novináři si vůbec nedělali hlavu s poskládáním našeho týmu. Nasadit do základní sestavy zraněné Romana Hubníka s Kučerou a Melinha, umístit Rojku do zálohy a Špiláčka na její pravý okraj, hm, tak tomu se říká novinářská ignorace… Když jsme se blížili zpátky k hotelu, strhla se taková průtrž mračen, že někteří z nás (konkrétně Regin a Nontr@x :-) ) promokli až na kost. Na rozdíl od ostatních jsme takticky nepočkali, až se bouřka přežene a hnali se v tom slejváku do hotelu. Proto jsme se pak na hodinku stali velkými kamarády jednoho nejmenovaného vysoušeče vlasů v koupelně hotelového pokoje. Obecně panovala obava z toho, zda bude vůbec možné po takové průtrži na nasáklém a podmáčeném terénu odehrát zápas, ale po zhlédnutí stadionu a hrací plochy nás tyhle myšlenky opustily. Na stadion nás přivezl autobus s policejním doprovodem asi hodinu a půl před začátkem utkání. To už se tam trousily první skupinky fanoušků. Po akreditaci jsme si šli sednout na svá místa v sektoru (ven nás pořadatelé z bezpečnostních důvodů nechtěli pustit). Zaplňovat se začala hlavně ta část tribuny, která byla zastřešená, protože zatažená obloha slibovala další příděl H2O. Nakonec to s počasím dopadlo relativně dobře (spadlo jen pár kapek), ale moje (Regin) boty při postávání za brankou nasákly tak, že jsem po návratu do hotelu opět navštívil starý dobrý vysoušeč. Po zdařilém utkání (o kterém se píše na jiných místech na webu) jsme navštívili tiskovou konferenci. Po stručném zhodnocení zápasu oběma trenéry a pěveckém výstupu kouče Uličného se řeč stočila na Borussii Dortmund a překvapivě dokonce na Karla Brücknera. Poté jsme spěchali do autobusu, který nás odvezl opět za doprovodu polské policie zpátky do hotelu na dobrovolnou večeři. Před budovou jsme potkali dva fanoušky Pogońu, kteří trpělivě čekali na chvíli, kdy ze dveří vyjde Bohumil Páník, bývalý trenér obou víkendových soupeřů. Bohužel jsme je zklamali konstatováním, že Páník už je dávno pryč a potom také tím, že žádnou šálu s nimi nevyměníme. Zklamaně odjeli, načež ze dveří hotelu vyšel dlouho očekávaný trenér Páník. No, chlapci, nechtěná sabotáž, ale to je holt život ;). Zpáteční cesta byla jednotvárná. U vjezdu na dálnici za Štětínem nás opustil věrný policejní doprovod a my se vydali směr štětínské letiště, pak Ostrava a nakonec busem zpátky do Olomouce. Protože většina lidí zpáteční cestu prospala, není moc o čem psát. Na Andrův stadion jsme se dostali v neděli kolem druhé hodiny ranní a spokojeně se rozešli a rozjeli domů.