Pro sportovce asi není nic horšího než zranění. Navíc zranění pro fotbalistu v době, kdy začne v novém působišti. Martin Hudec, který byl ve službách SK Sigma Olomouc od roku 1988, kdy přišel z VTJ Znojmo, odešel v létě společně s Melinhem do Německa, do týmu účastníka druhé ligy TuS Koblenz na roční hostování s následnou opcí. Přípravná utkání mu vyšla na výbornou, ale na začátku prvního mistrovského utkání se nepříjemně zranil. Teď je v Olomouci a věnuje se rehabilitaci. Ještě před čtrnácti dny, kdy jsme tento rozhovor dělali, pomáhaly Martinovi při chůzi berle. Včera se již převlékl v šatně na Andrově stadionu a vyběhl poprvé vstříc návratu na fotbalový trávník. Martine, po jedenácti letech v Sigmě ti vyšlo to vysněné zahraničí. Jak to bylo ještě než bylo jasno? Turecko…Německo…? To Německo vypadalo po minulé sezóně jako hotová věc. Asi čtrnáct dní před tím, než jsem měl odjet do Německa, se objevil zájem z Turecka. Tady o tom málokdo věděl a já jsem čekal až na to poslední vyjádření, jak to vůbec dopadne. Chvilku ano, pak zas ne. Potom se to seběhlo strašně moc rychle. Den před nástupem v Německu mi v noci volal pan Brulík s panem Zíkou, že bych měl druhý den odletět do Turecka a já jsem neměl ani možnost nějak si to sám v sobě vyřešit. Byl jsem vlastně rád, že vůbec někam jedu. Měl to být přestup na tři roky a v průběhu té cesty jsem začal přemýšlet nad vším možným, ale to rozhodnutí jsem udělal nějak sám v sobě, že to Německo je pro mě bližší a myslím si, že jsem udělal správně i z důvodu, že je to moje kariéra a já si můžu rozhodnout, kde budu působit. Takže já se rozhodl pro Německo a vůbec toho nelituju, i když jsem se zranil. Jsem rád, že jsem se rozhodl pro Německo a nevzal bych to zpět. Bereš to z toho pohledu, že i když je to jen druhá liga, tak tě to může nakopnout někam výš? Určitě! Já si myslím, že by to pro mě mohla být dobrá přestupní stanice. I kdybych měl zůstat v Koblenci, nebo odejít do jiného klubu druhé ligy, tak by mi to vůbec nevadilo a vůbec bych se toho nebál, že by to měl být krok zpátky. Naopak. Ta úroveň druhé ligy v Německu je vysoká a minimálně se vyrovná naší lize. Jsem rád, že jsem se takto rozhodl. Koblenz je klasické evropské město a Turecko je úplně o něčem jiném. Neříkám, že času na rozhodnutí bylo málo, ale to rozhodnutí bylo rychlé. Vlastně až když jsem měl tak nějak při tom cestování čas sám pro sebe, tak jsem se rozhodl jednoznačně pro Německo.Myslím, že to není krok zpátky a věřím, že to pro mě není poslední štace. Německo. Přišel jsi do Německa. Jaké byly první dojmy? Jeli jste tam zároveň s Melim? S Melim jsme se tam v podstatě potkali. Já jsem přiletěl rovnou z Istambulu do Frankfurtu a Meli tam už asi hodinu a půl byl. Spolu jsme pak odjeli do Koblence, kde na nás čekal trenér a vedení, i když bylo už docela pozdě. Další den byl zahajující trénink. Pak nás čekaly různé testy. Kondiční, vytrvalostní, v posilovně, lékařské prohlídky. Asi v pěti dnech jsme prodělali všechny možné vyšetření plus nějaké ty laktátové a fyzické testy. I tak ty pocity byli velice příjemné. Přivítalo nás docela dost lidí, fanoušků a novinářů, takže proti našim poměrům docela změna. U nás přijdou na nové hráče jen novináři, ale tam