Historie

Zakládáme FK Hejčín

Stále populárnější fotbal pronikl na počátku 20. století i do Olomouce. Nejstarší místní fotbalové oddíly vznikaly ve studentském prostředí, kde měl svůj původ například SK Olomouc, po dlouhá desetiletí nejúspěšnější klub ve městě. Na přelomu srpna a září 1919 uskutečnila parta chlapců z olomouckého předměstí Hejčín do konce svůj sen a založila amatérský fotbalový oddíl. Zakladatelem a hlavní tváří FK Hejčín, jak se klub jmenoval, byl Karel Tatíček. Ještě téhož roku odehráli hejčínští chlapci několik přátelských zápasů. Ten první proti studentské jedenáctce však prohráli vysoko 1:19.

F mění v názvu S

Rok po založení FK Hejčín se část původní party od Tatíčkova výběru oddělila a založila oddíl zvaný Hejčínská jedenáctka. Rozluka však neprospěla ani jednomu klubu, a tak se oba kluby dohodly, že se opět spojí v jeden celek. Ještě před tím však odehrály zápas, jehož vítěz měl právo zvolit název klubu. FK Hejčín v tomto boji zvítězil 3:1. Tatíček a spol. však nevyužili svého práva. Znovusjednocený oddíl se tak jmenoval nově SK Hejčín.

Protloukáme se olomouckým fotbalem

První fotbalové zápasy odehrál FK i SK Hejčín na hřišti na Envelopě, kde na počátku 20. let 20. století soustředil sportovní život v Olomouci. Později Karel Tatíček zakoupil pozemek bývalého vojenského cvičiště Na Šibeníku, kde na nerovné ploše bylo zřízeno první hřiště klubu. Barvami SK Hejčín byly černá a bílá. Fotbalisté klubu nejprve nastupovali ve skautských úborech, později v černých tričkách a trenýrkách. První opravdové dresy byly pruhované a opět v černé a bílé. Klub nejprve obtížně hledal své soupeře. Pokud se SK Hejčín dostal k tomu, že mohl hrát s registrovaným klubem, hrozila soupeři od svazu pokuta. Prvními soupeři SK Hejčín se tak v prvních letech staly neregistrované kluby z Olomouce a blízkého okolí.

Získáváme registraci

Obtíže se sháněním soupeřů se Karel Tatíček a ostatní členové klubu rozhodli vyřešit tím, že zažádají o registraci u Československého svazu fotbalového. Stalo se tak v květnu 1925. Jejich záměr však ještě musel posvětit Zemský soud v Brně, a tak se celá procedura protáhla až do prosince téhož roku, kdy SK Hejčín byl plnohodnotným registrovaným klubem. Byl zařazen do Hanácké fotbalové župy. V témže roce bylo založeno i rezervní družstvo SK Hejčín II, a také oddíl dorostenců.

Poprvé jdeme soutěžit

Po registraci mohl klub SK Hejčín uskutečnit první plnohodnotné přestupy. Podstatnější však bylo, že se mohl účastnit oficiálních soutěž, pořádaných Hanáckou fotbalovou župou. V roce 1926 vznikly na Hané tři výkonnostní skupiny, tzv. třídy. SK Hejčín byl zařazen do té nejnižší. První soutěžní utkání sehrál klub proti Uherskému Brodu. Protože měl soupeř pozastavenou činnost, skončilo toto historicky první utkání klubu kontumační výhrou Hejčína 3:0. Druhé utkání měl oddíl sehrát proti SK Chválkovice. Tento soupeř se pro změnu k zápasu vůbec nedostavil. A to byl konec první sezóny klubu SK Hejčín. Další zápas proti výběru SK Tovačov se již neodehrál, župa zbytek sezóny zrušila.

