Obránce Paris St. Germain David Rozehnal (* 1980) bojuje se svým klubem o nejvyšší příčky ve francouzské nejvyšší fotbalové soutěži. Paříž, zmítanou nepokoji přistěhovalců, na pár dní opustil, protože bude s českým národním týmem bojovat v baráži proti Norsku o postup na světový šampionát v Německu. "Samozřejmě věřím, že si postupový sen splníme," řekl kožušanský rodák David Rozehnal. Vy jste na začátku reprezentačního srazu nemohl naplno trénovat, měl jste problémy s patou. Už je to v pořádku? Ano, už je to lepší. Ty problémy už mám zhruba dva týdny, stále mě to sice bolí, ale není to tak hrozné, nezhoršuje se to, začíná se to spíše lepšit. Takže můžu trénovat i hrát, i když s bolestí. Jak se vám to přihodilo? Těžko říct. Podobný problém jsem měl v létě i s druhou nohou. Není to přímo pata, je to na přechodu klenby chodidla k patě, tam mě zlobí šlacha. Stane se to z ničeho nic, najednou to začne bolet. Někdo říká, že to může být z kopaček, někdo zase, že je to z únavy, je to namožené. Pomohl by na to klid, jenže právě ten si teď nemůžu dovolit, že. Takže s tím musím hrát. Ale zatím to moc nezlobí, drží to, pata mi dělá radost. Snad největším momentem mimo samotné důležitosti baráže o světový šampionát je návrat Pavla Nedvěda do reprezentace. Jak to vnímáte? Určitě jsem, stejně jako ostatní spoluhráči, strašně rád, že je Pavel zpátky. Atmosféra je výtečná, navíc, jak říká trenér Brückner, Pavel tady byl vždycky. Jeho přítomnost nám samozřejmě fotbalově hodně pomůže, doufám, že s ním v sestavě z nás bude mít soupeř větší respekt a strach. Jsme s ním určitě silnější. V cestě na světový šampionát stojí české reprezentaci Norsko. To je, zdá se, hratelný soupeř, ne? Každý soupeř je hratelný, s každým se dá hrát, každého můžete porazit. Ale tohle je baráž, ve které se každý soupeř, i ten, který může být papírově slabší, dokáže vydat na maximum. V takových utkáních dovedou i slabé týmy porazit silné. Takže před utkáním jsou podle mě postupové šance padesát na padesát. Stejný sen zahrát si na mistrovství světa máme my i Norsko. Věřím, že to zvládneme. V utkání v Norsku se s největší pravděpodobností bude hrát na hodně podmáčeném rozbahněném terénu. To je pro český tým jistě velká nevýhoda? Norové se sice snaží s trávníkem něco udělat, ale asi se skutečně bude hrát na těžkém terénu. Ale ten bude stejný pro oba týmy, musíme se s tím vyrovnat, i když pro nás to bude jistá nevýhoda. Každopádně to bude o snaze, o vůli, možná to bude zápas jenom o bojovnosti. My tuto bitvu musíme zvládnout, do utkání půjdeme s tím, abychom samozřejmě neinkasovali, naopak dali nějaký gól a udělali si dobrou pozici pro středeční odvetu. Je rozbahněný terén lepší pro obránce nebo pro útočníka? Nevím, jestli je to výhoda pro obránce nebo útočníky. Určitě pro obránce, kteří jenom odkopávají, je měkký terén dobrý, ale takové hráče v týmu nemáme, takhle ani nehrajeme. Bude to obtížné pro všechny, musíme být stále obezřetní, dávat si velký pozor v soubojích jeden na jednoho, každý balon kontrolovat na sto dvacet procent. Po utkání reprezentace s Arménií vás trenér Brückner zkritizoval. Probíral to potom s vámi? Bavili jsme se o tom před předchozími kvalifikačními zápasy. Sedli jsme si spolu, probrali jsme to, pan Brückner mi řekl, proč mě kritizoval, co po mně na hřišti chce. Kritiku trenéra by měl každý hráč přijmout, byl jsem rád, že to se mnou probral. Už je to za námi, pak mi dal šanci v dalších dvou zápasech. Ale tohle už je pryč, navíc takové věci k fotbalu patří. Teď to, alespoň podle rozložení hráčů na tréninkových jednotkách, znovu vypadá tak, že budete hrát od začátku. Věříte, že opět budete v základní sestavě? Zatím jsem na tom jednom tréninku byl v té skupině, která vypadala na základní sestavu. Ale pokud neuvidím své jméno napsáno na tabuli, tak tomu nebudu věřit na sto procent. Ovšem ten pocit, že bych znovu mohl být v základní sestavě, mám. Opusťme reprezentaci a podívejme se do Francie. Jak to, že Paris St. Germain nedává branky? Obrana není špatná, ve čtrnácti kolech jste uhráli sedmkrát nulu, teď jste se trošku propadli, jste na čtvrtém místě. Je pravda, že góly moc nedáváme, navíc ten poslední zápas doma s Monakem nám nevyšel ani moc herně, nehráli jsme dobře. Jsme čtvrtí, od třetího Saint- Etienne nás dělí jenom skóre. První Lyon už je daleko, ale na druhé Bordeaux ztrácíme jenom tři body, což není tak hrozné. A právě v Bordeaux hrajeme po reprezentační přestávce, tam by to chtělo vyhrát, abychom je dohnali. Stále máme naději na druhé místo. V klubu ale teď musí jistě panovat spokojenost po minulé sezoně, která se moc nepovedla. Samozřejmě po každé porážce nebo ztrátě bodů je nálada horší, jsme pod tlakem médií, ale myslím, že skutečně v klubu zatím může být pohoda. Jsme nahoře a máme šanci hrát o druhé místo a dostat se do Ligy mistrů. Dobré by bylo získat po první části soutěže třicet bodů. V posledních několika týdnech cloumá Francií vlna nepokojů. Začalo to v Paříži, kde právě bydlíte. Pocítil jste nějak násilnosti protestujících? Zaplaťpánbůh, že se to odehrává na druhé straně Paříže. Ale samozřejmě nás to rozladilo, není to dobrá situace. Něco takového jsem ještě nezažil, naštěstí se nás ty nepokoje nedotkly, i když se to z Paříže rozšířilo do ostatních měst ve Francii. Přítelkyně Peťka zůstala doma, takže samozřejmě nějaký strach cítím. Nikdo nemůže vědět, co se stane, co bude dál. Ale doufám, že se ten stav vrátí rychle do normálu a k nám se to nedostane.