Neuvěřitelný zápas, který zvedal ze sedadel i ty největší kliďase a flegmatiky, odehrála Sigma se Zlínem před reprezentační přestávkou. Zlín totální defenzívou rozvrátil veškeré útočné manévry domácích a znechutil nedělní odpoledne téměř čtyřem a půl tisícům fanoušků. Jestliže tento zdržovací antifotbal, podpořený místy brutálními fauly některých zlínských „fotbalistů“, bude podporovat i hlavní rozhodčí, fotbaloví příznivci se z tribun velmi rychle rozutečou. Sigma nastoupila do utkání v nezáviděníhodné situaci. Když ke všem zdravotně indisponovaným připočteme absenci režiséra Melinha, nebylo Johnovi co závidět. A to i když se našemu klubu postavil do cesty jeden z nejslabších týmů na hřištích soupeřů v tomto ligovém ročníku. Zlín prohrál v Ostravě, v Teplicích i na půdě matné Slávie. V Olomouci dokonce nikdy v historii nebodoval, šest zápasů na Andrově stadionu prohrál s celkovým skóre 1:12. Hrůzné historické skóre nevylepšil, bohužel ani nepohoršil, gól sice nedal, ale žádný regulérní ani nedostal. Sečteno, podtrženo, po remíze 0:0 získal v Olomouci historický bod. První dějství Hanáci doslova proklimbali. Hra na jednoho útočníka se v domácím prostředí prostě nenosí. Zlínská defenziva odříznutého Michala Hubníka stačila téměř vždy zpacifikovat, a tak největší nebezpečí pro ni plynulo z pětičlenné zálohy, která ovšem v neděli moc ofenzivní kreativity nepobrala. Světlou, zářnou hvězdou byl pouze Laco Onofrej. Díky absenci středových hráčů se posunul na místo ofenzivního záložníka a šlo mu to opravdu hodně dobře. Jednou byl vpravo, podruhé vlevo, balóny vyvážel, zkušeně rozdával. Věčná škoda, že k sobě neměl žádného vytříbeného technika na spolupráci, pouze samé bojovníky, bijce a jezdiče. Andrej Pečnik začal hodně ofenzivně, dalo by se říct, že ovládl celou levou stranu olomoucké hry. Místo v záloze mu sedělo o poznání lépe než pozice levého obránce. Jezdil nahoru, dolů, škoda jen, že centry nebyly o něco přesnější. Ono ale trefovat jediného útočníka ve vápně je tak trochu na štíra. Pečnik se také často tlačil do zakončení, za což zaslouží pochvalu. Už méně chvály mu ovšem můžeme dát za vyřešení dvou velešancí, které v utkání měl. Nejprve v 19.minutě netrefil svou horší pravou nohou míč z oblasti pokutové tečky, v 66.minutě se po ideálním přiťuknutí Laca Onofreje zase opřel do míče příliš a přestřelil. Možná ho tyto dvě spálené tutovky trochu nahlodaly a v závěru zápasu se v podstatě vytratil. Martin Vyskočil opanoval druhý kraj zálohy. Velice dobře se mu dařilo v situacích jeden na jednoho, následné centry však většinou přesné nebyly. Po nepříjemném zranění odehrál téměř celý zápas a kdyby v 75.minutě prošel do sítě jeho technický volej, mohl se stát oslavovanou hvězdou. Laco Onofrej měl kolem sebe dva mladíky. Filip Rýdel předvedl po utkání v Mostě, kde uhlídal domácího špílmachra Pilaře, další poctivý defenzivní výkon, bohužel jen do 26.minuty. Ne že by byl hlavní kouč s jeho výkonem nespokojený, ale po jednom z mnoha hrubých zákroků musel být střídán kvůli zranění. Druhým do party byl Kamil Vacek. Směrem dozadu si odvedl své, směrem dopředu předvedl hodně málo. Je to škoda, Kamil má určitě na kvalitnější hru. Zejména v letním Interpoháru a na začátku ligové sezóny předváděl výborné výkony, doufejme, že na ně opět velmi brzo naváže. Dobrá spolupráce s Onofrejem však dává naději na lepší zítřky. Proti Zlínu vydržel pouze do 55.minuty, kdy jej ve snaze o posílení útoku vystřídal David Rojka. A to se opravdu povedlo. Rojka vyhrával většinu hlavičkových soubojů, zkušeně posílal balón svým spoluhráčům, ale ke kýžené brance to nevedlo. Na závěrečných osm minut naskočil i Honza Schulmeister, který se uvedl pěknou tvrdou ranou. Gólman Baránek však jeho pokus zneškodnil. Obrana zahrála spolehlivě, až na výjimky, pochopitelně. V první půlce zlobil především Lukaštík, nebezpečná byla Piklova rána v samém závěru. Ve druhém dějství přišla kritická chvíle v 63.minutě, kdy se po rohovém kopu dostal k zakončení Janíček, famózní Lovásik však skvělým máchnutím ruky jistému gólu zabránil. Sigma se v případě vítězství mohla posunout na bronzovou pozici, bohužel se tomu tak nestalo a tak je se třinácti body pátá. Můžeme jen spekulovat, proč utkání neskončilo očekávaným tříbodovým ziskem. Největším kamenem úrazu se stala příliš mladá sestava, lépe řečeno záloha a útok. Chyběla zkušenost a herní vyzrálost. Asi by bylo příliš pošetilé očekávat od Vacka, Rýdela, Vyskočila, Michala Hubníka, Rojky či Schulmeistera, aby pravidelně rozhodovali zápasy. Jednou se to podaří, podruhé již nikoliv. I když jsou to velké naděje olomoucké kopané, za pár měsíců, maximálně za pár let se stanou oporami naší sestavy, tentokrát bylo mladých hráčů v sestavě až přespříliš. Ani hra na dva útočníky by patrně nebyla na škodu. Pětapadesát minut se Michal Hubník pokoušel o nerovný boj se zlínskou přesilou, po příchodu Rojky se zlínským bekům dýchalo podstatně hůře. Možná mohl jeden z dvojice Rojka – Schulmeister naskočit od začátku. To jsou jen dohady. Kouč Uličný vybral sestavu, která podruhé za sebou udržela čisté konto, což je po tříbrankových přídělech jistě pozitivní zjištění. Od utkání se Zlínem se ovšem čekalo přece jen něco víc, snad to přijde příště.