Mimo olomouckou špičku

SK Hejčín se účastnil soutěží, pořádaných Hanáckou fotbalovou župou. V roce 1928 postoupil do II. třídy, a v následujících letech usiloval o to, aby se posunul ještě o stupínek výše, aby se tak mohl měřit s nejlepšími kluby v regionu, včetně populárního klubu SK Olomouc. Nejblíže tomuto cíli byl Hejčín v roce 1932, kdy se dokonce umístil na postupové příčce. Do vyšší soutěže se však nakonec nedostal kvůli zákulisním bojům. Sestoupit tehdy měl i SK Olomouc, jehož funkcionáři využili svého vlivu a na jednáních Hanácké fotbalové župy si vynutili setrvání v I. třídě. V dalších sezónách se SK Hejčín svým ambicím dost vzdálil.

Jsme „profesionální“

Patnáct let po svém vzniku učinil SK Hejčín další krok vpřed a stal se profesionálním klubem. I když slovo profesionální by ještě mělo být v uvozovkách. Oddíl trápilo, že jeho nejlepší hráči odcházeli za lepším do lépe situovaných olomouckých klubů. V Československu již navíc řádila hospodářská krize, která se dotýkala i hráčů SK Hejčín. Fotbalisté tak od tohoto roku začali od oddílu dostávat měsíční výplatu ve výši 200 Kčs. Nešlo sice o závratnou částku, navíc např. v SK Olomouc vydělávali hráči mnohem více, přesto však v době hospodářské krize přišel i tento příspěvek velice vhod. Díky reorganizaci a náboru nových členů do Hanácké župy navíc mohl SK Hejčín nastoupit od sezóny 1934/35 v I.B třídě.

Během hospodářské krize a války…

SK Hejčín se v polovině 30. let sice dostal do nejvyšší hanácké soutěže, hospodářská krize však snížila další možnosti rozvoje klubu. Oddíl neměl žádného bohatého mecenáše, jakým byl například Josef Ander, pod jehož patronátem zahájil SK Olomouc své tažení za postupem do nejvyšší fotbalové ligy a ziskem Českého poháru. Úspěchy hejčínského klubu byly skromnější. Považovat se za ně dá například premiérová účast v turnaji o Pohár města Olomouce v roce 1935, kam byly zvány jen ty nejlepší městské celky. V následujících letech se klub pohyboval na pomezí I. B a II. třídy. Na oslavu konce 2. světové války se pak hráči SK Hejčín dostali do výběru Olomoucké XI., kam byli přizváni ještě hráči ČSS Olomouc a SK Hodolany. XI. se pak utkala s SK Olomouc. Účast na tomto prestižním zápase byl pro SK Hejčín velice cenná.

Začínáme budovat areál v Řepčíně

Dosavadní plácek Na Šibeníku se s rostoucí úrovní fotbalu na Olomoucku stával více a více nevyhovujícím. V polovině 40. let tak museli hráči SK Hejčín nastupovat k některým zápasům na Andrově stadionu. Tento stav funkcionáře oddílu trápil, a tak 20. února 1946 rozhodla valná hromada, že oddíl zakoupí pozemek v Řepčíně, kde vybuduje nové klubové zázemí. Areál v Řepčíně byl slavnostně otevřen 11. srpna 1946 zápasem SK Hejčín – SK Chomoutov/Horka nad Moravou.

Spojujeme se s Moravskými železárnami a měníme názvy

Po 2. světové válce začaly do sportovních klubů vstupovat znárodněné průmyslové podniky. Většina členů klubu pracovala v Moravských železárnách, a proto v srpnu 1947 posvětila valná hromada sloučení právě s tímto podnikem.. Protože tuto fúzi však Zemský národní výbor potvrdil až v prosinci téhož roku, dohrával podzimní část sezóny klub ještě pod starým názvem SK Hejčín.

Od 1. ledna 1948 se již na fotbalové mapě objevil Hejčínský sportovní klub Bánské a hutní Olomouc, zkráceně HSK BH Olomouc. Výhody pro klub byly velké zejména po stránce ekonomické. V únoru téhož roku došlo v Československu k politickým změnám. V jejich rámci pak docházelo ke změnám názvů jako na běžícím pásu. Klub se postupně jmenoval ZSJ BH (Závodní sokolská jednota Bánské a Hutní) Olomouc, ZSJ MŽ (Závodní sokolská jednota Moravské železárny) Olomouc, později DSO (Dobrovolná sportovní organizace) Baník MŽ Olomouc. V roce 1954 přešly Moravské železárny pod správu ministerstva strojírenství, a proto z názvu zmizel Baník a nahradil ho pro změnu Spartak.

