Natěšená Haná se ve středu večer dočkala dalšího fotbalového bonbónku. Do Olomouce totiž po slavné Borussii Dortmund dorazil další špičkový bundesligový tým – Hamburger SV. Fotbalová horečka na Hané tedy mohla zdárně pokračovat. Podruhé během pouhých pěti dnů se podařilo téměř vyprodat Andrův stadion, věc v našich končinách málo vídaná. Natěšení příznivci se hrnuli na olomoucký stánek dlouho před úvodním hvizdem, postupně se zaplnili všechny čtyři tribuny a krátce po osmé hodině večerní, ve strhující, ba přímo elektrizující atmosféře, mohlo velké fotbalové divadlo vypuknout.
Opatrný úvod zápasu naznačoval, že nás budou čekat spíše opatrné fotbalové šachy než-li útočné orgie. Hodně vysunutá obrana Sigmy nutila soupeře zkoušet kolmice na nabíhajícího Emila Mpenzu, ale dobře se pohybující krajní obránci zpravidla stačili rychlonohého sprintera včas zavřít a v bezpečné vzdálenosti od Blahy zpacifikovat. Nestalo se tak v sedmé minutě, kdy se belgický reprezentační útočník utrhl obráncům, ale jeho hlavička cíl nenašla. O poznání nebezpečněji vyhlížela situace z minuty osmnácté. Dlouhý pas po pravém křídle stíhal mílovými kroky Mpenza s Pečnikem. V souboji jeden na jednoho však Mpenza našeho slovinského beka oblafl, poslal jel doprava, zatímco sám se rychlým pohybem doleva dostal do vápna a tvrdou ranou prověřil debutanta v olomoucké brance Blahu, ten však spolehlivým zákrokem míč lapil. O minutu později to zkoušel na druhé straně Brazilec Melinho, jeho střela zpoza velkého čtverce však Wächtera vystrašit nemohla. Ve 21.minutě se kolem Klingbeila protáhl Babnič, rána mu však nesedla. O minutu později se hra opět přenesla před jižní tribunu, tedy k bráně olomouckého Blahy. Na hranici ofsajdového provinění rozvinuli hráči HSV nebezpečnou útočnou akci, která skončila jejich prvním rohem v utkání. Po něm se hosté ještě dostali k hlavičce, ale slabý pokus k tyčce gólman Blaha bezpečně zlikvidoval ve svém náručí. Po necelé půlhodince se domácí ochozy bouřily po několika nevybíravých skluzech na olomouckého tvůrce hry Melinha, při kterých sudí neuděloval karty žádné barvy, byť se párkrát jistě mělo žlutit. Pár chvil na to se domácí fotbalisté vyhecovali k největšímu útočnému ataku prvního poločasu. Nejprve Pečnik vyzval milimetrovým pasem k zakončení Rojku, ale jeho hlavička přesná nebyla, následně Peter Babnič zkoušel naslepo najít své spoluhráče před brankou, ale na šikovný pas mezi obránce si nikdo z pole nenaběhnul… Publikum se však i přesto náramně bavilo. Každý náznak útočné příležitosti, každý dobrý obranný zákrok v poli byl častován bouřlivým potleskem. Skandovaný pokřik „SIGMA“ musel být slyšet po celém městě. Mexické vlny se valily i přes hlavní tribunu a rovněž nevěřícně zírající hostující kotel brzy pochopil „o co jde“. Skvělé fotbalové divadlo! A mohl to být klidně jen průměrný zápas, přesto díky famózní kulise se z tohoto klání stal pro mnohé z nás výjimečným fotbalovým zážitkem. Utkání se chýlilo k poločasové přestávce. Ve 36.minutě italský arbitr znovu trochu úzkostlivě odpískal Sigmě nedovolený zákrok. Beinlich nakopl míč z velké vzdálenosti, od pravé postranní čáry. Balón šikovně zakroutil směrem do brány, hlouček hlavičkářů pod vysokým míčem jen naprázdno proskákal, no naštěstí hned za ním vypluly rukavice brankáře Blahy a míč směřující do branky byl zavčasu chycen. Ve 39.minutě došlo k nečekanému stažení opory pravé defenzivy Romana Hubníka, jehož zablokovaná záda mu nedovolila v utkání dále pokračovat. Nepříjemná trhlina v pracovní skupině pana Uličného a další marod do početné sbírky zdravotně indisponovaných hráčů rozesmutnila ne jednoho fanouška.
Druhá půle začala značným tlakem hostujících hráčů. Nejprve se marně pokoušel probít do šestnáctky Hanáků Mpenza, ale ve 49.minutě se již hosté dočkali. Jarolím u pravé postranní čáry přistrčil do středu nabíhajícímu Van der Vaartovi, holandský reprezentant si míč připravil na svou silnější levou nohu a geniální ranou do vzdálenější šibenice posadil hosty na koně – 0:1. Vedení soupeře mohlo mít jepičího trvání. Hned po rozehrávce totiž Sigma kopala Onofrejem zajímavou standardku. Laco míč z poměrně velké vzdálenosti parádně zakroutil, Wächter jej nečekaně podběhl a balón směřující do opuštěné klece nešťastně trefil atakujícího Babniče. Opravdu velká smůla. Utkání mělo po obrátce strhující tempo. V 54.minutě vyslal Barbarez na zteč agilního Mpenzu a ten tváří v tvář Blahovi nechal vyniknout domácího mladíka. Martin konečky prstů vytěsnil Mpenzovu pumelici na tyč! O minutu později zase měli pořádné štěstí hráči HSV. Odražený, skákající míč napálil bez přípravy Melinho a Wächter tygřím skokem pod břevno míč vytáhl na roh. Jít Melinhovo dělo kousek od středu brány, byl by to famózní gól… Sigma se dál nevzdávala a sympaticky tlačila slavného soupeře, který po vedoucím gólu značně polevil, k jeho bráně. V 64.minutě se nebojácný Vacek prokličkoval ke střele a vybojoval další roh. V 67.minutě se opět na hraně ofsajdu pohyboval Mpenza, Jarolím jej krásně uvolnil, ale Emil mířil znovu nepřesně. V 70.minutě promarnila Sigma předposlední velkou šanci na vyrovnání. Onofrejovu standardku hlavou lehce lízl Kopecký, ale míč jen prosvištěl kolem Wächterovy svatyně. Sigma hnána mohutnou podporou z tribun dřela na krev, ale Hamburg v závěrečných minutách zkušeně hlídal cenné vedení. Dvě minuty před koncem ještě kvalitně odcentroval Vacek, Bednář se do nadýchaného obloučku krásně položil, ale balón z jeho hlavy byl moc vysoký a horní růžek brány hostů minul.
Sigma podlehla Hamburgu na domácím hřišti 0:1 a pohárová matematika je neúprosná. Abychom mohli pomýšlet na finále letního Interpoháru, museli bychom v odvetě propasírovat míč do hamburské brány hned dvakrát, což bude hodně tvrdý oříšek. Sigma si však v očích fotbalové veřejnosti nejen v naší zemi vypracovala během posledních týdnů velmi slušný respekt. Vždyť hrát vyrovnaná pohárová utkání s takovými esy jakou jsou Dortmund nebo Hamburg je něco, co se pravděpodobně ocení až zpětně, za několik měsíců. Bez pěti základních kamenů Uličného družiny, se třemi mladíky, kteří v lize neodkopali jedinou minutu. Pánové, klobouk dolů!