přišlo zhruba šest stovek až tisícovka lidí. Na tréninky se na nás chodí dívat lidi a to je taková ta první změna, kterou člověk vnímá. Když jsme hráli první přípravný zápas, tak byl vyprodaný stadion, což mi připadá udivující. Vyprodaný stadion na přátelák, 17 a půl tisíce lidí. Prostě pěkné zážitky a mám na to jen hezké vzpomínky. Bohužel jsem měl smůlu, že jsem se v prvním soutěžním zápase zranil, ale já doufám, že si to ještě vynahradím. To zranění bylo docela nešťastné. Bylo. Já si to dost dobře ani nepamatuju jak se to stalo. Vím jen, že jsem si nějak blbě přisedl nohu, když jsem šel do skluzu a chtěl jsem zabránit odcentrování míče. Tu nohu jsem nechal pod sebou, vlastně si ji přisedl. Prasklo v tom a já věděl, že je zle. Přišli jste tam z Olomouce s Melim. Jak bral tu změnu on? Vypadalo to, že ho odchod ze Sigmy docela vzal. Melinho tady určitě svoji stopu zanechal. Udělal si tady dobré jméno a možná jak říkal, že by se sem rád vrátil, tak je to na něm. To nechci říkat za něj. Vzal to ale profesionálně a v pohodě. On už tak putuje tuším osm let po Evropě a není to jeho první odchod někam, takže si myslím, že se s tím vypořádal dobře. Byli jsme tam spolu v úvodu na hotelu a s námi čtyři fotbalisti, co přišli jako noví. Kabina nás vzala výborně. Ať už nás dva, nebo ty ostatní. Na stmelení kolektivu tam bylo docela dost lidí. Nedělají rozdíly jestli přišel ten a nebo ten, nebo odkud. Je pravda, že jsme na úvod fungovali spolu. Bylo to i tím, že jsme byli spolu na hotelu. Ale asi po týdnu jsme začali víc komunikovat také s dalšími novými co s námi byli na hotelu. Opravdu nás kluci přijali velice dobře. Už Meliho začaly obletovat holky, tak jako když přišel do Olomouce? Nevím jaké to bylo když přišel sem, ale tam nevím. Myslím, že fanynky už tam má a mít bude, ale o každého nového hráče je tam prostě zájem, ať je to kdo chce, ať vypadá tak a nebo jinak. Ten zájem médií a všech je naprosto na jiné úrovni než u nás. V Německu je prostě o fotbal daleko větší zájem. Noví hráči jsou tam na očích pořád. Každý kdo tam přijde, je od začátku sledovaný od médií i od diváků, jestli je to opravdu pro ten jejich tým posila. Velice mě překvapilo, že nás po týdnu začali poznávat naprosto všude. Když jsme přišli do restaurace na večeři, tak nás přivítali s radostí, což se u nás nestává. V přípravných zápasech jsi obstál hodně dobře. Je to tak? Přišli jsme do týmu jako posily. Nejen já s Melim, ale i další noví hráči, které si trenér Uwe Rapolder vyhlédl. Během té přípravy jsme myslím přesvědčili, že jsme posilami. Mě se podařilo dát dva góly, jeden Dortmundu. To určitě člověka potěší. I jako tým jsme hráli dobře. S Kolínem jsme vyhráli 3:1. To byl náš první zápas, kdy jsme se mohli předvést doma, před našimi fanoušky. Povedlo se nám to a já byl nadšený i z té návštěvy, která přišla. Byl to prostě parádní den. Také z Dortmundem jsme odehráli dobré utkání, i když musím říct, že oni byli lepším týmem. V tom týmu to určitě je! V přípravě jsme měli výborné výsledky, ale teď, i když bojujeme, tak ty body nejsou. Teď jsem se byl podívat na zápas s Unionem Berlín a kluci byli jednoznačně lepším týmem a dostali jsme deset minut před koncem gól z trestňáku. Tak to prostě chodí. Ne