Klub nastupoval v Přeboru Olomouckého kraje. I fotbalové soutěže ale procházely turbulentním obdobím kvůli zásahům politické moci. Podle sovětského vzoru se například na čas přešlo na systém jaro – podzim. Několik následujících ročníků se tak dohrávalo v jednom roce.

Byla rovněž zahájena rekonstrukce řepčínského areálu. V letech 1950-51 byly postaveny nové šatny, studna, elektrické vedení. Zejména pak došlo k otočení hřiště o 90 stupňů.

Třikrát poprvé: Divize. Praha. Zahraničí.

V sezóně 1955 dosáhl Spartak MŽ Olomouc doposud svého největšího úspěchu v historii. Zvítězil v krajském přeboru a pro příští ročník se kvalifikoval do Oblastní soutěže (divize), což byla tehdy 3. nejvyšší úroveň v československém systému fotbalových soutěží. V příštím roce se klub sloučil s oddíly TJ Slavoj cukrovar Hejčín a Rudá hvězda Olomouc, díky čemuž mohl zřídit i třetí mužstvo, které bylo zařazeno do III. třídy. Z divize Spartak po roce sestoupil. V roce 1957 oslavoval podnik Moravské železárny 50. výročí svého vzniku. V jejich rámci odehrál Spartak přátelské utkání, v němž se vůbec poprvé střetl s pražským týmem. A ne ledajakým. Soupeřem Spartaku bylo pražská Slavia, v 50. letech ovšem hrající pod vnuceným názvem Dynamo.

Sezóna 1957/58 byla ovlivněna další reorganizací, kdy se fotbalové soutěže v Československu vrátily k osvědčenému systému podzim – jaro. V případě Spartaku došlo ke kuriózní situace. V I.A třídě se potkalo jeho A i B mužstvo. Ještě kurióznější však bylo, že lepší hráče soustředil klub do B mužstva, který nakonec soutěž suverénně vyhrál.

Vůbec poprvé také vyrazil Spartak k zahraničnímu výjezdu. V červenci 1957 uskutečnil klub zájezd do socialistického Maďarska. V Budapešti pak odehrál vůbec první dva zápasy proti zahraničním soupeřům. Potefi FC Pezterszebet porazil 3:2, s Vasasem Auto Czepel remizoval 3:3.

Míříme do 2. ligy!

Fotbalový oddíl ve 2. polovině 50. let balancoval na pomezí krajského přeboru a I.A třídy. Postupy a sestupy se střídaly se železnou pravidelností. Dodržena byla i „tradice“ posledních let. Do jarní části sezóny 1959/60 vstoupil klub opět s novým názvem. 30. března 1960 rozhodla valná hromada klubu, že z jeho názvu zmizí Spartak. Nově se tak oddíl jmenuje TJ Moravské železárny Olomouc.

Nový název přinesl i nové úspěchy. Klub se na počátku 60. let stabilizoval v krajském přeboru a v sezóně 1961/62 mu jen těsně unikl postup do 2. ligy, z něhož se tehdy radoval městský rival Dukla Olomouc. Další ročník již byl ale vítězný, Moravské železárny se staly přeborníkem Severomoravského kraje a vůbec poprvé v historii postoupily do 2. ligy! V kádru, který vybojoval další historický úspěch klubu, již hrál i Karel Brückner.

Účast ve 2. nejvyšší soutěži byla bezesporu jedním z největších dosavadních úspěchů. Do Olomouce přijížděly výběry Pardubic, Dukly Tábor, či Dynama (Slavie) Praha. Udržet 2. ligu v Olomouci se podařilo dvě sezóny. Na konci ročníku 1964/65 následoval opětovný sestup do divize.

