Sigma počtvrté za sebou remizovala. Nad Českými Budějovicemi vedla díky proměněné penaltě Martina Nešpora. Té předcházel faul právě na olomouckého útočníka, po kterém Talovierov viděl červenou kartu. Celkem to už na něj byl třetí penaltový zákrok během podzimu. Ani vedení, ani více hráčů v poli nenasměřovalo Sigmu k potřebnému vítězství, což pochopitelně Martina Nešpora nenechalo chladným. „Přestaneme hrát, bojovat a díváme se na časomíru a čekáme, že ten čas uteče. Na to se nemůžeš spoléhat na hřišti ani v životě,“ řekl naštvaně po zápase.

Na podzim jsi vybojoval už tři penalty. Je to tím, že se nacházíš ve správných prostorech a soupeř tě zkrátka musí faulovat?

Z mého pohledu všechny tři penalty byly stoprocentní. Dnes mě obránce zatáhl oběma rukama. Ve správných prostorech jsem nejspíš byl, ale třeba při centru Šimona Falty z levé strany, který proletěl malým vápnem, jsem nebyl tam, kde jsem měl být. To byla moje velká chyba. Mohl jsem dát gól.

Co říkáš k výsledku? Stalo se tak už počtvrté a trenér byl pořádně naštvaný.

Vůbec se mu nedivím. Také jsem naštvaný. V době, kdy jsem vyrůstal v Bohemce, a něco takového by se stalo, nechci ani říkat, co by se dělo v šatně. Hráči, kteří mě tehdy víceméně vychovali pro fotbal, by si nikdy takhle tolik utkání nenechali utéct. Dnešní generace fotbalistů dává fotbalu málo a pak to takhle vypadá. Poslední výsledky jsou vizitkou našeho týmu. Vzpomínám si na Radka Sňozíka, Lukáše Hartiga nebo Jirku Rychlíka. Ti by na hřišti nechali duši. Je to o povaze a charakteru hráčů a tom, co tomu každý hráč dá. Stále jsme jeden tým, ale mě už to hodně štve.

Bude nutné si to vyříkat? Přitom na začátku sezóny jsme koncovky zápasů zvládali.

Nejhorší je hledat chybu u druhých. David Jarolím mi vždycky říkal: „Začni sám u sebe. Co tomu dáš, to se ti vrátí.“ Není to o vyříkávání. Ráno máš vstát, jít na trénink a dát tomu maximum, pak se ti to vrátí. Neberu to tak, že bychom si měli zase něco vyříkávat. Prostě musíme začít od tvrdé práce, jít do zápasu s tím, že prostě vyhrajeme a koncentrovat se na to. První poločas to jde a ve druhém ne? Tohle není fotbal, fotbal je o zaujetí a snaze. V prvním poločase hrajeme a v druhém Budějovice v deseti lidech hrozí víc než my… Zaslouženě pak vyrovnaly.

Mohlo hrát roli v posledních zápasech uspokojení s vysokým postavením v tabulce?

Na to by ti každý hráč z týmu asi odpověděl jinak. Do každého zápasu jdu vyhrát a žádné uspokojení nemám. Šel jsem do dnešního zápasu i s tím, že chci napravit ty předešlé. Je to spíš o koncentraci. Druhé poločasy hrajeme jak přes kopírák. Přestaneme hrát, bojovat a díváme se na časomíru a čekáme, že ten čas uteče. Na to se nemůžeš spoléhat na hřišti ani v životě. Jsem z toho zdeptaný. Sezónu jsme rozjeli výborně. Na druhou stranu není nic ztracené. V pátek máme další zápas, bylo by nesmyslné, aby nás psychika svazovala. V tom je fotbal krásný, budeme hrát další zápas a budeme mít šanci to napravit. To mě teď žene dopředu.