vždy lepší tým vyhrává. Je to fotbal. Teď je potřeba sbírat body a nehrát až tak na krásu. Ty body je teď potřeba ubojovat. Kvalita toho týmu je myslím jinde, než teď opravdu v tabulce je. Jakým stylem Koblenz hraje? Když jsem se teď bavil s trenérem, říkal, že to změnil na 4-4-2, protože i díky tomu mému zranění nemá hráče na to, s čím se nám dařilo v přípravě. Neříkám, že to bylo jenom kvůli mě, ale ten systém se podle trenéra musel změnit. A jakým systémem jste hráli? To byli tři klasičtí obránci, dva stažení záložníci, kteří se zatahovali podle těžiště hry. Pak tam byli tři záložníci a dva klasičtí útočníci. Bylo to samozřejmě podle soupeře, ale to základní bylo 3-5-2. Tady jsi prožil hromadu příprav. Jaká byla v Německu? Ono se proslýchalo, že je trenér Rapolder něco jako trenér Pulpit. Můžu říct, že to byla pravda. Možná je trenér Rapolder ještě tvrdší. Ty tréninky a běhání jsou minimálně stejně náročné jako s trenérem Pulpitem, ale na hřišti vyžaduje Rapolder daleko větší intenzitu. Opravdu ty tréninky musí mít náboj, nejsou tam žádné prostoje, všechno musí být v rychlosti a hlavně jsou to dlouhé tréninky. Trenér Pulpit měl také dlouhé tréninky, ale nebyly tak intenzivní jako s trenérem Rapolderem. S Melim jsme si dlouho zvykali a ono nám nic jiného ani nezbývalo. Druhá liga je v Německu o důrazu a rychlosti. Člověk musí být připraven hrát celých 90 minut naplno a tak to trenér vyžaduje i na tréninku. Na Melim je teď hodně vidět jak má naběháno, že má hodně síly a jak viděl teď i pan Kubíček, tak Meli dokáže v zápase hodně běhat, nejenom dopředu, ale dokáže taky hodně bránit a myslím, že to zvládá velice dobře. Jaký je ten tým, co se týče národností? Jsou to určitě většinou Němci, spousta kluků co jsou odchovanci klubu. Přišel tam kluk z Albánie, bráchové Kuqi, ale ti už jsou tam od zimy. Myslím, že jsou z Albánie, ale mají finské pasy. Shefky Kuqi byl dokonce v reprezentaci Finska a hrál tuším deset let v Premier league. Jsou tam Slovinci, Chorvat, dva Brazilci včetně Meliho a já jako jediný Čech. Určitě není problém v komunikaci. Všichni se domluví anglicky. Měl jsem strach z toho, jak se říká o němcích, že jsou takoví studení čumáci, ale vůbec to nebyla pravda. Hned s námi komunikovali v angličtině, kterou se chci pořádně naučit, a nebylo takové to hluché místo, abychom jen na sebe koukali. Stále se s námi někdo bavil. Ten kádr je tam velice dobře stmelený. Jsem prostě spokojený po všech stránkách, teď se ještě uzdravit a abych znovu hrál. Pak to bude v pohodě. Jaká je prognóza? Prognóza? Rehabilitace. Mám povolení od klubu k rehabilitaci doma a musel jsem taky čekat na povolení od pojišťovny, abych se mohl dát dohromady tady. Z tohoto důvodu tam taky jel pan Kubíček, aby to domluvil a jsem za to moc rád. Já dělám všechno proto, abych mohl být co nejdřív v pořádku a mohl hrát. Vím, že to nejde uspěchat. Za čtrnáct dní bych mohl začít běhat a věřím, že když to dobře půjde, tak bych mohl ještě do konce roku nastoupit. Do konce roku? Já mám takovou svoji vizi, že bych mohl v polovině listopadu nastoupit, ale je otázka, jak se do toho dostanu herně. To je těžké odhadovat. Jak to bereš? Určitě nemůžeme říct, že to je lehké zranění. Byl jsi ve