Opět měníme název… Od tohoto roku jsme Sigma!

Ambiciózní klub toužil vybojovat pro Olomouc vyšší soutěž než 3. ligu. Aby však mohl pomýšlet na další rozvoj, bylo třeba vyjednat spojení se silným podnikem, který ekonomický vzestup klubu zaštítí. A tak do klubu vstoupila Sigma, což se pochopitelně promítlo i do nového názvu. Od sezóny 1965/66 zněl TJ Sigma Moravské železárny Olomouc. Klub rovněž přijal nové barvy. Dosavadní bílá zůstala, jen černou nahradila modrá.

A ještě jedna změna se k tomuto roku váže. Stadion v Řepčíně přestal svým zázemím stačit podmínkám klubu. V roce 1965 se tak Sigma přesunula na Stadion Míru díky dohodě s oddílem Slavoj Zora Olomouc. Že vám toto jméno stadionu nic neříká? Pak vězte, že právě pod tímto názvem byl za socialistického režimu v Olomouci znám Andrův stadion.

Dlouhá léta v divizi

Vstup koncernu Sigma do klubu nepřinesl okamžitý. V roce 1967 sice klub udělal další krok kupředu. Stadion Míru mu byl předán do trvalého užívání. Pro Sigmu to však znamenalo v první řadě starosti. Od roku 1940, kdy jej nechal Josef Ander vybudovat, se na něm změnilo pramálo. Stařičké dřevěné budovy, neudržované ochozy, hřiště a atletická dráha v neutěšeném stavu, tak to tehdy vypadalo. Od Sigmy si to vyžadovalo nákladnou investici a stálou údržbu. Po sezóně 1969/70 docházelo k další reorganizaci fotbalových soutěží a divize se stala až čtvrtou nejvyšší úrovní. Klub tak byl velice daleko od splnění svých vysněných cílů. Z divize se navíc dlouhá léta nedařilo postoupit do 3. ligy.

První éra Karla Brücknera

Před startem sezóny 1973/74 došlo ke změně na pozici trenéra. Stal se jím jeden z nejlepších hráčů klubu uplynulé dekády Karel Brückner. V pozici hrajícího kouče dovedl Brückner Sigmu během první sezóny k vítězství v divizi. Sám v tomto ročníku ještě nastoupil do 29 ze 30 zápasů. Hlavní oporou však byl legendární útočník Pavel Beneš.

V následujících dvou sezónách se klubu podařilo stabilizovat se ve 3. lize. Další posun olomouckého fotbalu nastal před startem ročníku 1976/77, kdy byla započata rekonstrukce Stadionu Míru. Dosavadní dřevěnou tribunu, která vznikla jako provizorium po původní tribuně zničené na konci 2. světové války, nahradila nová konstrukce.

Rekonstrukce stadionu byla umocněna skutečností, že se schylovalo k další reorganizaci soutěží. Sigmě tak stačilo, aby se v sezóně 1976/77 umístila v horní polovině tabulky 3. ligy, aby se posunula o další patro výše. Konečné 5. místo znamenalo splnění tohoto cíle, Sigma se od příští sezóny měla účastnit České národní fotbalové ligy. Do 2. nejvyšší soutěže se tak vrátila po dlouhých 12 letech.

Vzhůru do 1. ligy!

Stále ještě pod vedením Karla Brücknera si Sigma nevedla špatně ani ve 2. lize. Vždy se nacházela v horní polovině tabulky, ne příliš daleko od vysněné postupové pozice. Před sezónou 1979/80, když Brückner odešel za angažmá do Prostějova, po něm převzal štafetu jeho dosavadní asistent Milan Máčala. S hráči jako Vlastimil Petržela, Pavel Beneš, Petr Uličný, Jiří Vít a dalšími se měl pokusit o postup do první ligy.

