Rezervní tým Sigmy v neděli prohrál na Andrově stadionu s Vyškovem vysoko 0:4. „Výsledek je strašidelný. Škoda nevyužité penalty za stavu 0:2, mohli jsme se ještě chytit. Po třetím gólu bylo vymalováno,“ řekl na tiskové konferenci trenér Roman West.

Trenére, jak hodnotíte dnešní prohru s Vyškovem?
„Výsledek je pro nás strašidelný. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by to takto mělo dopadnout. Prvních dvacet, třicet minut jsme tam měli nějaké náznaky, zejména z pravé strany, ale nedotáhli jsme to do konce. Vždy to skončilo okolo šestnáctky, nebo v ní. Myslím, že kdyby ty věci byly lépe načasované, mohli jsme být nebezpečnější. Vyvrcholilo to velkou šancí Vojty Křišťála, kdy jsme mohli jít do vedení 1:0. Bohužel jsme ji nedali, hned ve stejné minutě jsme inkasovali a prohrávali jsme. To nás nalomilo, protože mužstvo už tak je bez sebevědomí. Druhý poločas to šlo vidět. Nezachytávali jsme přihrávky za obranu, soupeř se do toho jednoduše dostával. Tadeáš několik šancí chytil. Mohli jsme se vysvobodit penaltou. Kdybychom dali na 1:2, mohli jsme se chytit. Do konce zápasu zbývalo v tu chvíli ještě zhruba třicet minut. Mohli jsme hrát o nějaký výsledek. Když jsme ale dostali třetí gól, bylo definitivně vymalováno.“

Jak těžké je pracovat se sebevědomím kluků v takovéto situaci?
„Je to těžké. V každém utkání se to opakuje, průběh zápasů je velice podobný. První poločas, respektive v úvodu vypadá tým na to, že je připravený a konsolidovaný. Je to vždy o prvním gólu, který my nejsme schopni dát, abychom šli do vedení. Pak už v týmu není síla na to, abychom to dokázali otočit. Na gól se hodně nadřeme, stejně tak na nějakou šanci, z níž bychom mohli skórovat. I dalších aspektů, jako jsou souboje nebo centry, je tam velmi málo. V momentu, kdy dostaneme gól, tým ví, že se na šance i branky hodně nadře. V tu chvíli je to hodně těžké. Je to týden, co týden stejné. Práce je po psychické stránce těžké pro všechny.“

Do konce soutěže zbývají čtyři kola. Šance na záchranu je ještě matematická, už o ale bude asi hodně těžké. Jaké pocity převládají?
„Nezbývá nám nic jiného, než abychom do každého zápasu šli s tím, že dohrajeme soutěž se ctí. Aby to nedopadlo nějakou ostudou. Dnes šlo po změně stran vidět, že jsme byli rozebraní. A to Tadeáš tři góly chytil. Na týmu je vidět, že je roztrhaný, není schopen zachytávat útočné akce soupeře. Směrem dozadu jsme průchodní. I dopředu potom toho moc nesvedeme. Je to těžké.“

Do jaké míry je pro rozvoj mladých hráčů prospěšná druhá liga?
„Je to určitě zajímavá soutěž, protože se potkáváte s kvalitními a silnými soupeři. Hráči se mohou dobře rozehrát. Pokud se však pořádně nedostanete do hry, do šancí, na balón, tak z tohohle pohledu je možná lepší třetí liga, kde dají nějaké góly, zažijí vítězné pocity a mohou se dostat více do hry. Nejde na tohle odpovědět nějak obecně. Je to individuální hráč od hráče. Opakovali jsme to několikrát – jeden či dva opravdu mladí hráči mohou hrát ve druhé lize, pokud vedle nich je osm až devět zkušených a silných hráčů. Na podzim to tak bylo, proto se nějaké body udělaly. Teď je to ale v opačném ražení. Potom to mají všichni na hřišti těžké.“

Byl by problém, pokud by klub jako Sigma přišel o druhou ligu?
„Všichni tady chtějí druhou ligu zachránit. Nikdo však nemohl predikovat, že bude soustavně deset až dvanáct hráčů v áčku zraněných. Pokud hráči nejsou, je to problém pro všechny.“

V případě Lukáše Juliše je vidět, že to po pohybové stránce ještě není ono. Neproměněná penalta tomu asi nepřidá. Souhlasíte?
„Pro kluky, kteří delší dobu nehrají, je to těžké. Sportovní formu nechytnete za dva zápasy. Má to nějaký vývoj. Někdo potřebuje měsíc, někdo rok. Hodnotit někoho po dvou zápasech, to nejde. Chce to čas. Pro Lukáše je to těžké, stejně tak pro nás. My bychom potřebovali aktuální formu hned a od všech hráčů, abychom měli šanci udělat výsledky a bojovat o záchranu. To bohužel není.“

Zklamal vás tím, jak zahrál penaltu?
„Je škoda, že jsme těsně předtím vystřídali Tondu Růska, který penalty proměňoval. Byl to moment, který nás mohl vrátit do zápasu. Gól na 1:2 nás mohl nabudit, mohli jsme ožít a o něco hrát. Bylo ještě zhruba 30 minut, kdy jsme mohli bojovat o výsledek.“