Dvoubrankovým střelcem Sigmy v semifinále poháru byl Filip Zorvan. Nejprve krátce před přestávkou krásnou ranou srovnal na 1:1. Po změně stran proměnil penaltu, poslal Hanáky do vedení 3:2, které už nepustili. „Zatím jsme v poháru vyhrávali na hřištích silných týmů, snad vyhrajeme i finále doma. My jsme nechutný tým, proti kterému soupeři moc nechtějí hrát. Všichni se radovali, že nás dostali za soupeře, jsme rádi, že jsme nedopustili, aby si z nás dělali srandu, že jsme se tak daleko nedostali omylem. Po vítězství na Slavii je tohle něco neskutečného,“ radoval se Zorvan.

Bylo to hodně emotivní semifinále?
„Musím souhlasit. Emoce v tom byly velké. Začalo to už tou červenou kartou. Už v rozhovoru jsem říkal, že Frydrych asi nechtěl, z toho bych ho úplně nevinil. Některá rozhodnutí sudích byla sporná. Myslím si, že to strhlo oba týmy. Občas jsme se mohli cítit poškozeni my, jindy zase oni. Byla z toho taková řezaná. Jsme ale rádi, že jsme to dotáhli do vítězného konce. Toto je hodně cenná výhra, finále poháru je něco, co nikdo z nás nečekal. Jsme moc rádi, že se to podařilo.“

Máš nějakou zprávu o tom, co se stalo Honzovi Klimentovi?
„Když jsem byl na rozhovoru, zaslechl jsem, že jde zranění v oblasti kotníku. Přesně ještě nevím. Nevím, jestli má za sebou už vyšetření. Snad bude co nejdříve v pohodě. Je to moc důležitý hráč pro nás i pro celou ligu. Modlíme se, aby to nebylo tak vážné, jak to z prvního dojmu vypadalo.“

Nakonec jsi dal vítězný gól z penalty. Vzpomněl jsem si, že proti Spartě jsi penaltu neproměnil. Věřil sis?
„Na penalty jsem určený já a Klimič. Klimič nebyl, takže jsem šel já. Věřím si na to a věděl jsem, že když to kopnu po zemi, tak to na té mokré trávě zajede do brány. Když to utáhnu, a gólman trefí stranu, tak na míč nestihne dosáhnout. A to se povedlo. Jsme rádi, že jsme si to mohli s fanoušky oslavit.“

V poháru jste vyřadili Slavii i Baník. Teď můžete vyhrát i finále doma, ne?
„To doufáme. Zatím jsme v poháru vyhrávali na hřištích silných týmů, snad vyhrajeme i finále doma. My jsme nechutný tým, proti kterému soupeři moc nechtějí hrát. Všichni se radovali, že nás dostali za soupeře, jsme rádi, že jsme nedopustili, aby si z nás dělali srandu, že jsme se tak daleko nedostali omylem. Po vítězství na Slavii je tohle něco neskutečného. Teď už ale zase musíme přepnout na ligu. Za tři dny máme doma Slavii, musíme se na ni koncentrovat. Je to nejtěžší možný soupeř a nechceme, aby ten titul slavil u nás.“

Jak důležité bylo, že se vám podařilo srovnat ještě v závěru první půle?
„Bylo. Chyba ale byla, že jsme dostali první gól. To si prostě musíme pohlídat. Ale stalo se. Důležité bylo, že jsme srovnali a do přestávky se srovnali. Baník tak nemohl hned od začátku druhé půlky zalézt. Pak ale byla naše velká chyba, kdy jsme si po gólu na 2:1 nechali dát vyrovnávací gól. Naštěstí se to podařilo zvrátit na naši stranu a už jsme to udrželi.“

Spoléhali jste na to, že Baník nebude bránit a bude se i v deseti tlačit dopředu?
„My jsme se spíše drželi naší šablony a toho, co jsme chtěli hrát. Myslím si, že se neměnila. Viděli jsme ale, že se Šín více stahoval na střed, takže naše levá strana byla volnější. Měli jsme ale jasně daný plán, který nám vycházel. Trochu jsme upravili rozestavení, byli jsme na to dobře přichystaní. I začátek zápasu, když se hrálo 11 na 11, jsme chytli. Hned zpočátku jsme dostali sebevědomí a pak už to s námi šlo po celý zápas.“

Baník dohrával bez dvou vyloučených, v závěru rovněž bez zraněného Riga. Pamatujete takový zápas?
„Nepamatuji. Ale na naše kluky jsem křičel, že Rigo odešel ze hry, nevím, jestli si toho všimli. Já věděl, že mají zase o jednoho méně, potom přišla ještě červená. Apeloval jsem na to, abychom si to pohlídali a zavřeli to. To bychom byli za hlupáky, kdybychom si to nepohlídali. Jsem rád, že jsme to dotáhli a ukázali jsme naši vnitřní sílu.“

Závěr v klidu ale nebyl.
„Vůbec ne. Tam byly emoce. Propadený míč, ruka… Může se stát cokoliv, každá situace, každý nákop může být nebezpečný. Když rozhodčí pískl konec, hodně jsme si ulevili. Dopadlo to pro nás už dobře.“