V sezóně 1980/81 se mu to konečně podařilo. I když jen napůl. Sigma po podzimu vedla Národní ligu a v Olomouci se probudil nadšený zájem o fotbal nejen u veřejnosti, ale i ze strany představitelů města a podniků ZTS a Sigma. Milan Máčala se však během zimní přestávky nechal zlákat nabídkou pražské Slavie. Úkolu dovést Sigmu mezi československou elitu se tak zhostil Vlastimil Zeman. Chléb se lámal až v závěrečných kolech. Památné utkání na půdě Třince, hrané za stálého deště, rozhodl Čermákův gól ze druhého poločasu. Vítězství poslalo Sigmu poprvé v historii do první ligy.

Sbíráme zkušenosti

Do historicky první sezony v nejvyšší soutěži vedl Sigmu z pozice trenéra Jaroslav Dočkal, který nahradil Vlastimila Zemana. Premiér bylo v sezoně 1982/83 logicky více. K prvnímu utkání Sigma nastoupila 27. srpna 1982 proti slovenské Plastice Nitra. Zápas skončil 1:1 a autorem historicky první branky klubu v nejvyšší soutěži se stal Jiří Navrátil. V utkání hned sedm hráčů debutovalo v nejvyšší soutěži. Na první výhru se čekalo do třetího kola. Na tehdejším stadionu Míru jsme porazili jiný slovenský tým Spartak Trnava 3:0. Nováčkovská nezkušenost si však v první sezoně vybrala svoji daň a již po podzimu se Sigma krčila na sestupové pozici. Ani posila v podobě kanonýr Vladislava „Nikiho“ Laudy na jaře neodvrátila to, že se hanácká metropole musela po jednom roce s nejvyšší soutěží rozloučit. Od týmu byl odvolán trenér Dočkal, uvolněného kormidla se ujal Brückner. Ten se Sigmou prolétl druhou ligou s patnáctibodovým náskokem před Zbrojovkou Brno, a v ročníku 1984/85 se Hanáci opět mohli měřit s tuzemskou elitou. Na druhý pokus už vystoupení Sigmy v nejvyšší soutěži bylo úspěšnější. Konečné 6. místo klub ukotvilo v první lize. Na dalších třicet let.

Poprvé v Evropě

V sezoně 1985/86 Sigma vybojovala poprvé v historii účast v Poháru UEFA. Závěr soutěže však nabídl pořádné drama. Po 30. kole měly totiž čtyři týmy na 3.-6. místě shodně 34 bodů. Rozhodnout muselo několik kritérií. Nejprve skóre, následovaly vzájemné zápasy. Nejlépe z tohoto vyšla 3. Dukla Praha, následovaná Sigmou, která za sebou nechala Bohemians a Slavii. K výbornému čtvrtému místu Hanákům pomohla úderná dvojice Lauda – Příložný. Prvně jmenovaný vstřelil 16 branek a byl druhým nejlepším střelcem soutěže, Příložný měl na kontě jen o dvě branky méně. 17. září 1986 se tak Sigma vůbec poprvé představila na evropské scéně. Jejím prvním soupeřem v předchůdci dnešní Evropské ligy byl IFK Göteborg. Doma na stadionu Míru uhráli Hanáci remízu 1:1 díky brance Miroslava Mlejnka, který se tak stal prvním střelcem klubu v evropských pohárech. Ve Švédsku však Brücknerova skvadra schytala vysokou prohru 0:4 a se soutěží se rozloučila. Ligová sezona 1986/87 pak Sigmě nevyšla. Konečné 14. místo bylo pro klub i fanoušky zklamáním a od mužstva byl odvolán trenér Brückner. V mužstvu probíhala generační výměna.

