Ne Sevilla, ne Marseille, ne Real Madrid, ne Juventus Turín, ale Slovan Liberec je zápasem o historii.

Na našem stadionu jsme zažili spoustu nádherných bitev v minulosti, ale ta současná generace má svůj zápas o zápis do historie před sebou právě dnes. Kroniky všech klubů jsou protkány těmi největšími úspěchy a tím by pro nás bezesporu účast v pohárovém finále byla. Pro regionální kluby, jako jsme my, s omezeným rozpočtem, je pohárová cesta nejschůdnější ke kvalifikaci do Evropy. Proto pohár po letech opovrhování získal zpět svoji váhu a důležitost. A já věřím, že to dnes zvládneme.

V Evropě je domácí pohár všeobecně klenotem pro fanoušky. Bohužel já osobně jsem se dostal se svými týmy nejdále do semifinále německého poháru, kdy jsme byli vyřazeni Frankfurtem. Jinak jsem často, i se Sigmou, vypadl proti soupeřům z nižších soutěží - v českém poháru s třetiligovým a v německém i francouzském poháru dokonce se soupeři ze čtvrté ligy. V Německu se pohárové finále hraje vždy na Olympijském stadionu v Berlíně. Oblíbený je pokřik u všech fandů u našich sousedů – Berlin, Berlin, wir fahren nach Berlin (jedeme do Berlína). Během každého utkání zní tento chorál a fanoušci lační po postupu do každého následujícího kola. Není nouze o senzační výsledky a vzpoury týmů z nižších soutěží. Díky losu dochází často k utkáním rivalů a derby zápasů týmů, které by se jindy nepotkaly. Jsou to svátky fotbalu a pohár je úžasná soutěž.

Nám přinesl pohár největší klubový úspěch. Trenéru Uličnému definitivně přiřkla tato výhra status trenérské legendy po bok Karla Brücknera a dalších. Celý tým se zapsal zlatým písmem do kroniky a na ně mají možnost dnes navázat následovníci v našich modrých dresech a vyškrábat se výhrou k utkání o nesmrtelnost. Cesta na Olymp pokračuje semifinálem.

Držme palce.

David Kobylík