Po zranění se pomalu do zápasového kolotoče vrací útočník Jan Fiala. V neděli proti Vyškovu odehrál celý první poločas, což byla zatím největší porce minut, kterou po návratu absolvoval. „Cítím, že ještě potřebuji doběhat, abych byl stoprocentní. Mám však velkou chuť hrát,“ řekl útočník Sigmy.

Není prohra 0:4 s Vyškovem pro B-tým až příliš krutá?
„Je to kruté. Měli jsme šanci za stavu 0:0, kdy Vojta Křišťál neproměnil. Po dvaceti minutách by mě nenapadlo, že to skončí takovým debaklem. Je to škoda.“

Ty se v B-týmu rozehráváš po zranění, máš jistě chuť hrát. Nebere ti ji fakt, že béčko na jaře nevyhrává a tým na tom po psychické stránce není dobře?
„Je to těžké. Já mám po zranění obrovskou chuť hrát a chci týmu pomoct. Zatím se to však moc nedaří. Je to špatné.“

Patřil jsi k stabilním hráčům B-týmu, byl jsi u postupu z MSFL, prožil sis svoje. Jak je těžké pro mladé hráče vyrovnat se s touto situací?
„To je asi dotaz spíše na ně. Já jsem v 19 letech hrál o postup do 2. ligy, čímž chci říct, že i toto bylo náročné na psychiku. Bojovalo se o každý bod. Dokážu se vcítit do pocitů kluků, co jsou v béčku. Je to pro ně určitě těžké.“

Vracíš se po zranění? Jak jsi na tom? V čem cítíš, že máš ještě nějaké rezervy?
„Potřebuji něco doběhat. Zatím se na hřišti necítím stoprocentní. Musím pokračovat a dál pracovat na to, aby to bylo co nejlepší.“

Po návratu už jsi byl i na zápasech s A-týmem. V něm je úplně jiná nálada.
„Celý tým se na finále ohromně těší. Pro většinu z nás to bude největší zápas kariéry. Možná se do finále už nikdy nepodíváme. Už se na to pomalu připravujeme a těšíme se na to.“

Když ses v lednu zranil, tušil jsi, že by tě to mohlo vyřadit na velkou část jara?
„Netušil. Po podzimu jsem chodil na obstřiky, aby mi to pomohlo. Hodně se mi to zhoršilo na soustředění v Turecku. Jedinou možností bylo, abych si dal dlouhou pauzu od fotbalu. To mi pomohlo.“

Jaké to během pauzy bylo?
„Těžké. Nejsem typ člověka, který by se jen válel a odpočíval. Ale nohu jsem musel nechat v klidu, aby se mi zánět zahojil.“