Měříme se s giganty

Na konci osmdesátých let do mužstva začali být zabudováváni mladí hráči. Olomouc se pomalu začala učit jména jako Machala, Maroši, Hapal, Látal, Vaďura, či Sedláček. A v sezoně 1990/91 se na lavičku týmu vrátil Karel Brückner. Počátek devadesátých let byl ve znamení velkých společenských změn. Pro olomoucký fotbal šlo o nejúspěšnější éru v jeho historii. Hanáci v sezoně 1990/91 a té následující vybojovali vždy vynikající 3. místo, které je dvakrát poslalo do Poháru UEFA. Na Hanou dorazili v obou případech věhlasní soupeři. Nejprve to byli třeba Hamburger SV a Real Madrid. Tyto zápasy se do kroniky klubu zapsaly zlatým písmem. Německého soupeře Hanáci doma po výborném výkonu vyřadili, když zvítězili 4:1, se španělským gigantem a nejúspěšnějším fotbalovým klubem na světě pak sehráli dvě vyrovnané partie s výsledky 1:1 v Olomouci díky brance Hapala a 0:1 v Madridu. V následujícím ročníku se Sigma blýskla zejména vysokou výhrou nad tureckým Fenerbahce Istanbul 7:1 po dvou gólech Hanuse, k němuž se přidali Kerbr, Barbořík, Maroši, Fiala a Vaďura. Konečnou Hanákům vystavil v dalším kole až další evropský gigant Juventus.

K ligovému stříbru

První sezony samostatné české ligy byly ve znamení určitého výkonnostního poklesu. Řada hráčů odešla do zahraničí, např. Hapal do Leverkusenu, Látal do Schalke či Sedláček do Rostocku. Osa týmu se obměnila a klub na dva roky spadl do ligového průměru. Sezona 1995/96 byla pro Sigmu opět historickou. Znovu s Karlem Brücknerem na lavičce došla parta kolem Machaly, Kováře, Muchy, Kerbra, Kotůlka a dalších k vynikajícímu 2. místu v lize, což je doposud nejlepší umístění, jehož Sigma dosáhla. V polovině devadesátek deptal útočníky soupeřů čaroděj v bráně Martin Vaniak, střelci Miroslav Baranek s Radkem Onderkou patřili k nejlepším útočníkům ligy. Ligové stříbro pak Hanáky opět poslalo do Poháru UEFA.

Éra bronzových pozic a reprezentantů

V ročnících kolem přelomu tisíciletí patřila Sigma k ligové špičce. Důkazem budiž trojí umístění na třetí příčce v sezonách 1997/98, 2000/01 a 2003/04. Na Andrově stadionu se pravidelně hrály evropské poháry, s nimiž se do Olomouce opět vrátily celky z předních lig kontinentu. V rámci Poháru UEFA to byly v roce 1998 Olympique Marseille, 2002 a 2004 španělské týmy Zaragoza a Celta Vigo. Velkého úspěchu Sigma dosáhla v roce 2000 v dnes již neexistujícím Poháru Intertoto, kde se prokousala až do finále proti italskému Udinese. V něm sice prohrála po velkém dramatu až v prodloužení, nálepka prvního českého celku, který si finále některého z evropských pohárů zahrál, jí už ale zůstane. Mužstvo těžilo z vynikající mládežnické líhně, která produkovala jména jako Ujfaluši, Heinz, Kováč, Rozehnal a další. Tito hráči pak sbírali úspěchy i na poli mezinárodním. Heinz s Ujfalušim byli ve výběru národního týmu do 21 let, který v roce 2000 pod vedením Karla Brücknera vybojoval na juniorském mistrovství Evropy stříbro. A když o dva roky později lvíčata Euro opanovala, byli v kádru Kobylík, Rozehnal, Horák a Kováč. V roce 2002 již byl Brückner u národního týmu mužů, který zazářil na fotbalovém Euru 2004 v Portugalsku, kde získal bronz…

Vyřazený Dortmund a pak půst

Před sezonou 2005/06 Sigma znovu zasvítila v letním Intertoto Cupu. Vyřadit se jí povedlo dokonce slavnou Borussii Dortmund s českými reprezentanty Tomášem Rosickým a Janem Kollerem. V lize však Hanáci mírně ustoupili z pozic. V této krátké éře se často střídali trenéři. Na místě Petra Uličného, který po úspěšných letech Sigmu v sezoně 2005/06 dovedl pouze k 9. místu, se postupně během dalších dvou ročníků vyměnili Palička, Petržela, Pulpit a Fryš. Ročník 2006/07 málem skončil sestupem, v tom následujícím se Sigma sice přiblížila 11. místem k ligovému středu, 20 vstřelených branek v lize však bylo nejméně, co kdy během své historie zaznamenala.

