Obránce SK Sigma Olomouc Roman Hubník (*1984) dal v utkání 12. kola Gambrinus ligy proti Blšanům rozhodující branku. Jeho gól hlavou do blšanské sítě byl vítězný, Sigma vyhrála tři dva. Hned následující den už se Roman hlásil na srazu reprezentační jedenadvacítky před baráží s Německem. Ze soupeře talentovaný zadák obavy nemá. "Že hrajeme právě s Německem? V baráži už si soupeře nevyberete. My se musíme dobře připravit a svůj úkol postoupit na EURO splnit," řekl Roman Hubník. V české nejvyšší soutěži dosud odehrál 71 utkání, ve kterých dal 3 branky. Vaše branka v utkání proti Blšanům znamenala vítězství. Měl jste z ní o to větší radost? Určitě. Byl to důležitý gól. Navíc to byla moje třetí branka v lize, ale první hlavou. Martin Vyskočil poslal z rohového kopu pěkný centr, byl jsem tam sám a mohl pohodlně zakončit. Po vaší trefě Sigma vedla už tři jedna, zdálo se, že pak už zápas v klidu dohrajete. Jenže nakonec to bylo jinak. Jak to? To jsme celí my. Bylo to snad jako už pokaždé tento podzim. Hráli jsme dobře, vedli dvakrát o dvě branky, ale pokaždé si nechali dát hloupý gól. V závěru jsme se pak zbytečně museli strachovat o výsledek. Škoda bylo především té první branky. My jsme Blšany v první půlce jasně přehrávali, soupeři jsme nic nedovolili, nedostal se do šance. Vlastní hloupostí jsme mu sami nabídli gól. No a vlastně to samé se stalo i ve druhém poločase. Dáme na tři jedna a místo toho, abychom jim přidali čtvrtý gól a v klidu dohrávali, tak si sami závěr zkomplikujeme. Ale jinak se asi zápas musel divákům líbit. Zvlášť v prvním poločase se vám a vašim spoluhráčům dařilo, měli jste dost šancí. To jo. Blšany totiž přijely hrát fotbal. Nechtěly jenom odkopávat, po naší rychlé brance ani nemohly. Takže nehrály ze zabezpečené obrany, což pro nás bylo dobré, protože právě s tím se většinou dost trápíme. Až vaše třetí branka v lize padla hlavou. Proč to tak dlouho trvalo? Při vaší výšce a faktu, že chodíte na útočné standardky. No, na útočné standardky chodím, ale hlavou to vyšlo až nyní. Doufám, že jsem to teď konečně protrhl a bude se mi je hlavou dařit zakončovat gólově mnohem častěji. Vy jste už poněkolikáté v první lize nastoupil na levém kraji obrany. Jak se vám tam líbí? Sice to mám trošku přes nohu jako pravák, ale je to v pohodě. Většinou mám stejně dost času dát si balon na pravou nohu, odehrávat ho levou jsem ani tentokrát zas tak často nemusel. Takže je to vlastně stejné jako kdekoliv jinde. Ale i když to mám přes nohu, tak se snažím rozehrávat a vyvážet balony. Laco Onofrej to přede mnou vždycky otevře a já můžu vyjet dopředu. Právě z toho pak vznikla akce, při které mohl skórovat váš brácha Michal. To spolu máte nacvičené? Nacvičené to nemáme. Laco Onofrej vyvezl balon, špičkou kopačky mi ho stačil prostrčit do prostoru. Dal jsem si balon na levou nohu a už se chystal vystřelit. Pak jsem si periferně všiml, že před branku na první tyčku nabíhá někdo ze spoluhráčů, že je to zrovna brácha, to jsem nevěděl. Ale že ta akce neskončila gólem, to byla škoda. Mně balon v rozhodující chvíli trošku skočil, takže jsem nedal přihrávku moc dobře, byla dost vysoká. Jinak to byl gól.