Po dvouletém hostování v Podbrezové se Juraj Chvátal vrátil do Sigmy Olomouc. Během letní přípravy si vybojoval místo v týmu trenéra Jílka a nejen to. Proti Pardubicím dokonce nastoupil v základní sestavě a byly z toho tři povedené asistence u našich branek. O jeho fotbalové kariéře, ale i o tom, co musel změnit, aby zůstal v Olomouci, se rozvyprávěl v rozhovoru před utkáním s Českými Budějovicemi.

Kde jsi udělal první fotbalové krůčky?

Pocházím z fotbalové rodiny. Na dědině, kde jsem žil, jsme neměli přípravky, takže jsem závodně začal hrát až v žákovských kategoriích. Do té doby jsem hrál fotbal jen s bratry nebo kamarády.

Kolik ti bylo, když jsi začal hrát soutěžní zápasy?

Musel jsem počkat do 10 let. Pak jsem začal hrát za žáky u nás v Závodě. Závod je malá vesnice 40 kilometrů od Bratislavy. Než jsem začal hrát v týmu, nikdo nás nekoučoval, ale pořád jsme byli na hřišti. Dnešní děti toho umí na svůj věk hodně, my jsme si to vynahradili určitou volností a hlavně radostí.

Za nějakých 6 let, co jsi začal hrát závodně, jsi byl ve slovenské mládežnické reprezentaci a pomalu ses tlačil do první ligy. To je ohromný posun.

Na první reprezentační sraz jsem jel před Eurem do 17 let, které se konalo právě na Slovensku. Do konečné nominace jsem se nakonec nedostal, protože dostali přednost vyzkoušení hráči. Po Euru jsem už byl na každém reprezentačním srazu až po jednadvacítku.

I na mistrovství světa do 17 let.

Ano. Začal jsem hrát ligu a pak jsem se dostal do nominace na mistrovství světa.

Ze Závodu jsi šel rovnou do Senice, nebo jsi udělal mezi krok v jiném klubu?

V Závodě jsme hráli 4. nebo 5. nejvyšší žákovskou ligu. Jako desetiletý kluk jsem hrál proti čtrnáctiletým. Tam si mě vyhlédl klub z vedlejší vesnice - Moravský Svatý Jan, kde se hrála 3. liga. Nejprve jsem hrál ve svém ročníku, později mě přesunuli ke starším. Už v tu dobu mě chtěli i do Senice, tam jsem se nakonec vydal až v dorostu.

V Senici ses prosadil do mužské kopané. V kolika letech jsi poprvé nastoupil v lize?

První ligový start jsem si připsal v 17 letech.

Údajně jsi absolvoval stáž v holandském Haagu. Jak to probíhalo?

Byl jsem tam společně s dalšími třemi kluky ze Senice. Popravdě to bylo takové zvláštní, moc se mi tam nedařilo, pak nám nedali ani vědět, jestli jsme se jim líbili nebo ne. Holandská liga je určitě úžasná, podívali jsme se na jejich stadion, viděli jsme zázemí mládeže. Překvapilo mě, že nebylo o moc lepší než v Senici. Kdyby mi tehdy řekli, že mě chtějí, nevím, jestli bych byl z toho nadšený. Dnes bych to samozřejmě vnímal jinak.

Jakmile jsi začal nastupovat v první lize, vyhlédla si tě pražská Sparta. Co jsi na to tehdy říkal?

Když mi to manažer oznámil, nevěřil jsem mu. Byl to šok, protože jsem odehrál v lize jen půl sezóny, která sice z mé strany nebyla špatná, ale takovou nabídku od velkoklubu, jako je Sparta, jsem rozhodně nečekal. Navíc jsem měl zrovna po operaci ramena. Přestupoval jsem tedy do Sparty a pomalu jsem ani nezvedl ruku, jak bych měl. (směje se) Byl to velký skok a zároveň škola. Ukázali mi, jak se pracuje ve velkém fotbale. Odešel jsem hned na hostování do Slovácka a v 18 letech jsem hrával českou ligu. Možná, že to načasování přestupu do Sparty nebylo šťastné, neměl jsem ještě kvality na to, abych se do ní prosadil.