Zpátky na špici

Po slabších letech se kormidla na začátku sezony 2008/09 ujal Zdeněk Psotka. V té době již úspěšný mládežnický trenér sice ještě neměl tolik zkušeností u mužského fotbalu, sázka na něj se však ukázala jako správná. Do týmu byli postupně zabudováni další odchovanci, například Hořava, Navrátil, Petr a další, kteří doplňovali zkušené hráče jako byli Ordoš, mj. nejlepší kanonýr ligy v sezoně 2009/10 s 12 přesnými zásahy, Škerle, Janotka, či Brazilec Rossi. V ročníku 2008/09 se Sigma vrátila na 4. místo, které ji poslalo do předkol Evropské ligy. Na Andrově stadionu se odehrály další památné zápasy proti islandskému Framu, skotskému Aberdeenu a zejména anglickému Evertonu. Psotka s týmem na bramborovou pozici navázal i o dva roky později, kdy navíc Sigmu poprvé v historii dostal do finále českého poháru. V něm však Hanáci podlehli Mladé Boleslavi. Za rok si ovšem vše vynahradili.

Na začátku sezonu 2011/12 bylo klubu odečteno devět bodů za údajné ovlivnění zápasu, po polovině ročníku se tak klub nacházel na sestupové pozici. V zimě však mužstvo převzal Petr Uličný, který jej zdravě postavil do latě. Během jara se Sigma rozehrála do výborné formy. Zajistila si záchranu v nejvyšší soutěži a nakonec se prokousala i v poháru až do finále, v němž porazila po gólu Michala Vepřeka pražskou Spartu 1:0. Kapitán Radim Kučera mohl na závěr kariéry zvednout nad hlavu první cennou trofej v historii klubu. Na tento úspěch pak navázal tým hned v létě, když v souboji vítěze poháru a mistra ligy zdolala Sigma 2:0 liberecký Slovan v utkání o superpohár.

Dva sestupy

Jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem poznali Hanáci hned dvě sezony po zisku poháru. V ročníku 2013/14 sestoupili po třicetileté účasti v nejvyšší soutěži do druhé ligy. Tu sice opanovali a hned po roce se mezi elitu vrátili, ale pouze na rok. Po sestupu v sezoně 2015/16 tým opustila řada hráčů a bylo nutné vybudovat mužstvo. Pod vedením trenéra Jílka bylo postaveno na vlastních odchovancích. Kostru týmu tvořili hráči ročníků 1993 a 1995, úspěšní v dorosteneckých kategoriích. Olomouc poznávala nová jména jako Houska, Plšek, Falta, Chorý, Jemelka a Kalvach. A Sigma se s nimi v sezoně 2017/18 opět zařadila mezi českou fotbalovou smetánku.

Návrat pohárů i oslavy sta let

Sigma se v sezoně 2017/18 vyjímala nejmladším kádrem ze všech účastníků ligy. Nejčastější základní sestava byla navíc, až na krajního beka Sladkého a stopera Radakoviče, složena výhradně z odchovanců. Mladý tým do soutěže vlétl jako uragán a místo boje o záchranu, což mu věštilo mnoho předsezónních prognóz, se zařadil do boje o evropské poháry. Po devatenácti letech se například podařilo doma na Andrově stadionu porazit pražskou Spartu. Konečné 4. místo v lize, což je nejlepší umístění nováčka v historii samostatné české ligy, pak Sigmu poslalo zpátky do Evropy, konkrétně do předkol Evropské ligy. Po vyřazení kazašského Kajratu Almaty odehráli Hanáci další památné zápasy se španělskou Sevillou. V roce 2019 si klub řadou akcí, jejichž vrcholem byl Zápas století mezi klubovými legendami a českou reprezentací s trenérem Karlem Brücknerem, připomenul sté výročí své existence.