formě, měl místo v týmu a teď skoro půl roku bez. Každé zranění je pro sportovce hodně těžké. Záleží na každém, jak se s tím vyrovná. Já z toho byl v nemocnici v Mnichově taky špatný, ale pak jsem to začal brát jako realitu a hledal jen pozitiva. To mi moc pomohlo. Pomohl mi také doktor po operaci, který řekl, že můžu být v klidu a brzo zase budu hrát. Vysvětlil mi jak rehabilitovat. Základem byla dobrá práce doktorů v Německu a já nemusím mít strach, že by v tom mohlo něco prasknout. Jsem s tím srovnaný velice dobře a na tu práci se velice těším. Uvidím co to udělá, až zase půjdu na hřišti s někým do souboje. Jak budu v zápalu boje, tak si myslím, že nebude čas přemýšlet o zranění. Když to nebudu cítit, tak to nebudu ani vnímat. Je to pro mě první větší zranění. Menší už byly, třeba artroskopie kolena, ale to bylo proti tomuhle banalita. Ze začátku jsi byl s Melim na hotelu. Co dál? Partnerka bude s tebou? Tak to bylo opravdu jen ze začátku. Meli už má byt, má tam i manželku ženu. Já momentálně ještě byt nemám. Měl jsem se jít podívat na bydlení, ale stalo se co stalo, pak jsme čekali jestli půjdu rehabilitovat domů. Jsem tady, takže to zatím neřeším. Až se vrátím tak, něco s partnerkou najdeme. Sledovali jste s Melinhem Sigmu v pohárech? Ta možnost sledování na hotelu nebyla. Na internetu jsme určitě zprávy sledovali a myslím si, že kluci odvedli hodně dobrou práci. Škoda toho Evertonu, ale určitě se nemají za co stydět. Bohužel vypadli s mančaftem, se kterým asi v uvozovkách vypadnout museli. Ta váha toho postupu byla na straně Evertonu jako favorita. Kluci nemají proč věšet hlavu, že vypadli s Evertonem. Ty jsi tady byl roky, zažil Dortmund, Hamburk, byl jsi u toho když se to vybojovalo letos. Nemrzí tě, že jsi u toho nebyl? Neříkám, že by mě to nelákalo, ale poháry už jsem tady hrával a vzhledem k tomu, že jsem toužil po tom zahraničním angažmá a tady si už tak nějak splnil svoje, abych litoval toho, že teď, když se klukům daří nejsem u toho. Ne, moc jsem jim přál, aby se jim dařilo a spíš jsem se soustředil na práci v novém klubu. Po tvém odchodu se jakoby zjevil nástupce. Co říkáš na výkony Pavla Dreksy? Také v hlasování fanoušků se stal hráčem měsíce srpna. Teď je v repre „21“, občas mu to tam taky padne, tak jako tobě… Teď jsem ho neviděl při hře, pamatuju si ho, když jsem byl tady. Akorát když mě po operaci dovezli z Mnichova, tak jsem ho viděl v jednom zápase doma s Evertonem. Ukáže čas. Pavel teď odehrál několik těžkých zápasů v lize a v pohárech. Tím získal cenné zkušenosti. Myslím, že se toho ujal velmi dobře a je jen na něm, jak na sobě bude makat dál. Jací jsou v Německu fanoušci? Jak už jsem říkal, překvapilo mě, když vyprodali ten přátelák. Taky si zanadávají, když se nedaří, ale hned přepnou a začnou povzbuzovat. Nejen v tom je to proti Česku úplně někde jinde. Lidi tam žijí fotbalem úplně jinak. Na ligu chodí kolik lidí? Teď, když se hrálo v pátek proti Unionu Berlín přišlo tuším osm tisíc lidí. Kluci hráli výborně, akorát to bohužel nepřineslo kýžené tři body. To se stává. Přijdou zápasy, kdy budeme hrát hůř a vyhrajeme. To je fotbal. Martine, díky za rozhovor, pozdravuj za nás všechny Meliho a všichni ti přejeme brzký návrat na hřiště.