Po odchodu Martina Vaniaka zaujal místo v naší bráně Tomáš Lovásik. V letním Intertotu vychytal střelce polského Pogonu a německé Borussie Dortmund. Slušnou formu si udržel i v lize, a proto jsme se rozhodli Čarodějova nástupce vyzpovídat. Nejprve si projdeme tvá dosavadní angažmá. Působil jsi ve třech týmech na Slovensku a v třetiligovém německém Weismainu, kde byly finanční problémy. Odtud jsi odešel do Zlína a v roce 2000 zamířil do Jablonce. Týmů jsi tedy prošel hodně, jaké to kde bylo? „Začal jsem hrát v Trnavě, tam jsem byl jako mladý talent, ale nedostával jsem moc šancí. Tehdy Trnava hrála o titul, pořád nakupovala zkušené hráče a reprezentanty. Tak tam jsem moc nechytal a většinou jsem běhal po druhých ligách. Potom jsem odešel do Německa, kde jsem byl rok. Sice to byla jen třetí liga, ale byla to dobrá zkušenost. Jak fotbalová, tak i jazyková. Navíc jsem trošku poznal novou zemi. Tam to ale taky nebylo ideální a byl jsem rád, že jsem se dostal do Čech. Tu jsem chytal v tehdy ještě druholigovém Zlíně, odkud jsem se dostal do Jablonce, kde jsem začal chytat ligu. To byl můj sen a byl jsem moc spokojený. Dá se říct, že jsem tam prožil pěkných pět let. V Jablonci jsem zažil víc brankářů, byl jsem tam s Petrem Koubou, který byl český reprezentant. Myslel jsem, že si vůbec nezachytám, ale já jsem si zachytal. To bylo pro mě povzbuzení.“ Šanci ti začal dávat Jaroslav Hřebík. Jaký je to podle tebe trenér? „Nemůžu proti němu nic špatného říct, protože on mi dal šanci, díky němu jsem začal chytat ligu. Na Hřebíka vzpomínám jen v dobrém. Ale jsem rád, že si mě vytipovali do Olomouce. V koutku duše jsem doufal, že by bylo dobrý se do takové Olomouce dostat a ono to nakonec vyšlo.“ Do Sigmy tě doporučil Jiří Vít. Jak dlouho ses rozhodoval, jestli nabídku přijmeš? „Vůbec jsem se nerozhodoval. Já byl rozhodnutý hned, ale záviselo to hlavně na tom, jestli se dohodnou kluby, protože jsem byl pod smlouvou. Olomouc byla jasná volba.“ Jak těžké je postavit se do branky po oblíbeném Martinu Vaniakovi? „Po příchodu do Olomouce se mě na to ptal každý novinář. Později jsem si to začal i tak trochu uvědomovat. Ale všichni mě tu super přivítali. V kabině i fanoušci po těch třech zápasech Intertota. Jsem rád, že ten úvod v poháru nám vyšel. Přešli jsme přes Štětín, Dortmund, zahráli jsme si v Hamburku. To bylo super.“ Právě o jeden zápas s Hamburkem jsi kvůli žlutým kartám přišel, to asi mrzelo, že? „Určitě mrzelo. Vždycky jsem toužil po takových zápasech. Představoval jsem si, jak chytám před plnými tribunami, a když se to vyplnilo a já nemohl chytat, byl jsem trochu zklamaný.“ V Intertotu měla Sigma pevnou obranu. Teď už obrana tak neprostupná není. Čím si to vysvětluješ? „Nevím, asi je to v tom, že se postupně zranilo spousta hráčů. Trenér musel častokrát improvizovat, měnil posty a tím pádem není mužstvo tolik sehrané. Musíme to ale vzít i z druhé stránky. Držet fazónu takovou, jakou jsme měli v Intertotu nejde. To umí ty slavné týmy jako AC Milán a ti dokážou hrát celý rok na jedné vysoké úrovni.“ Jak se cítíš za tak nejistou obranou? V posledním zápase chyboval Horáček, Michal Kovář trefil břevno tvojí brány... „Každý udělá chybu, nikdo není neomylný, ani já ne. Sem tam taky udělám nějakou chybičku. Musíme bojovat, a když se udělá chyba, tak i bojovat za druhého, fotbal je kolektivní hra.“ Jak vycházíš s mladými brankáři, kteří ti kryjí záda? „Vycházím s nimi dobře. Jsou to dobří brankáři, a proto jsou asi i v Sigmě. Ale jejich chvíle snad nepřijde, protože já chci chytat.“ (úsměv) Každý se bojí o své místo, ale myslím si, že jsou to dobří brankáři.“ V sobotu jede Sigma na Spartu. S jakým cílem tam jedete? „Vyhrát by nebylo špatné. Musíme podat kvalitní výkon a bylo by super, kdybychom bodovali. Uvidíme, Sparta momentálně nemá ideální období, budeme bojovat.“ Kde bys chtěl vidět Sigmu po 16 kolech? „Chtěl bych, abychom se dostali do toho čtvrtého, pátého místa. Abychom zůstali při té špičce.“ A co reprezentace? Jedničku dělá Čontofalský … „Jako druhý brankář se tam dostal Čobej, ten teď čaruje. Už když jsem byl v Jablonci, měl jsem jednu dobu velkou fazónu, dařilo se mi, ale nedostal jsem se do reprezentace. Byl bych rád, ale já se soustředím na to, abych podával kvalitní výkony, a když to přijde, tak budu velmi rad. Jaké máš ještě cíle do budoucna? „Momentálně jsem tu, doteď jsem byl v Jablonci a tam jsme hráli vždycky o záchranu nebo střed tabulky. Teď se chci dostat co nejvýš v lize. Podle mě máme na přední příčky v tabulce.“ Vedeš si svoje osobní statistiky? „Vedu (úsměv), ale trochu jsem polevil, jak jsem poslední rok v Jablonci nechytal, jinak do té doby jsem si všechno evidoval, fotografie, články. Ale teď se do toho zase chystám. Nedávno se mi však stalo, že mi shořel počítač. Naštěstí jsem měl všechno zálohované na cédéčku, ale ještě jsem si do nového počítače všechno nepřetáhl. Někdy teď s tím začnu pomalu bojovat.“ (úsměv) Vnímáš při zápasech kotel? Když například začne vyvolávat tvoje jméno? „Vnímám, vnímám, je to super, když začnou vyvolávat moje jméno. Jsem rád, že mě takto přijali.“ Jak po zápase relaxuješ? „Po zápase z toho mám někdy i žaludeční problémy (úsměv), psychika po tom zápase přetrvává… jestli vyhrajeme nebo prohrajeme, mám ten zápas v hlavě. Ale nejlépe se samozřejmě relaxuje po těch vítězných zápasech.“ Chtěl bys něco vzkázat fanouškům? „Určitě. Aby nám fandili a aby jich co nejvíc chodilo na stadion. My se budeme snažit podávat co nejlepší výkony a já se budu snažit dostávat co nejmíň gólů. No a aby byli při tom, když budeme bojovat o přední místa v tabulce.“