Jen dva zápasy si v právě probíhajícím ligovém ročníku Gambrinus ligy zahrál Radim Kučera, dlouholetá opora zadních řad SK Sigma Olomouc. Dostal totiž nabídku na přestup do německého bundesligového klubu Arminia Bielefeld. Splnil se tak jeden z Kučerových snů zkusit si nějakou prestižní zahraniční fotbalovou soutěž. O tom, co tomu předcházelo, ale i o tom, jak se mu dnes v novém působišti daří, jsme si nedávno povídali. VOLÁNÍ DÁLEK „Můj přestup se táhl a rodil velice těžce a už jsem ani nedoufal, že se podaří,“ začíná náš rozhovor Radim. „Po nabídkách z Austrie Vídeň, Paschingu a Sparty, které mi nevyšly, jsem prodloužil smlouvu v Olomouci a všechno nasvědčovalo tomu, že v Sigmě zůstanu i v této sezoně. Nakonec se objevila nabídka z Bielefeldu a já jen napjatě čekal na rozhodnutí vedení klubu. Po sedmi letech jsem nechtěl nikam utíkat, ale takové nabídky jako z Rakouska, Německa i koneckonců ze Sparty nemusí přijít každý den a těžko se odmítají. Navíc jsou atraktivní po fotbalové i finanční stránce,“ vysvětluje bývalý kapitán Sigmy, proč se nakonec rozhodl pro změnu působiště. K tomu přidává ještě menší srovnání: „Česká liga má sice svou úroveň a kvalitu, ale diváci, televize a noviny v Německu pro fotbal vytváří úžasnou kulisu. Jsou tady navíc špičkoví hráči, kteří v české lize chybí. Samozřejmě je to i o financích. Doufám, že jednou bude úroveň obou soutěží srovnatelná.“ OPĚT V MODROBÍLÉM DRESU A kam že to Radim vlastně přestoupil? DSC Arminia Bielefeld nepatří mezi věhlasné kluby bundesligy. Všechno se tu však podle jedenatřicetiletého univerzála dělá na vysoké profesionální úrovni. Vedení se snaží hráčům vytvořit ty nejlepší podmínky, aby se mohli soustředit jen a jen na fotbal. Klub letos slaví stoleté výročí založení. I to určitě motivuje nejen hráče, ale i celý realizační tým k tomu, aby se Arminia umístila v tabulce po skončení tohoto ročníku co nejvýš. Tým byl proto před začátkem sezóny doplněn mnoha hráči. Navíc byl v červenci angažován nový trenér Thomas von Heesen, od něhož si vedení slibuje zlepšení herního projevu mužstva. A jak vůbec Radim hodnotí své nové spoluhráče? „V týmu je spousta hráčů různých národností,“ osvětluje vigantický rodák složení mužstva. „Jsou tu kluci z Jugoslávie, Albánie, Španělska, Švýcarska, ale i z exotičtějších zemí, například Brazílie, Ghany nebo Jihoafrické republiky. Navzdory různým mentalitám se tu podle mě vytvořila dobrá parta. Tým drží při sobě a domlouvají se i nějaké společné akce. Pokud jde o sportovní hledisko, špatné je, že momentálně máme bohužel hodně zraněných. Největší problémy navíc máme v koncovce, střílíme málo gólů,“ vypočítává klady a zápory mužstva. OSOBNÍ STATISTIKA Radim Kučera nosí v Bielefeldu dres s číslem 31, což je vlastně přehozená třináctka, kterou oblékal v Sigmě. Ta je však v Arminii obsazena – nosí ji Michael Fink. Radim prozatím nastoupil ve čtyřech zápasech, většinou na postu středního záložníka s defenzivnějšími úkoly. Premiéru si odbyl v zápase se Stuttgartem (1:1), kdy nastoupil na posledních 10 minut. Následující dvě utkání proti Kaiserslauternu (0:0) a Borussii Dortmund (0:2) pouze proseděl na lavičce, ale už v tom dalším, kdy Arminia hrála s Mönchengladbachem, se Kučera dostal do základní sestavy. Byla to ovšem neveselá premiéra, tým prohrál 0:2. „Ten zápas se nám vůbec nepovedl, v šatně bylo hodně dusno,“ vrací se k utkání Kučera. Mimochodem, jeho výkon ocenil časopis Kicker průměrnou známkou 3. V dalším měření sil, tentokrát s Leverkusenem, už si z osobního hlediska vedl daleko líp. Arminia sice s mnohem slavnějším soupeřem remizovala, gól dostala 5 minut před koncem, ale Kučera byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Poslední souboj svedl tým s Herthou Berlín. Bielefeld zvítězil 3:0. U tohoto zápasu se Radim pozastavil: „Jsem rád, že se nám povedlo vyhrát. Před zápasem jsme dokonce jeli na společné třídenní soustředění kousek od Bielefeldu. Byli jsme na sestupových příčkách a tohle byl pro další vývoj v tabulce klíčový zápas. Hráli jsme v rozestavení 4 – 2 – 3 - 1. Trenér v šatně říkal, že máme hrát sebevědomě, s velkou agresivitou a hlavně vzadu na nulu. Já měl za úkol eliminovat ofenzivní záložníky Basturka a Marcelinha. Jsou to výborní individualisté, moc nebrání, spíš se hrnou do útoku. Do přestávky jsme dali dva góly, ke kterým přispěl David Kobylík přesnými rozehrávkami standardek. Po poločase jsme přidali třetí gól a bylo rozhodnuto. Atmosféra na stadionu byla fantastická a diváci nás vytleskali, jako kdybychom zrovna vyhráli titul. Trenér i vedení byli nesmírně spokojeni a manažer klubu Saftig nás v úterý pozval na společnou večeři, což mluví za vše. Zatím hrajeme o záchranu, ale doufám, že se to brzy změní a my se v klidu zachráníme. Navíc mě těší, že začínám nastupovat v základní jedenáctce.