Ve Spartě se také protočilo hodně trenérů.

Do Sparty jsem přišel společně s Ivanem Schranzem za trenéra Lavičky, jemuž dělal asistenta trenér Jílek. Trenér byl super, komunikoval s námi, věděl, že potřebujeme čas, abychom se zapracovali. Po půl roce skončil a přišel trenér Ščasný. Poté se tam vystřídala spousta trenérů. Každý trenér vyznává něco jiné. Pořád to byla fotbalová škola, někdy horší, někdy lepší. (usmívá se)

Během své kariéry jsi působil také v Žilině. Jak ses cítil v předním slovenském klubu?

Po hostování ve Slovácku jsem byl opět na přípravě ve Spartě, po přípravě mi oznámili, že můžu odejít. Ve hře byly české kluby a potom se ozvala Žilina. Nejprve se mi do Žiliny moc nechtělo, ale naštěstí to angažmá vyšlo. Nakonec jsem tam odehrál nejlepší sezónu v životě. Měli jsme mladé mužstvo, trenér Guľa byl skvělý, takže to bylo úžasné období. Cítil jsem se výborně, hráli jsme pohledný fotbal, který byl založený na propracovaném systému. Tím, že se nám dařilo, dostávalo hodně kluků pozvánky do reprezentace. Někdy nás jelo na sraz 6 nebo 7. Angažmá v Žilině hodnotím velmi dobře, akorát jsem si myslel, že ze sezóny vytěžíme trošku víc.

Pojďme nyní k tvému působení v Sigmě. Po utkání s Pardubicemi, které se ti náramně povedlo, jsi předstoupil před novináře a při otázce na tvé první působení v Sigmě jsi odpovídal s dostatečnou dávkou sebereflexe. Není právě sebereflexe něco, co ti pomohlo k lepšímu vnitřnímu nastavení?

Určitě ano. Při prvním působení v Sigmě jsem nebyl nastavený tak, jak bych měl být. Teď cítím, že mám čistou hlavu a že vím, co chci. Neřeším věci, které nemůžu ovlivnit. To jsem předtím stále řešil, proto moje koncentrace a práce nebyla dobrá. Tohle vše se potom odráží na hřišti. Momentálně se cítím skvěle na hřišti i v kabině.

Těší tě, že trenér ti dal důvěru do mistrovského zápasu, přestože jsi v přípravě měl výpadek kvůli lehkému zranění kotníku?

Od začátku přípravy jsem se cítil dobře. Protože jsem trénoval individuálně už před přípravou, přišel jsem nachystaný. Řekl bych, že přípravné zápasy jsem neodehrál zle. O to víc mě mrzelo, že taková blbost mě vyřadila na týden před začátkem ligy. Doktoři tvrdili, že můžu chybět dva až tři týdny. Naštěstí jsem se dal dohromady už po 5 dnech, kdy jsem už začal běhat. Přál jsem si hrát už na Letné, protože jsem byl hráčem Sparty 4 roky, ale na Letné jsem si ještě nikdy nezahrál. (směje se) Na první zápas jsem ještě nebyl v nominaci. Přišel za mnou trenér Jílek, řekl mi, jak se situace má a že je potřeba rvát se dál o místo. A tak jsem si to vzal k srdci. Od pondělí jsem naskočil do tréninku a měl jsem jediný cíl – hrát. Trenérovi jsem potom chtěl oplatit důvěru kvalitním výkonem. Že bych přihrál na 3 góly, jsem vážně nečekal. (směje se)

Utkání třetího kola se Slavií bylo odloženo. Jak tým strávil víkend?

Kluci měli v pátek náročný trénink a na víkend dostali volno. Já jsem celý víkend proležel, měl jsem horečku. Volno jsem si tedy moc neužil.

Jak nahlížíš na sobotní zápas s Českými Budějovicemi?

Českou ligu jsem sledoval i ze Slovenska. České Budějovice jsou kvalitní tým. Sledoval jsem je i kvůli některým bývalým hráčům Žiliny. V domácím prostředí chceme porážet kohokoliv, ať už je v tabulce nad námi nebo za námi. A zároveň podat výkon, jenž se bude líbit divákům.