Odchovanec Sigmy Matěj Mikulenka má za sebou přelomovou sezónu. Ještě v minulém ročníku sbíral starty za B-tým, v tom nedávno skončeném už hrál za áčko. V rozhovoru pro klubový web se ohlíží za svým premiérovým ročníkem v áčku, kdy pěti ligovými brankami pomohl k 6. místu, trefou ve finále zase přispěl k vítězství v poháru. „Jsme spokojeni s umístěním v lize, ale to, co jsme dokázali v poháru, je neuvěřitelné,“ řekl Mikulenka.

Je to zhruba rok, co jsi zažil mimořádně úspěšnou sezónu s B-týmem. Napadlo by tě tehdy, že hned ten následující ročník bude ještě lepší? Z osobního i týmového hlediska.
„Upřímně, vůbec jsem to nečekal. Když jsem šel do letní přípravy s áčkem, říkal jsem si, že v průběhu sezóny budu možná dostávat nějaké minutky v první lize, ale spíše budu hrávat za béčko. Ale nakonec se to vyvinulo úplně jinak. Dostával jsem v áčku hodně prostoru, takže jsem spokojený.“

První ligový start sis nakonec připsal hned v úvodním kole na hřišti Českých Budějovic. Jak na něj s odstupem vzpomínáš?
„Že jsme vyhráli 2:0 (smích). Byl jsem tehdy hodně nervózní… Přece jen, je to první liga, debut, nechtěl jsem nic pokazit. Ale byl jsem samozřejmě rád, že jsem si to odbyl. Zkušeností pak přibývalo.“

Během sezóny tě trenér Janotka nasadil na vícero pozicích. Kde ty sám se cítíš nejlépe?
„Celou kariéru jsem hrával na desítce. V sezóně jsem však chodil do zápasů z kraje, což mi nevadilo. Pořád ale platí, že se nejlépe cítím na desítce.“

Někdy jsi byl i na hrotu útoku. To ti nevyhovuje?
„To asi záleží na tom, jaký je zápas. Na hrotu je to hodně o soubojích, kdežto jako desítka můžu chodit do útoku z druhé vlny a více probíhat tak, aby na mě protihráči méně reagovali.“

Pět ligových gólů v premiérové sezóně. Spokojenost?
„Je to fajn. Ale všech pět jsem dal na podzim, zatímco na jaře jsem se neprosadil, když tedy nepočítám gól ve finále poháru. S tímto už tak spokojený nejsem. Když to ale vezmu celkově, tak s pěti ligovými brankami, během první ligové sezóny spokojen být můžu.“

Když jsi zmínil ten finálový proti Spartě, tak kterého si ceníš více? Prvního ligového, nebo toho z poháru?
„Určitě ten finálový.“

A který považuješ za nejhezčí?
„Asi ten, který jsem vstřelil v Pardubicích. Dostal jsem přihrávku od Jirky Spáčila, udělal jsem kličku, zbavil se protihráče a trefil to na přední tyč do horního rohu.“

V lize z toho nakonec bylo 6. místo.
„Je to určitě úspěch. Před startem sezóny jsme takové ambice neměli, protože kádr se hodně omladil. Ale jak sezóna postupovala, začali jsme si šestku dávat jako cíl. Ten jsme splnili, takže i s tímto jsme spokojeni.“

Ten největší úspěch ale přišel v poháru. Jak jsi finálový den prožíval?
„Byl jsem samozřejmě hodně nervózní. Byla to taková emoční horská dráha. Už při samotném utkání jsem, přiznám se, měl slzy v očích. Byly to slzy dojetí z toho, že jsme se do finále vůbec dostali. Navíc se nám podařilo vyhrát, což je neuvěřitelné.“

Kdy jsi byl nejvíce dojatý?
„Třeba při gólu, který jsem dal. Bylo to pro mě osobně hodně emotivní. Ale i při samotném zápase, když jsem si uvědomil hodnotu zápasu pro nás i celý klub. Jak říkám – hodně emotivní den.“

Při gólu na 3:0, který jsi vstřelil, na tobě byly vidět opravdu velké emoce. Jak si ten moment s odstupem času vybavuješ?
„Byla to čistá euforie. V ten moment jde všechno stranou. Nemáte žádné starosti, nic… Cítíte jen euforii. Měl jsem neskutečnou radost, běžel jsem po hřišti všude, kam mě napadlo. Viděl jsem, jak to slaví i ostatní – spoluhráči, lavička, fanoušci… Je to pro mě speciální moment.“

Byl jsi skoro k nezastavení.
„Je to tak. Kdyby zrovna neskončil první poločas, tak snad běžím ještě doteď (smích).“

Jaké byly dny krátce po finále? Dochází ti, jak velkého úspěchu jste dosáhli?
„Dochází. Je to něco neuvěřitelného. Sigma má ve své sbírce tři velké trofeje. Než jsme ji letos vybojovali my, tu předchozí získala před 13 lety.“

Díky úspěchu v poháru se náš klub po letech vrátí do Evropy. Sice je těžké tipovat soupeře, ale přesto – do jaké země by ses chtěl podívat?
„Chtěl bych si zahrát proti týmu z Premier League, hodně by mě lákalo také Španělsko. Ale obecně nějaký tým z některé z top 5 evropských soutěží bych bral.“

Co třeba nějaký exotičtější výjezd? Do země, kam by ses třeba jinak nedostal.
„Říkal jsem, že by bylo zajímavé, kdybychom chytli třeba nějaké Kazachy, jako v roce 2018. Bylo by to sice dlouhé a daleké cestování, ale určitě bych i něco takového bral. Ono ale ani tak nejde o to, kam se podíváme. Každý zápas, který v evropských pohárech na podzim odehrajeme, bude pro náš klub i pro celou Olomouc úžasný.“