“ Ke hře naší někdejší opory se v tisku vyjádřil i kapitán týmu Mathias Hain. „Je zvlášť klidný při práci s míčem a tento klid přenáší i na ostatní spoluhráče. I když zatím dobře nemluví německy, zejména pro naše mladé hráče je jeho přítomnost na hřišti důležitá,.“ řekl Hain. „Když Radim do zápasu nastoupí, jsme jistější,“ potvrzuje Hainova slova trenér von Heesen. ČESKÁ KOLONIE V BIELEFELDU Kromě Radima působí v týmu Arminie další exolomoucký fotbalista – již zmiňovaný David Kobylík. Ten se v Bielefeldu zabydlel už před začátkem sezony. Podle známkování Kickeru hraje horší fotbal než Kučera, nastupuje ovšem taktéž v základní sestavě. Posledním Čechem je Petr Gabriel. Ten měl v předchozích působištích (přišel v létě 2003 z Kaiserslauternu) spíš smůlu. V Arminii však našel potřebný klid a v minulém týdnu prodloužil s týmem smlouvu do června roku 2008. Exsparťan Gabriel je momentálně zraněný a zpět do zápasového rytmu by se měl vrátit na přelomu října a listopadu. „Moc mi oba při mém přestupu pomohli. Mohl jsem se na ně kdykoliv obrátit ohledně vyřizování bytu, školky, financí. Jsem jejich velkým dlužníkem,“ chválí přístup krajanů Radim. Kučerovi žijí na předměstí Bielefeldu v Quelle, v rodinném domku se zahradou. Kousek od nich bydlí David Kobylík s přítelkyní Janou a ani ke Gabrielům to prý není daleko. „Naše rodiny se navštěvují a navíc má Petr Gabriel dva syny, kteří jsou zhruba stejně staří jako moje děti – David, kterému je šest, a čtyřletá Adélka. Takže si vyhrají i děti mezi sebou.“ A jak je na tom Radim s němčinou? „No, to je můj největší problém. Něco už jsem pochytil a s hráči jako Krupniković, Dalović a Vata se domluvím slovansky. Jinak je to spíš o komunikaci rukama nohama.“ Na svou obhajobu ale dodává: „Kousek od Bielefeldu leží město Herforder. Bydlí tam moje učitelka němčiny, původem Češka, která ale už delší dobu žije v Německu. S manželkou Pavlou tam dojíždíme dvakráttřikrát týdně na výuku němčiny.“ NEVYMĚŇUJ STARÉ ZNÁMÉ ZA NOVÉ „Na kluky ze Sigmy jsem nezapomněl,“ odpovídá na náš dotaz, jestli pořád s někým z olomouckého klubu udržuje kontakty a jestli má přehled o dění uvnitř týmu. „Nejvíc si volám se Špildou a Kovim. Ale píšu si SMS zprávy s každým, kdo se mnou chce komunikovat a kdo si na mě vzpomene. Kromě toho pravidelně sleduji internetové stránky Sigmy, takže jsem neustále v obraze. A když je nějaký zápas v televizi, nenechám si ho ujít,“ říká. „Je opravdu škoda, že má Sigma tolik zraněných hráčů. Kenoš, Glosi, Bába nebo Gaúcho určitě týmu chybí. Věřím, že až se všichni uzdraví, tak bude hrát Sigma hodně vysoko. Snad skončí do třetího místa nebo aspoň vykopou nějaký pohár, parta je tam na to dobrá.“ Radim se vyjádřil i k dnešnímu zápasu: „Utkání s Brnem bude těžké. Navíc proti nám budou hrát Sigi (Patrik Siegl) a Čoro (Jaroslav Černý). Tihle dva bývalí hráči Sigmy určitě vypíšou nějaké prémie, ale bude jim to houby platné, protože prohrají 2:1! Jako vždy,“ vidí to optimisticky Kučera. „Jinak je pro mě velkým překvapením, že je Brno poslední. Určitě půjde brzy nahoru. Ale až po zápase v Olomouci,“ dodává s úsměvem. „Chtěl bych touhle cestou pozdravit všechny fandy a olomoucký kotel. Za těch sedm let, co jsem strávil v Olomouci, si na fanoušky nemůžu stěžovat. Určitě toho ve mně hodně zůstalo, na co budu rád vzpomínat. A doufám, že i přesto, že jsem přestoupil, na mě nezapomenou, tak jako nezapomenu já na ně. Věřím, že většina z nich mi přestup přála a já jim za to ze srdce děkuji.“ No, co říct na závěr? Díky, Radime, za všechno, co jsi pro náš klub udělal. Hodně štěstí sportovního i v osobním životě a pevné zdraví.